Už nejsem dítě!

53. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

"Ale no ták, já nemůže být sladkej, já mám být ten muž v naší domácnosti, " postěžuju si a on se mi normálně začne smát. "Čemu se jako směješ?"
"Mou, ty mu rozumíš? Protože já ne." podívám se na to kotě a téměř se mi zdá, jakoby vrtělo hlavou.

Dosměju se a hraně si setřu slzy od smíchu. „Ty komiku," pronesu dramaticky a pohodím hlavou. „Budeme muset koupit kočičí záchod a kapsičky a pelíšek a škrabadlo," dál vyjmenovávám věci a on na mě zmateně kouká. „No nehleď, "zasměju se a vstanu. Protáhnu se a zamířím do kuchyně udělat nám večeři, zastaví mě ale domovní zvonek.

"Jdu tam, zlato, zatím připrav něco dobrého." zavolám na něj a jdu ke dveřím. Ještě než je otevřu, tak jsou slyšet vzlyky. "Proboha Sof!" vyjeknu, když otevřu dveře a ona se na mě svalí. "R-Rossi... Omlouvám se, tak moc se omlouvám..." objímá mě a její slzy mi máčí tričko. Celá se klepe, chudák. Vtáhnu ji i s jejím velkým zavazadlem do bytu. "Brandone..." zazkuhrám. Sof se ke mně tiskne a ani na gauči mě nechce pustit.

Zmateně a lehce vyděšen vběhnu do obýváku a můj strach se v okamžiku změní ve vztek. „Co tu chce! " sápe se po Rossovi, jako by se na vše zapomnělo. Odstrčím ji od něj. „Rossi," syknu naštvaně, když ji začne bránit. „Copak jsi zapomněl, co udělala? Jak se chovala? Jak si kvůli ní byl na dně? "

"Ale Brandone podívej, vždyť ona je teď taky na dně..." smutně skloním hlavu. Sof se ke mně natahuje, ale Brandon si mezi nás stoupne. Pořádně si Sof prohlížím. Je vyhublá, rozcuchaná, kruhy pod očima... "Moc se omlouvám kluci, opravdu moc, chovala jsem se příšerně a ztratila vás, oba. A teď nemám nic vůbec nic, nevím, nevím, co mám dělat!" hysterčí a z očí jí tečou slzy. "Co se stalo Sofi?" zeptám se ustaraně a Brandon se na mě vyčítavě podívá. "Pořád je to moje sestřička, " pípnu na svou obranu.

„Ale pořád je to i mrcha, co... " nestihnu to ani doříct. Sof se roplakala ještě víc a Ross mě zpražil obviňujícím pohledem. „Tak co se stalo!" zavrčím zle. Ross jí na to možná skočí, ale já ne. Už ne. „Podvedl mě a a... " Škytala a tiskla se k Rossovi. „Opustil mě a já nemám kam jít a k tomu, k tomu... " Nedokázala to doříct, ale podezřele si hladila břicho

Tisknu si ji k sobě. To bych opravdu od Nicka nečekal, takhle jí ublížit a vykopnout. "Co si to dovoluje?! Jak mohl?! Já ho zabiju!" zavrčím, ale Brandon se mě snaží uklidnit svou ručkou na mých zádech. "A co k tomu? Sofi, mluv! Nejsi nemocná nebo tak nějak?" strachuju se a začnu ji zkoumavě prohlížet. Jen se slabě usměje a pohladí mě po tváři. "Čekám jeho dítě hlupáčku."

Upřímně... Je mi z toho zle. To jak se Ross chová, to nechápu ze všeho nejvíc. Ublížila mu, odkopla ho, znemožnila ho a on i tak... I tak se k ní chová takhle. „Dítě? " zamumlám a ona kývne. Dítě... Chudák děcko. Mít takovou matku. „A víš to jistě? Víš vůbec jak funguje těhotenský test?" Ross mě okřikne a já se zhluboka nadechnu. „Tak fajn! Ať si tu teda pár dní zůstane. " Ale pak pomaže.

Nechápu, proč je Brandon takový, vím, ublížila mu, ale už je to dlouho a já? Já jí chci tak moc odpustit mít zase sestru. A teď? Teď budu dokonce strejda! "Samozřejmě, že tu zůstane, vždyť vypadá jako samotná smrt, musíme se o ni postarat." usměju se a ona začne rudnout a stále dokola opakovat, jak moc děkuje a že se fakt omlouvá.Náhle zívne a já ji i přes její protesty přenesu do naší postele. "Musíš odpočívat." oznámím jí, když ji zakryju po krk peřinou. "Mám tě rád sestři, a vždycky budu." líbnu ji na čelo a potichu odkráčím za Brandonem. "Neboj, je to jen pro dnešek. Nachystám ti spaní na gauči...já si lehnu na koberec."