Už nejsem dítě!

7. Kapitola

Ross: psán tučně Hanka124

Brandon

Jdu ty holky radši vyprovodit a mají pravdu, má krásný zadek. "Ne, on není gay a nekoukejte mu na zadek." vypadne ze mě před kavárnou. "Ale ale, holky, vypadá to, že bychom našli nový shipovací objekt." začnou se smát a raději přede mnou utečou. 

Cuknu sebou a zrudnu. „Nic nedělám, " odseknu bábi. „A za nic nedělání tě neplatím." Jen si povzdechnu a ve dveřích se srazím s Rossem. Popadnu ho za ruku a odvleču jej do kuchyně. „Jez, " řekne bábi a já spokojeně odkráčím. Doobsloužím poslední hosty. Zavřu, vytřu a zamknu. Vrátím se do zadu, kde si bábi povídá vesele s Rossem. „Nastoupí od zítřka." Oznámí mi bábi a já děkovně kývnu. Vyhoupnu se na linku. Bábi žije tady v přízemí. Dole je jeden obrovský byt a já mám ten nahoře. Miluju to tady. „Jak bylo ve škole?"

 Ta paní je moc milá, jako taková babička. Přichystala mi plný talíř kuřecího vývaru, který byl naprosto výtečný.Ptala se mě, co se stalo, že nejsem u rodičů, na jakou školu chodím, od kdy a jak znám Brandona. Jelikož jsem jí nechtěl hned na začátku lhát a Brandon vytíral ve vedlejší místnosti, tak jsem jí všechno po pravdě řekl. Nezlobila se, jen mě politovala, nadávala na mé rodiče a pak mi slíbila, že to Brandonovi neřekne.Taky mi tu dovolila bydlet a pracovat, dohodl jsem se s ní, aby po dobu, co tu budu strhávala půlku nájmu i z mého platu. Původně o tom nechtěla ani slyšet, ale nakonec mi na to kývla. Nemůžu to nechat Brandona platit celý. Pak se k nám navrátil objekt mých zájmů a babča si té změny všimla a široce se usmála."Šlo to, ale byla nuda." odpovím a babča nás vyžene teď už k nám do bytu.

„Hlavně aby jsi práci stíhal se školou. O všedních dnech budeš jen uklízet o víkendech makat. " Otočím se na něj a on do mě vrazí. „Na co ses tak koukal?" zasměju se a cvrnknu ho do čela. „Jdu do sprchy. " Oznámím ještě a rychle zalezu dovnitř. Voda je příjemně teplá a já blahem málem vrním. Vylezu ze sprchy. Osuším se a omotám kolem sebe ručník. Ještě dojdu za Rossem a poklepu mu na rameno s tím, že sprcha je volná. Cosi zahuhňá a já si potáhnu ručník. Je moc krátkej a já mám pocit, že mi každou chvíli spadne. „Pak se mrknem na nějakej film." Ještě křiknu přes rameno, když vlezu do ložnice, abych se převlékl.

Ono mě to zabije! Zabije mě to, on mě zabije. Ten jeho sexy zadek a to, že se po bytě promenáduje jen s malinkým ručníkem kolem pasu. Bože! Jak dlouho jsem o něčem podobném snil? Rychle si vezmu pyžamo a zamknu se v koupeně. A zas je tu ten pocit slabosti. Ale proč? Měl jsem za celý den tu polívku a prášky, co je špatně? Neochotně se svezu do sedu a opřu se o dveře. To bude určitě stresem, nebo přeci jen nedostatkem jídla, přeci jen jsem poslední dva měsíce hubnul.

Nasoukám se do trenýrek a vytahaného trička. Mokré vlasy si párkrát projedu rukama a zamířím k mému malinkému televizoru. V televizi nic není a CD přehrávač se mi rozbil před týdnem. „Roztomilý pyžamo, "zazubím se na Rosse a zavedu ho do ložnice. „No co koukáš? Polez. Jdem se dívat na film." Zapnu notebook. „Co by si jeho výsost přála dnes večer zhlédnout? " Neochotně si za mnou vleze. „Ježuš neboj. Nesežeru tě, ani tě nebudu ochmatávat. To mi připomnělo jeden vtip! " Radostně povyskočím. „Víš jak jsou v kostelech ti kluci v těch bílejch hábitech... Nevzpomínám si jak se jim říká, ale něco při těch mší dělaj... Ministranti! To je vono. No, jak maj ti ministranti ty vlasy ulízlí takhle dozadu." Naznačím rukama, jak to vypadá a zas se na něj podívám. „No, tak víš proč to tak maj?" Zavrtí otráveně hlavou. Já se postavím, takže hlavu má u mého rozkroku, prsty zabořím do jeho vlasů a jedu s nimi do zadu. Vážným hlasem mu mezitím řeknu: „A nikomu to neříkej." Vykolejeně na mě hledí a já si povzdechnu. „Byl jsem jako, že mnich... To ti nic neříká pedofilie od knězů?" Jen protočím očima. „Zdá se, že ses nakazil od sestry. Nesměju se Brandenovým vtipům, ať to stojí, co to stojí."

