Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

7. kapitola

Ještě ráno v 6 hodin jsem zírala do zdi. Finn si z mojí postele dělal trampolínu. Byla jsem tak mimo, že jsem málem vrazila do zdi, co byla přímo přede mnou.

Stihla jsem si ráno udělat café, ale to bylo všechno. Nepozorovatelně jsem zdrhla, než by po mě Kyle mohl něco chtít. Teď jsem procházela školní chodbou a snažila se do nikoho nevrazit. Nakonec se mi to povedlo. Nikoho jsem nezranila. Žádnou zeď ani člověka. Vešla jsem do třídy. Už se tu zběhla půlka lidí. Rychle jsem se usadila na svém místě u okna. Složila jsem si hlavu na lavici a zavřela oči.

,,Brý jitro sluníčko." Vydala jsem nešťastný zvuk a zvedla hlavu.

Nade mnou stála Adri a usmívala se jako samotný anděl. Zase na sobě měla dost zvláštní úbor. Červená sukně do půli stehen, žluté punčochy, červené tenisky a modrý svetr s véčkovým výstřihem s jeleny. Nestačila jsem zírat.

,,Doufala jsem, že tě ráno zastihnu." ¨

,,Vážně? " Já doufala, že já tebe ne.. Upila jsem café.

,,Jasně. Chtěla jsem ti oznámit, že jsem včera svému klubu sdělila své rozhodnutí a všichni by tě rádi poznali."

Zakuckala jsem se. Zase!! ,,Co-že si udělala!!"

Usmála se. ,,To co jsem právě řekla, ale neboj jsou to vážně milý lidi." Podívala se na hodiny. ,,Je! Musím letět! Tak pa! Uvidíme se na obědě."

,,Ale.." Nestačila jsem ani namítat. Zmizela tak rychle, jak se objevila. Povzdechla jsem si a praštila hlavou o lavici.

,,Copak? Špatnej den?" Zvedla jsem hlavu. Stál tam Chris a usmíval se.

Zoufale jsem se na něj podívala. ,,Ani nevíš jak."

Posadil se vedle mě. ,,Vidím, že ani noc si neměla zrovna bezvadnou.." Prohlásil s pohledem na moji tvář.

,,Vypadám, tak hrozně?" Zakřenila jsem se na něj.

Neodolatelně se na mě usmál. ,,Ne vypadáš opravdu krásně, jenom trochu, spíš trochu víc unaveně."

Asi jsem na něj koukala hodně blbě.

,,Ehmm.. teď to asi vyznělo divně. Hlavně si nemysli, že jsem nějakej úchyl to opravdu ne."

Nevím proč, ale to mě opravdu rozesmálo.

,,Promiň. To znělo ještě blběji." Ležérně se opřel do židle a snažil se tvářit stydlivě. ,,Cítím se fakt trapně."

Znovu jsem se zasmála.

Taky se usmál. ,,Víš už jsme stačili říct tolik věcí, ale nějak jsme přeskočili to základní, takže já jsem Chris." Napřáhl ke mně ruku.

Po chvilce zaváhání jsem mu podala tu svou. ,,Angie."

Usmál se. ,,Andělské jméno pro andělskou tvář... hezký." Myslím, že mi z jeho pohledu tlouklo srdce o něco rychleji. Odkašlala jsem si a pustila ho. Tiše se zasmál. Já jsem se zahleděla dopředu.

Do třídy vešel pan Malik. Pan Malik učil řecké dějiny. Nechápala jsem význam, proč jsme se je učili, ale měla jsem je celkem ráda, takže mi to nevadilo. Pan Malik si vytahoval své poznámky z desek. Mezi tím jsem se porozhlídla po třídě. Najednou jsem ve dveřích spatřila něčí hlavu. Nejdřív jsem si myslela, že je to duch, ale pak jsem poznala, že je to černovlásek. Nenápadně zíral oknem ve dveřích do třídy. Nejspíš se chtěl přes profesora dostat nepozorovatelně. Měl štěstí. Profesor nechal dveře pootevřené, bohužel v ní byla ne moc velká díra, aby se skrz ni dostal. Pomaličku dveře rozevíral, už to skoro měl, když dveře zavrzali. Profesor zvedl hlavu.