Už nejsem dítě!

11. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Celý rudý zdrhnu do koupelny, kde ze sebe udělám rychle člověka. To snad není pravda! Zdál se mi sen o osobě, která spala vedle mě! A očividně něco slyšel, sakra, sakra, sakra. Asi se přesunu zpátky na gauč. Vyměním se s Brandonem v koupelně a hodím do sebe prášek. Zbývají mi tři, musím si zajít pak k doktorce pro další recept. Vezmu si kousek chleba a odcházím do školy. "Naser si mami!" křiknu za sebou a prásknu dveřmi. Doufám, že mi ujel autobus...

„Mami? Snad tati! "zařvu za ním a zaklapnu dveře. Připravím se do práce a brzy už zase obsluhuju a přitom se snažím usmívat. Stále se necítím úplně v pohodě a taky mi moc nepomáhá upřený pohled bábi. A k tomu se ještě vždy tak divně usměje, když se na ni podívám. Zrovna jsem zašel do kuchyně, malá přestávka. „Co... "někdo mi zacpal pusu a já zoufale kopnul nohama. „Ticho buď," ztuhnul jsem ale na to jsem se začal vzpírat. „Když se ze sebe chceš dělat kurvičku, tak ji ze sebe dělej. " Začal mi stahovat kalhoty. Ta panika a strach. Nezvládal jsem to. Z posledních sil jsem ho od sebe odstrčil a začli jsme se rvát. Nebyl jsem slabý a on odpor asi nečekal. Navíc se tu objevila bábi. Ten chlap... Utekl. Jen jsem kolem bábi beze slov prošel a začal jsem si ošetřovat natržený ret a rýsující se monokl.

Ve škole mě prudily holky, jak to, že jsem večera nebyl ve škole, jestli něco bylo a tak. Taky mě seřvali, že nemám omluvenku od rodičů, ale nemůžou s tím nic dělat, osmnáct už mi bylo a rodiče neberou telefony, když jim volají kvůli mně. Bylo jim to divné, ale nic jim do toho nebylo. Po škole jsem se stavolal pro recept, ale po zbytek týdne mají dovolenou, mám hold štěstí. Snad to do té doby přežiju. Vydám se k našemu bytu, a když vejdu do kavárny, tak ztuhnu a zůstanu zírat na potlučeného Brandona. Co se mu stalo? Kdo mu to udělal? Moc dobře vím, že takový monokl kolem oka může způsobit snad jen pěst jiného účastníka. Kdo mu to udělal? Zabiju ho!

Položil jsem hrnek kávy před postaršího pána a s úsměvem jsem pohlédl ke dveřím na nově příchozí. „Rossi! " zářivě jsem se usmál a došel jsem k němu. „Jak bylo ve škole? Vypadáš hladově, že ty jsi zas nic nejedl?" Chytil mě za bradu a já bolestně syknul. Tam bude asi modřina. „Jen malý problémek. Uklidni se. " Odstrčil jsem jeho ruku a zadíval jsem se do jeho tváře. „Copak ty ses nikdy nerval? " Stále se tvářil vražedně a naléhal. „Ahhh. Tak fajn, ale ber to jako radu. Nikdy si nezačínej se ženskou, u které nevíš, jak vypadá její manžel... Fakt to není pak hezký zjistit, že je to dvoumetrová, nabušená gorila." Poplácal jsem ho po tváři a zase jsem začal obsluhovat. Co jsem mu měl asi tak říct? Takhle to bude lepší.

On ne a ne mi to říct. Nevěřím mu ani slovo, Sof mi prozradila jak na něj. Krčí nosík, navíc mě k sobě volá babča. "Co se mu stalo? Kdo mu to udělal?" špitnu, abych nedělal rozruch. "Pojď se najíst dozadu. A ten jeho ctitel, přišel sem, dal si latté a pak se Brandona pokusil znásilnit, naštěstí se pořádně bránil, já jsem tam vletěla a ten chlap utek. Chudáček Brandon, toto si nezaslouží, měl by sis ho lépe chránit." vybalí na mě jako správná drbna. "Tak mi poraďte, jak ho mám chránit, když jsem ve škole." povzdechnu si a uvnitř mě se všechno pere. Málem ho znásilnil. Až toho magora někdy uvidím, bude litovat. "Maturuj dřív, vím, že na to máš, škola ti jde, ale nebaví tě, tak teď zaber, ať jseš od tamaď co nejdříve tady." pořadí mi a já nemám vůbec hlad, ani chuť, myslím, že bych se pozvracel, kdybych něco snědl. Přikývnu a raději zmizím nahoru do pokoje, kde si začnu hledat na notebooku informace o předčasné maturitě.