Po sprše jdu za Brandonem, který mě zažene do své postele. Radši nic neříkám, a když začne říkat a následně předvádět ten vtip, tak mě málem klepne. Bože, jak blízko jsem měl jeho rozkrok, stačilo by vypláznot jazyk a dotknul bych se ho. Připadá mi, že má pořád jen takové narážky, jakoby to věděl. "No, Sof mi už po prvním tvém vyprávění vtipů nakázala zacpat si uši, jelikož nesnášela mi pak vysvětlovat různá tebou použitá slova jako je homosexuál a nebo třeba orgasmus." pokusím se trošku uvonit, ale s ním v posteli to prostě nejde. "Myslím, že je už pozdě a já jsem včera v noci vůbec nespal..." začnu se svou výmluvou, proč chci jít na gauč, ale on mě prostě musel přerušit a dožadovat se odpovědi a navíc, co má furt s tím povalováním lidí pod sebe. On prostě nemůže být normální.

„A už víš, co je homosexuál a co znamená orgasmus? " nevinně na něj mrkám. „Jen jsem obohacoval vědění tvé dětské duše." Zazubím se a on protočí očima. „No tak jo. Půjdem spát. " Chce se zvednout, ale já ho zadržím. „Buď tý lásky a zůstaň tady... Ten gauč je fakt ze odpornej." Cosi zavrčel. „A abys ráno zas někam nezdrhl. Zamknu ložnici a klíč si schovám do kapsičky u trenek. „A jsi v pasti. Na film se mrknem zítra. Dobrou. " Zářivě se na něj usmívám a zalezu si na svou půlku postele. Jediná věc, na které jsem nešetřil.

"Jo, mé sedmileté já prostě ta slova potřebovalo znát, že." protočím očima a chci se zvednout, ale on mi v tom zabrání. To snad nemyslí vážně?! Ani neví, co si to vpustil do postele. "Já jsem si ten gauč ale oblíbil!" zavrčím. Ten debil! Kdyby tak věděl, že sáhnout mu do trenek mi nedělá nejmenší problém, spíš radost. "Brandone! Proč to děláš?!" zaskuhrám a plácnu sebou na druhou půlku postele. "Nemůžu si ještě skočit na záchod?" zeptám se v naději, že mu ještě uteču, ale ten ichtyl dělá, že spí. No, tohle je ta nejvíc pomatená noční můra.

Nechápu, proč tolik stojí spát v místnosti, kde je zima, z gauče bolí záda a jde tam slyšet hluk města. Jen tady prostě musí spát se mnou v jedné posteli. Vždyť jsme jak bráchové. Ničemu by to vadit nemělo... A jeho sestra, kdyby zjistila, že spával na gauči... Zabila by mě... I s tím nechutným gaučem. Pomalu se propadám do spánku. Nemám nikdy zrovna klidné spaní a hodně se ve spánku hýbu... Ale to je takové překvápko.

Nakonec jsem přeci jen usl. Možná to bude tím teplem a pohodlím a taky tím, že vedle mě pochrupuje můj vysněný partner. V noci mě ale něco vzbudí a já, když otevřu oči, tak se strašně leknu. Měl jsem přímo před obličejem jeho bosé chodidlo. Na chvilku zavřu oči a on se nějak přemístí, že mám pro změnu v obličeji jeho krásný, kulaťoučký zadek. Bože! On to snad dělá schválně! Když se už asi po třicáté přemístí a já dostanu do nosu jeho loktem, mám v plánu si jít lehnout na zem. Ale další jeho převalení mi v tom zabrání. Jelikož ležím na kraji postele na zádech, tak si ze mě Brandon udělal polštář. Na hrudi mám jeho hlavu a ruce kolem mě taky obmotal. Chudák, ze spánku neví, co dělá. Kéž by se takhle ke mně tiskl, i když by o sobě věděl. Aby se mi, lépe leželo, tak si přes něj hodím ruku a tím si ho k sobě přísunu blíž. Takhle bych chtěl usínat každou noc.