Už nejsem dítě!

48. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

„Necháte nás o samotě, prosím?" zamumlám a oni se nakonec vzdálí. „Lásko, nic si hlavně nevyčítej, ano? Za nic nemůžeš. Jsi v tom naprosto nevinně, to Sof je kráva a tohle prostě posrala. " Zatnu naštvaně čelist a on si jen smutně povzdychne. Slíbám mu drobné slzičky. „Miluju tě, lásko. Máš pořád mě." Připomenu mu něžně.

"Děkuju, děkuju." opakuju šeptem a nechám se různě hladit a líbat. "Brandone, proč mě Sof nemá ráda? Co jsem udělal? Je to kvůli té svatbě nebo vašemu vztahu? Já nevím..." mumlám a on mi zvedne bradu, abych se mu musel podívat do očí. "Já vím, ale je to moje sestra."

„Jsi ten nejúžasnější, lásko, a ona jen žárlí. Žárlí, že jsi šťastnější, že jsi zdědil dům a velké peníze. Je pomstychtivá a závistivá, taková prostě je. Chce to, co nemůže mít. " Políbil jsem jej na krku. „Nedovolíš přece, aby nám zkazila život."

"Ale, ale... Je to má sestřička..." špitnu a víc nakloním hlavu, aby měl přístup k mému krku. "Nám?" je to hezké slyšet. Nám, naše... "Ano, nedovolím jí to." nechci, aby se kvůli tomu trápil. Nechám si dál obsypávat krk polibky a zavřu při tom oči. "Jsem tak rád, že té mám. "

„Každý je za mě rád, "zasměju se a on si odfrkne. „Taky jsem za tebe rád," dodám pak tiše a spokojeně se k němu zas přitulím. „Takže zítra jdeme k mé matce na oběd? " přikývne a já si povzdechnu. „Jestli se mi tam ale nebude líbit, tak odcházíme." Oznámím mu sebejistě.

"Dobře, počítám s tím." usměju se na něj a zadívám se mu do očí. Po takovýchto chvílích jsem snil. Nemyslím tu nemocnici, ale tu pohodu, blízkost, Brandon. "A co se přesně mezi tebou a tvou matkou událo, že jsi nad ní zlomil hůl?" zeptám se, protože mě to zajímá a nevím, co víc říct. On si jen smutně povzdechne. Tentokrát žádný vztek, jen a jen smutek.

„Spíš se to nabalovalo. To jak jsem ti říkal o tom, jak byla nevěrná tátovi, jak se o mě nezajímala... Asi mě nejvíc zklamala, když mě zapřela. " Prohrábnu si vlasy. „Měl jsem zrovna takové... Pamatuješ, jak jsem byl se Sof trochu rozhádaný a no..." kývl a já se slabě usmál. „Jednou jsem se vracel opilý z jedné párty a chytli mě policajti. Odvezli mě domů, samozřejmě tam někoho měla. Už v tu dobu to byl pořád ten samej. Řekla, že to není její syn a zabouchla." Třaslavě jsem se nadechl. „Noc jsem strávil na policejní stanici a táta si pro mě musel jet přes půl kontinentu." Pousmál jsem se. „Jo... Byl to úžasnej zážitek. "

"Netušil jsem, že to bylo až takhle špatné, promiň." chytnu Brandona za ruku a jemně mu ji stisknu. "Ale díky tomu máš lepší vztah s otcem, ne? Budeš taky takový? Půjdeme jednou na návštěvu k naší dceři Daniel a v jejím obyváku si uspořádáme orgie." hned po tom, co to vypustím z úst, tak Brandon zrudne a začne se šíleně smát. "Vždyť už jsem ti své plány do budoucna říkal, " uculím se na něj a on se ke mně nakloní pro polibek.

Dosměju se a setřu si slzičky z očí. „No, zlato, orgie? V obýváku? Na gauči našeho dítěte? " Pozvedl jsem obočí. „To klidně ale, Rossi." Nevěřícně jsem se na něj podíval. „Daniel? "nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. „Na to zapomeň."

"Ale... Zlato... Daniel je hezké jméno." stojím si za svým. "A jak bys naše dítě pojmenoval ty?" nafouknu naštvaně tváře. "A Brandon nepřichází v úvahu." rozesměju a teď se mračí on. "Miláčku... Tak jsem to přece nemyslel."