Už nejsem dítě!

62. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Už všechno rovnám na tác, všechno co má rád, ale náhle uslyším z ložnice vzlyky, tak se tam rychle vydám. Sotva tam vběhnu, skočí na mě Brandon. "Ano, jsem tvůj, vždyť to mám na sobě i napsané." usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. "Počkej tady, hned se vrátím." položím ho i přes jeho protesty na postel a zamířím pro snídani. Všemožné nakrájené ovoce, bílý jogurt, müsli, med, něco k pití, míchaná vajíčka. Může si vybrat. Když se vrátím k Brandonovi, tak je ke mně zády a trucuje, "Ale, zlato, podívej se, co pro tebe mám, " zašvitořím.

Můj žaludek nakonec zvítězil a já se spokojeně pustil do snídaně uveleben v Rossově klíně. Dívali jsme se na televizi, jedli jsme spolu, bylo to jako tehdy a bylo to dokonalé.„Ehm. " Odkašlal si ode dveří Josh a já si povzdechl. „Co je?" Nadechl se a řekl mi body pro dnešní den. „Všechno zruš, dneska mám rande a celkově budu celý den se svým přítelem. " Oznámím mu a on kývne. „Jistě, pane. Omlouvám se za vyrušení." Ross náhle promluví a já, protože jsem to nečekal jsem na sebe kápl jogurtem. S povzdechem jsem se postavil a nahý jsem se vydal do koupelny.

"Já budu muset domů, na chvilku." ozvu se do ticha a Brandon na mém klíně se lekne. Zvedne se a s krásným kroucením zadečku se dojde očistit. "Měl bych si jít vzít prášky a upravit se pro tebe." mluvím, zatímco byl v koupelně. "Můžeš jít se mnou, ale budeš se držet dál od mých talířů, skleniček, hrnečku a tak."

„Ha ha ha, "zavrčím nevrle a začnu se oblékat. „Půjdu s tebou," dodám už tichu mírněji a sám mu zavážu kravatu. Stále mu to trvá půl století. „Trubko, "zasměju se a políbím ho. „Jdeme?" kývne a já jej chytím za ruku. „Nevadí ti to ne? Jsme zase spolu? "vypadne ze mě náhle. Nervózně se kousnu do rtu a s obavou se mu zadívám do očí.

"Ale prosím tě, ty z toho děláš vědu," stisknu mu pevně ruku a přitáhnu si ho do polibku. "Já už ti nikam neuteču, jsem tvůj, miluju tě a jsem strašně rád, že jsme zase pár, " potvrdím u to, když to chce tak moc slyšet.

Se zářivým úsměvem pokračuju už klidně v cestě. Jdeme pomalu. Oba si vychutnávám tuhle chvíli. Nečekal jsem, že bude bydlet v něčem tak obřím. „Máš to tu pěkný, "zasměju se a lehnu si na jeho velkou postel. „Máš v domě tolik místností... Tolik míst, kde si můžem zašukat." Zasměju se vesele a Ross si lehne vedle mě. „Ne ne. Padej. Chtěl ses zkulturnit, "odstrčím jej se smíchem a protáhnu se.

"No, tak dobře." povzdechnu si a zalezu do své šatny, která je propojená s druhou koupelnou. Vyberu si tu nejlepší košili a společenské kalhoty, ve kterých mám dobrý zadek, když už se Brandonovi líbí. Začnu si vázat kravatu, ale pak si uvědomím, že není potřeba. Pořádně si vyčistím zuby a navoním se. Přehodím si přes ramena sako a potichu se vrátím k Brandonovi, který stojí u stěny polepené všemožnýma fotkama. Má ruku položenou na jedné, kde jsme my dva v obětí a usmíváme se na sebe. Tenkrát nás fotil Ben, protože jsme mu přišli strašně sladcí. "Hezká fotka, že?"

Škubnu sebou a rychle sundám ruku z fotky. „Když jsem na ní já? Samozřejmě, že je, " řeknu nakřáplým hlasem a slabě se usměju. Dojdu k němu a pevně jej obejmu. „Miluju tě," pošeptám mu do ucha a nasaju jeho vůni. „Nádherně voníš a sluší ti to. "

"Já tebe taky." pevně ho k sobě přivinu a políbím. "Myslím, že bychom měli vyrazit, co ty na to? Do jaké restaurace chceš jít? Nějaká se salátovým barem? A platím." usmívám se na něj a natáhnu se s Brandonem v objetí k nočnímu stolku pro léky. Tak, teď už opravdu můžeme vyrazit.