Už nejsem dítě!

17. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon:

Dusím se vlastními vzlyky. Je mi hrozně. Hledím do stropu a když se vrátí, tak sebou škubnu. „Co vlastně čekáš? " můj hlas je nakřáplý a naprosto vyvedený z míry. „Nerozumím, proč ses do mě zamiloval. Nechápu, proč, proč vůbec... Zkus pochopit jaké to je pro mě! Celou dobu jsi přesvědčený hetero... A-ale v posteli... Vždycky nakonec odešli, že jsem moc ženský, dětinský, nezodpovědný. Kdykoliv jsem přišel do baru, tak se o mě přetahovali chlapi... A pak si přijdeš ty. Pomotáš mi hlavu, mé mýšlenky. Naprosto. Naprosto jsi mě... Vzrušíš mě a a staráš se o mě. A nakonec ti sám od sebe vykouřím a dovolil bych ti i víc. " Setřu si slzy. „Cítím se jak nějaká kurva a nerozumím sám sobě. Kdybych byl stoprocentní hetero, tak by se mi přece nepostavil. Mé tělo by nereagovalo." Zabořím hlavu do svých rukou.

Vrátím se s lékárničkou a on tam leží a brečí. "Upřímně, myslel jsem, že mě vyhodíš na ulici." povzdechnu si a sundám mu ruce z obličeje. "A kurva rozhodně nejsi, sám jsi říkal, že jsi byl opilý a navíc se to stalo jen dvakrát." utěšuju ho a pohladím ho po tváři a on na mě vytřeští oči. Počkat...já mu vlastně neřekl o tom prvním, sakra. "Brandone..."

„Jak dvakrát! " celý zoufalý na něj hledím a je mi snad ještě hůř. „Já ti ho dvakrát vykouřil? Nebo co jsem udělal!? Cos udělal ty?" nepravidelně se nadechuju a vydechu. Tohle není dobrý. „Jenže teď jsem si uvědomoval, co dělám, chápeš? Tohle si pamatuju! " Vstanu a okamžitě se zřítím k zemi. On mě ale zachytí a tak skončím v jeho náruči. „Jak to kurva myslíš, že dvakrát? " zašeptám zlomeně.

Chytnu ho do náručí a pak zabalím do ručníku. "Neboj se, nic se nestalo, ten večer, jak jsi se opil. Ptal jsi se mě, jestli jsem panic a pak jsi se po mě sápal, chtěl jsi si jen zašukat bez závazků. Ale vážně neboj." usuším ho a odnesu na gauč. "Převážu ti tu nohu, a pak se najíš, udělám ti míchaná vajíčka."

„Omlouvám se, "chytím ho za rukáv a on zůstane stát. „Nechtěl jsem ti takhle ublížit." Najednou mnou projde ale uvědomění. „Ale nechápu. Pokud mě miluješ, tak proč se líbáš s jinýma? To, že nebudeš úplně na holky mi došlo už jak tě přivezl ten chlap z nemocnice. " Uhnu pohledem a on zmateně koktá. Nakonec se rozesměje. „Proč bych měl kruci žárlit!" vyjedu na něj. „Stejně líbám líp. " Nevěří. Tak provokativně se usmívá. Přitáhl jsem si ho do polibku. „Neprovokuj mě. Nechoď za jinýma. Zůstaň se mnou" Tisknu ho k sobě. Jsem sobec.

"Neříkej mi, že žárlíš, to byl Louis, kamarád, předváděl mi, jak ti oznámit, že tě miluju." usměju se a on si mě přitáhne blíž. Políbí mě, opravdu líbá úžasně. Obejmu ho a on mě. "Neboj, zůstanu s tebou." špitnu šťastně. Pustím ho z objetí a vyhrnu mu ručník malinko nad obvaz. Začnu ho odmotávat a sem nam ho pohladím jakoby náhodou po holé pokožce. Dezinfikuju okolí rány a znovu čistě obvazů. "Jdu ti udělat snídani." Mrknu na něj.

Přikývnu a když odejde tak mi přeběhne mráz po zádech. Teď jsem si tak uvědomil. Vrátí se a já si založím ruce na prsou. „Rossi, jak dlouho mě už miluješ? " zamračí se a k mé hrůze začne počítat. „To je úchylný!" vyjeknu. „Tohle je gerontofilie! " Zmateně zamrká. „To je obrácená pedofilie." Zrudnu a přiblíží se ke mně. Zase se mě začne nenápadně dotýkat a já jsem celý rudý. Ne, není to nepříjemné. „Budeš mě takhle ošahávat dlouho?" vypísknu a on mě kousne do krku. Připlácnu si dlaň na krk a postavím se. „Co blbneš!? "