Už nejsem dítě!

21. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Nic mi na to neřekl a to mě zamrzelo, ale nedivím se mu, vždyť, jsem ho uhodil. Počkat? Já jsem ho uhodil? Než se nad tím stačím zamyslet, tak usnu a něco si k sobě natisknu. Spím, spím opravdu dlouho a zdá se mi o našich hádkách. Brandon mi nadává, všechno mi vyčítá, je na mě strašně moc naštvaný, že dokonce hází věci. Strašný sen, nechci, aby to byla skutečnost.

Probere mě tvrdý dopad na zem. Bolestně syknu a snažím se rozmrkat. Je noc a Ross na mě tupě kouká. Unaveně se stočím do klubíčka a chci pokračovat ve spánku, ale on mě nenechá. Naštvaně a zoufale zakňourám a snažím se ho donutit, aby mě nechal spát. „Co chceš teď, ve tři ráno proboha řešit? "

"Promiň, promiň, chci se omluvit, prosím, prosím, poslouchej mě." zvednu ho ze země a položím ho na sebe. "Moc mě ten včerejšek mrzí. Nechci, abychom se hádali, nechci, abys byl na mě naštvaný, a taky ti nechci přidělávat starosti." Utřu si pár slz. "Promiň, že jsem zvědavý a chtěl se o tobě něco dozvědět." špitnu ještě smutně. Obtočím své ruce kolem jeho těla a pevně ho obejmu.

Taky ho obejmu a unaveně si položím hlavu na jeho rameno. „Taky promiň... Jen. Nechci, aby jsi o mě věděl to. Jsem sobec. Nechci se ti znechutit, Rossi. Chci, aby jsi mě stále viděl v tom naivní světle. " Políbím ho na krk. „Vážně mi na tobě záleží a nechci tě ztratit."

"Já taky." usměju se, ale pak se mi dojde význam jeho slov. "Já nejsem naivní." zamručím malinko naštvaně. "Opravdu nejsem naivní, jen optimistický." nafouknu tváře a on mi do nich píchne prstem.

„Jsi naivní. Neuvěřitelně mooooc naivní. " Začneme se postrkovat a různě do sebe dloubat. Nakonec se válíme po zemi a dá se říct, že je to menší rvačka, ve které prohrávám. Zalehne mě a já vyprsknu smíchy. „Tobě se fakt postavil?" kolenem mu zatlačím na rozkrok a on hekne. „Tvrdý jak kámen. " Popíchnu ho.

"Nejsem naivní, vážně ne, vůbec nevím, kde jsi na to přišel?" kočkujeme se až tak, že skončíme na zemi. Pořád se různě dotýkáme a mně se to víc než líbí. "Né, vůbec né..." vzdychnu a taky ho začnu dráždit kolenem. Náhle ale plačtivě zakňučí a já se leknu. "Copak? Bolí tě ta noha?" zeptám se starostlivě.

„Trochu, "uhnu pohledem. Jsem teď jak nějaká bábovka. Využiju situace a přetočím nás. S úsměškem ho sleduji a on naštvaně prskne. Rukama mu zajedu pod tričko a palci zatlačím na jeho bradavky. On mě na oplátku chytí za zadek. „Teď tě to může hodně bolet, takže na to mysli, "řeknu klidně, ale s jistou výhružkou v hlase. On se jen zašklebí a víc mi promne zadek. Škubne mi v penisu a já slastně přivřu oči.

"Ale ale..." usměju se a znovu mu zmáčknu zadek. Znovu nás opatrně otočím a vměstnám se mu mezi nohy. "Tady je už taky někdo jako kámen." rozesměju a začnu ho masírovat přes kalhoty.

Tiše zavzdychám. „Ale rozhodně je to větší kámen než ten tvůj, "směju se a při tom se mu snažím taky dělat dobře. Pomalu se všechno stává dravější a divočejší. Ani si to neuvědomím, ale na sobě už máme jen trenýrky, já k tomu započtu i obvaz. Sedím mu na klíně a vzájemně si děláme dobře. Druhou rukou mu sjedu na zadek a zapluju s nimi pod boxerky. Přejedu mu mezi půlkami a začnu přemýšlet, jestli prsty naslinit, nebo zajít pro lubrikant.