Už nejsem dítě!

51. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Na to, že je pondělí dopoledne, je všude nějak moc lidí. Většina lidí si nás nevšímá, ale pak tu jsou takoví, kteří se na nás zle dívají. Nelíbí se mi to. Plně se snažím pohroužit do polibku a dokonce se usměju, když ucítím jeho jazyk na svém. Proč všichni lidé nemůžou být jako on? Prostě dokonalí, tolerantní, chápaví. Když se od sebe s úsměvy oddálíme, tak si chvíli hledíme navzájem do očí. "Miluje tě." špitnu, mám chuť mu to neustále opakovat. Za zády má stánek s řezanými květinami, tak ho k němu dotáhnu, koupím jednu červenou a strčím mu ji za ucho. "Sluší ti to."

Zahihňám se. „Ale prosím tě. " Mávnu rukou a společně se naobědváme v malé restauraci. Na to se ještě nějakou dobu procházíme a nakonec jsme se již vydali domů. Ross se rozhodl ale ještě stavit v krámku, tak jsem šel napřed. Už jsem se chystal lézt po schodech, ale zarazil mě hlas babči. „Tak už jste zpět?" usmál jsem se a ona kývla. „A taky máme brigádníka." Ukázala na malého zrzka vedle sebe. No malého. Byl stejně vysoký jak já a při tom byl rozhodně mladší. „Ahoj," podal jsem mu ruku a babča mi oznámila, že ho budu zaučovat.

Měl bych koupit rohlíky a nějakou buchtu na snídani a možná bych mohl, ještě tamhle ty jahody. Má vlastně Bradnon rád jahody? Určitě, každý je musí milovat, stejně jako jeho. Jdu s nákupem domů a skrz žaluzie vidím do kavárny, kde Brandon něco ukazuje nějakému zrzkovi. Že by výpomoc? "Jsem tady, " usměju se a oba dva se na mě otočí. Přijdu k Brandonovi a pošeptám mu do ouška. "Máš rád jahody?"On se nad mou otázkou rozesměje, stoupne si na špičky a políbí mě na nos s tím, kdo by neměl. Ten klučina na nás jen vyjeveně kouká.

Obrátím se zpět k Benovi a ukážu mu, kam se dávají lístky. „Tak a to je asi všechno. Začínáš zítra od dvou a jo... " Zasměju se. „Tohle je můj přítel Ross. Rossi, tohle je nová výpomoc Ben." Představím je a zrzek se lehce pousměje a poupraví si brýle. Vypadá jako jasný. Nechci říct šprt, spíš zakřiknutý kluk, který se ostatních spíš straní. Nedivil bych se, kdyby jej šikanovali. „Rak rád jsem tě poznal, zítra a buď tu včas. Babča nesnáší nedochvilnost. " Zuřivě zakývá hlavou a zářivě se usměje. Lehce zrudnu. Teď vypadal doopravdy roztomile. Ross mě nenápadně štípne do zadku a já se začervenám o to víc. „Je prostě takovej nevinnej." Vysvětlím mu a políbím jej. „Na tebe ale nemá. "

"To doufám, přece mě nevyměníš jen pro to, že si od tebe zatím nenechám šukat zadek." přitisknu se na jeho záda a položím mu svou bradu na rameno. Ben šeptne pozdrav a pak rychle odejde, až se nad tím oba pousmějeme. "Jdeme nahoru? Mám pro tebe jahůdky."

„To mě hodláš podplácet? " zasměju se a kousnu se do rtu, když mě políbí na krk. „Zlato." Vejdeme dovnitř a rychle si zakryju oči. „Zahalte se! " zaječím a strčím Rosse do kuchyně. „Proč tam vždy jen stojíš a neodvrátíš se?" vyčtu mu.

"Já nevím, vždycky tak nějak zamrznu a nevím, co dál, promiň." omluvím se a začnu uklízet nákup. "Dáš si prvně jahůdky nebo něco k brzké večeři?"
"My si dáme jahody se šlehačkou." vejde do kuchyně Filip a Henry. "Ne, ne, ty jahody jsou jen pro Brandona." založím si ruce na prsou.

Povzdechnu si a sleduju jak se Henry snaží vyjednat jahody. Táta za mnou s úsměvem skoro doskáče, což obdivuju. Já bych se asi nepohl. „Příště si to rozdávejte u vás. " Oznámím mu a on se ulehčeně zasměje. „Žádný smích. Jsem tvý dítě."
„Ale, Brandy. "
„Nech toho. Nesnáším to." „Ale byli to tak zatraceně vtipné. "
„Ty považuješ za vtipné to, že mi učitelka nevěřila, že jsem kluk a říkala mi Brandy jako bych byl holka?!"