Už nejsem dítě!

29. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

"Ne, ne, je dobře, že mi to říkáš, ale asi si to budu muset nastudovat, protože tak nějak nevím, co si pod tím představit, " vysoukám ze sebe celý rudý. Teď je hodně vidět rozdíl zkušeností mezi námi. Chci, aby se mu sex se mnou líbil.

„Nebudeš nic studovat, "zasměju se a políbím ho. „Já ti všechno ukážu... Víš... Já vlastně. Líbí se mi provokovat a když mě usměrňuješ, tak se mi to strašně moc líbí. Miluju to." Znovu ho políbím. „Ale rozhodně nechci, aby jsme dělali nějaké masosado... Jako později bysme mohli nějaké to plácání, ale teď... Chci, aby se nám to líbilo oběma." Políbím ho a on se začervená.

"D-dobře..." stejně se pro jistotu podívám na nějaký videa, abych nebyl za úplného blbce. Celý rudý se na něj dívám. "A patří do toho, o čem mluvíš i led?" zeptám se zvědavě. Jednou jsem klikl na takové video, kde si kluk jezdil po těle ledem a pak si ho strkal do dírky.

Zrudnu. „To já... Já to ale takto tyhle praktiky nikdy nezkoušel. V tomhle jsem úplně nový jako ty... Jen prostě vím, co se mi zhruba líbí a no... Asi jo. " Vydechnu jedním dechem a pak ho obejmu. „Necháme to teď být." Zasměju se a on souhlasně kývne. Led? Na co se to proboha dívá?

"Jo, jo, to je dobrý nápad." oddechnu si a pevně ho k sobě přitisknu."Půjdeme se někam projít, nebo co chceš dělat? Mě už je líp." usměju se na něj a on si mě začne nedůvěřivě prohlížet. "A co vlastně tvá noha, jak na tom je? Vím, že tě včera bolela? Neměl bych ti ji převázat? "

„Už ji mám převázanou, "zamumlám a zvednu se. Popravdě. Ta rána vypadá divně. Nějak... Asi se to nehojí dobře. Cuknu sebou, když mě chytí za ruku. „Projdeme se teda a pak půjdem na to rodinné setkání." Otráveně se usměju a začnu se oblékat. On mě následuje a při tom mi civí na zadek. Nevadí mi to. Upřímně teď mám na sobě kalhotky, které jsem si sám koupil. Docela dost jak jsem zjistil prosvítají přes ty kalhoty.

Co to má na sobě? Kde je vzal? To nejsou ty ode mě. "Co to máš na sobě?" zeptám se šeptem. Upřímně se mi nechce věřit svým očím. "Ty nejsou ode mě." Má ty kalhotky od někoho jiného? Ne, to by neudělal, tak jsou možná nějaké holky, s kterou spal. Pokud je to tak, tak mi to přijde spíš nechutné než svůdné.

Otočím se od něj pryč. Po mém úsměvu už není ani památka. Proč se tak tváří? „Nic, " odpovím a rozejdu se ven, on mě ale chytí za ruku a stále se dožaduje odpovědi. „Co je ti do toho? " zavrčím na něj vztekle a on zpevní stisk. Pořád mám před očima jeho znechucený obličej. „Takže ty mi zakazuješ takhle vyjít ven? " Zaváhá, ale pak kývne a víc si mě přitáhne k sobě. „Ty si myslíš, že mám na sobě spodní prádlo nějaké své bývalé holky! " Vytrhnu se mu. Cloumá mnou vztek a zároveň hrozné zklamání. „A víš co? Mám! " V jeho obličeji se zračí šok a neskutečná nechuť. „Co jiného bych s nimi taky dělal, že jo?! " Vrátím se do pokoje. Na to prásknou dveře a já si opět zalezu na balkón. Tedy předtím než si sundám ty kalhotky. Vyhodil jsem je. Co taky jiného s nimi. Ruce se mi třásly vzteky a nešla mi zapálit cigareta. Z balkónu jsem ještě viděl jak se Ross vybavuje s jakýmsi klukem.

Zase jsem ho naštval, ne, přímo nasral. Copak umím jenom tohle? Vážně má kalhotky po nějaké holce? Sám to řekl, a přece by si je sám nekoupil, to k němu nesedí. A nebo ano? Proč jsem to musel pokazit, určitě mě tím, že měl na sobě kalhotky, chtěl potěšit. Vážně, jsem ten nejlepší přítel pod sluncem. Zase šel kvůli mně kouřit. S námahou na sebe obleču nějaké oblečení a jdu ven. Nechci ho naštvat tím, že mu zůstanu na očích, musím vymyslet, jak si to odčinit. Než odejdu, nechám na stole papírek. "Promiň, přišlo mi nereálné, že máš kalhotky, vždyť předtím si je vůbec nechtěl, natož aby sis je koupil sám. Doufám, že si třeba pak promluvíme. Tvůj zlobivý Ross." píše se tam. Před vchodem zastavím nějakého kolemjdoucího a začnu se ho rukama nohama ptát, kde je tu nejbližší zlatnictví.