Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

43. kapitola

Chytila jsem se za hlavu a zavřela oči. Byla jsem k smrti unavená. Celou noc jsem měla děsivé sny. Noční můry o temnotě, která mě chtěla pohltit. Zívla jsem a prokřupla si krk. Nejradši bych sebou flákla na zem a spala.

,,Ale copak? Unavená?“ Chris se posadil vedle mě.

,,Ani nevíš jak..“ Plácla jsem hlavou na lavici.

Natočil hlavu ke straně a podložil si jí rukou. ,,Perná noc?“

Povzdechla jsem si. ,,Neuvěřitelně. Měla jsem hrozný sny.“ Zamumlala jsem a zavřela oči.

,,Co se ti zdálo?“ Cítila jsem jeho dlaň ve vlasech.

,,Ani nevím. Bylo to takový zvláštní. Měla jsem v něm pocit, že mám za zády něco zlýho.. něco, co se mě touží zmocnit..“ Chrisovala ruku se zastavila. Nastalo zvláštní ticho. Otevřela jsem oči a zjistila, že si mě Chris zamyšleně prohlíží. ,,Děje se něco?“

Chris mě ještě sekundu hypnotizoval, než se jemně usmál. ,,Ne. Jen jsem přemýšlel.“ Znovu mi začal projíždět vlasy.

,,Hmm..“ Znovu jsem zavřela oči. ,,Jsem úplně mrtvá..“

Jemně se zasmál. ,,Tak spi.“

,,Jak bych mohla spát. Jsem ve škole.“

,,Neboj. Uvidíš, že si toho nikdo ani nevšimne.“

Pootevřela jsem oko a Chris na mě mrknul. ,,Dobře. Spoléhám na tebe.“ Usmál se a já ulehla ke spánku. Na lavici spalo docela dobře..

***

Musela jsem usnout okamžitě. Probudila jsem se až při zvuku zvonění. Zvedla jsem hlavu a zamrkala do třídy. Vypadalo to, že skončila hodina. Pohlédla jsem na svého souseda.

Usmála jsem se, když jsem zjistila, že na mě taky kouká. ,,Co?“

,,Nic. Čekal jsem, že budeš spát déle.“

Odhrnula jsem si vlasy z obličeje a zastrčila si je za uši. ,,To ten zvonek. On je viník.“

Chris se zadíval jeho směrem. ,,Jo. Zapomněl jsem na největšího nepřítele školního spánku.“

Zasmála jsem se a znovu zívla. ,,Potřebuju café.“

,,Ne potřebuješ spánek.“

Překvapeně jsem se na něho podívala. ,,To ne. Potřebuju se probudit.“

,,Cafe, ale není řešení. Liješ ho do sebe až moc. To není zdravý.“

Pousmála jsem se. ,,Chrisi snažíš se tu hrát na mojí mámu?“

,,Ne.“ Natáhl se a nerovnal mi ohnutý rukáv na rameni. ,,Jen si myslím, že by pro tebe bylo lepší si pořádně odpočnout.“

Povzdechla jsem si. ,,Jsem v pohodě. Tenhle odpočinek mi stačil. Teď už potřebuju jen nabudit.“

Přimhouřil oči. ,,Ty seš vážně závislák.“

Šťouchla jsem ho do ramene. ,,A ty vážně umíš prudit.“

Zakřenil se a poposedl si blíž. ,,Něco pro tebe mám.“

Pozvedla jsem zvědavě jedno obočí. ,,A to je?“ Usmál se a otočil se ke své tašce. Něco v ní chvíli lovil. Nakonec vytáhl jednu menší dárkovou tašku a jednu semišovou červenou krabičku. ,,Co to je?“

Usmál se a pošoupl to blíž ke mně. ,,Otevři to.“

Zkousla jsem si tváře a opatrně sáhla po červené krabičce. Chvíli jsem na ní jen zírala, poté jsem jí otevřela a nemohla dělat nic jiného, než se usmát. Byl v ní mušlový náramek.