Už nejsem dítě!

49. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

„Zlato, klid. " Chlácholivě jsem jej pohladil po zádech a pomalu jsem vstal. „Půjdeme." Vzal jsem jej za ruku a táhl jsem jej pryč. Vlastně se ani necítím nešťastný, i když bych měl... Ale já. Vlastně jsem to čekal. „Brandone, přece se nebudeš urážet jako malý kluk, " vyjekla náhle a já se Rossovi podal kabát. „Já se nechovám jako malý. Naopak. Přemohl jsem se, přišel jsem sem i se svým přítelem rozhodnutý dát ti ještě jednu šanci, kterou jsi ale opět zničila. Co se dá dělat." Sám jsem se začal soukat do bundy, ale ona mi ji vytrhla z rukou. „Ne, ne, ne. Promiň. Omlouvám se vám oběma. Nechtěla jsem, prosím!" rozbrečela se.

V jídelně je ticho, je jasné, že všichni poslouchají. Brandon taky mlčí a odvrací od plačící ženy pohled. "Promiňte, ale tak jste o svém synovi prostě mluvit neměla. Je to, teda bylo to od vás hnusné." jsou všechny matky gayů a bisexuálů stejné? Ale ona brečí, má matka nebrečela, pro mě nikdy. Je mi z toho celého na nic. Neměl jsem ho sem nutit jít. Je to zase moje vina, super.

„Přestaň bulet, " zavrčím na ni vztekle. „Já nechtěla, přece víš jaká jsem. Mluvím a pak myslím. Prosím. Zůstaňte. Omlouvám se, pořád nejsem smířená s tím, že nebudu mít vnoučata." Hodil jsem pohledem po těch dvou... Jo. Žádná vnoučata... Jasný. „Prosím. " Zadíval jsem se na Rosse a s povzdechem jsem si sedl zase ke stolu. On mě s povzdechem následoval. Usmál jsem se na něj. Jen chtěl, abych se s ní usmířil. „Takže nemám přítelkyni. Mám přítele Rosse, kterého miluju. Vydělávám si dost na to, abych se uživil a můj byt je můj a je skvěle zařízen. „Aha... " Usmál se nervózně její chlap a já jen sklopil otráveně pohled.

Obdivuju ho. Jak se přeci jen snaží. Snažím se ho podpořit alespoň svou rukou na jeho stehně. "Tak, to, jsem upřímě nečekal, " dodá ještě zaskočeně ten chlápek. "Ale aspoň nebudeš balit mou dceru a tvůj přítel taky ne." rozesměje se. "Ale běda, jestli něco zkusíte na Davida!" pohrozí nám s úsměvem. "Nebojte pane, já nemám oči pro nikoho jiného než je Brandon." usměju se na něj a Nina viditelně zesmutní.

Usměju se a trošku uvolněněji se pustím do jídla. Probíhalo to v klidu. Celkem v klidu. Ross mi hladil stehno a já tak ignoroval pohledy té otravné holky. Ross je můj. „Jak jste se vlastně poznali? " ozval se znenadání David a já se poškrábal ve vlasech. Zrovna od něj bych takovou otázku fakt nečekal. „Vlastně jsem ho našel uboleného pod mostem." Ross hned namítne, že byl malý kluk, ale já se mu jen zvesela smál. „A takže Ross je taková náhrada za jeho sestru?" ozvala se opět ta holka a já se přestal smát. „To těžko. Ross je to nejlepší, co mě kdy potkalo. " Zavrčím naštvaně a stisknu Rossovi ruku.

Náhrada za Sof? Že, že by se mnou byl jen pro to, že mu ji připomínám? Ne, ne, to, to není možný. Vždyť ted, teď ji už nemá rád, říká, že se Sof chová špatně. Oplatím mu stisk ruky a mírně se pousměju. "Sof a Brandon se v poslední době moc nemusí, takže si myslím, že ani není důvod něco takového řešit." věnuji Brandonovi zamilovaný pohled. Hledíme si navzájem do očí a já mám strašnou chuť ho políbit. "Ou..." usmívá se Elena. "Vy jste spolu opravdu úžasní. Doufám, že vám to dlouho vydrží."

„Vydrží, "oznámím přesvědčeně a dám Rossovi drobnou pusu. „A jak jste poznali, že nejste na..." David se začervenal a já pokrčil rameny. Ross ale spustil dlouhý monolog, při kterém jsem zvládl vypít dvě sklenky vína. „Tak. Asi bychom měli... " „Ale ne. Ještě se spolu napijem. " Ozval se Mike a já nestačil ani říct ne. „To bych neměl." Vydechnu nejistě a snažím se vyhnout Rossově pohledu. „Tak jen jednu sklenku."