Už nejsem dítě!

41. Kapitola

Ross:  psán tučně Hanka124

Brandon

"Ne, ne, nechci tě do ničeho nutit, já ani nevím, co chci, jestli ti tu za chvilku nebudu vadit nebo to tu nebude pro nás dva dost velký, nevím, nevím, co dělat, " pronesu smutně potom, co zase nabereme dech. "Půjdu začít připravovat oběd, ty si zatím někam sedni nebo lehni, hlavně odpočívej. Nechci, aby tě už bolela ta noha, " pohladím ho po vlasech a pak si ho taky přitáhnu do polibku.

„Proč bys mi vadil? "zasměju se a zmáčknu mu zadek. „Tak jo. Nebudu nic dělat, ale ty zase budeš vařit jen v zástěře, ať se mám na co koukat." Vykulil oči a já jej začal svlékat. „Notak, zlato, "zamrkám na něj a on odstrčí mé ruce. „Prósím," nahodím štěněčí pohled a konečně mu stáhnu tričko.

"No, dobře, ale budeš po celých následujících sedm dní odpočívat a co nejvíc tu nohu šetřit." Vypláznu na něj jazyk a nechám se jím svléknout. Když už před ním stojím, jak mě bůh stvořil, dívá se na mě jako na kus masa, tak se raději natáhnu pro tu zástěru, jinak bychom se ani jeden neudrželi.

Zahihňám se. „Ach... Proč jen jsem nenavrhl nudistické vaření. " Promnu si oči a pak se zadívám na jeho kulatý zadeček. „Zlato! Uděláš špagety?" Kývl a já tak spokojeně sledoval, jak se sklonil k nejnižší poličce. Dokonalost. Rychle jsem si to vyfotil a zase dělal jako že nic.

Cítím na sobě ten jeho pohled a to mě nutí se různě předklánět a vrtět. Jsem rád, že se mu takhle líbím. Opražím nějaké kusy parků, co byly v mrazáku a já je nakrájel na kostičky. Nudle budou rychle a jako omáčka poslouží kečup, teda viděl jsem ho ve skříni. Slyším, jak si za mnou Brandon něco brouká. Má krásný hlas. "Už to za chvilku bude, " oznámím mu, když začnu cedit špagety.

Začichám a usměju se. Hezky to voní. „A pak by mi moje kuchtička mohla vykouřit, co ty na to? " usměju se a zamrkám na něj. On si olízne rty a já se ušklíbnu. „Nějak se na to těšíš, co?" Dál ho popichuju a on se víc kroutí. Dělá to schválně. Už se těším, jak bude klečet u mých nohou.

Tak ho miluju a ty jeho kecy, kterýma si chce udržet nadvládu. "Ano, a moc bude to takový můj dezert." mrknu na něj a začnu se různě protahovat. "Ale prvně se najíme, " usměju se a dám nám špagety na talíř. Posadím se na židli a Brandon za mnou přikulhá. "Chceš si sednout? Na mě si chceš sednout?" dělám chvilku blbého, ale pak si ho přitáhnu na klín a začnu krmit. "Udělej ááá. "

Spokojeně se mu uvelebím na klíně a nechávám se krmit. Mezitím krmím i já jeho, ale vadí mi to šišlání, ale to přežiju. Začnu se mu pomalu kroutit na klíně a on mě po chvilce s hlasitým výdechem chytí boky, abych se nemohl pohybovat. Na to začnu kňourat že mám hlad a mu nezbyde nic jiného, než mě pustit a zase začít krmit. „Už se těším, až uvidím erekci pod zástěrou. " Zasměju se a on tiše vzdychne.

Co se s ním děje? Proč je pořád tak nadrženej? Ne, že by mi to vadilo, jen mě teď mučí. A to jsem si myslel, že já jsem ten dominantní. Konečně máme snědeno, zase mi není z tolika jídla dobře, ale on se na mě přímo vrhne. Líbá mě, tře se o mě a pomalu se sám zbavuje oblečení. Je to krásný pohled a ještě krásnější pocit. To, že po mně touží, že se mě nemůže nabažit stejně jako já jeho. Stále se mi pohupuje na klíně, ale ve chvíli, kdy se má ruka ocitne na jeho erekci, tak zastaví a mrkne na mě. Posadím ho místo sebe na židli a vecpu se mu mezi kolena.