Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

62. kapitola

Tak tahle je pro teď poslední. Mám rozepsanou ještě 63, ale moje písátko se dobilo, takže budu muset chvíli počkat. Mimochodem, chtěla bych upozornit, že už to vidím na nějaké poslední 4-6 kapitol a bude konec .. 😢💜.. ale zatím si užijte další část💜

Dnešní ráno jsem nesnášela už v momentě, co mi na obličej dopadl první paprsek slunce. Nepomohl tomu ani ten blbej budík, který se začal ozývat z mého mobilu. Achh.. Jak já ho toužila prohodit tím oknem. Místo toho jsem se, ale jen natáhla a poslepu ho vypnula. Zakňučela jsem a překryla si hlavu. Ještě minutu jsem, tak ležela, pak jsem se posadila. Vlasy jsem měla do všech možných směrů. Povzdechla jsem si a vyhrabala se z postele. Ze zdola už se ozývaly hlasy. Zalezla jsem do koupelny a zamkla za sebou. Cítila jsem se tak bezpečně. Kdo ví, co se může stát! Někdo mi sem mohl klidně vtrhnout a to jsem rozhodně nepotřebovala. Dala jsem si nejprve dlouho sprchu. Schválně jsem si nařídila budíka o hodinu dřív, abych nikam nemusela pospíchat. Hezky jsem se vykoupala a obalená v ručníku jsem se postavila před zrcadlo. Otřela jsem usednuté vlhko na skle a začala si fénovat vlasy. Když jsem měla vlasy konečně suché, tak jsem se šla obléct. Komplet spodního prádla v černé barvě jsme si oblékla ještě v koupelně, pak teprve jsem vyrazila ven. Rozevřela jsem šatník a chvíli do něj jen tak rozespale zírala. Vůbec jsem nevěděla, jaká moje babička je. Co, když si něco oblíknu a ona mě za to slovně zabije... Ne, chce to něco, co nemůže nikoho urazit, ale nic teplého v čem bych se venku mohla upařit... Vytáhla jsem ze skříně bílé květinové mini šaty na ramínka. S výstřihem do véčka, které odepínaly hruď a měly volnou sukni. Nasadila jsem si je a běžela se nalíčit. O deset minut později jsem byla připravená. Pobrala jsem své věci, rozloučila se s Finnem, který se objevil na poslední chvíli a běžela dolu. Máma balila nějaké jídlo na cestu. Táta nakládal zavazadla do kufru a Kyle spal na gauči.

,,Miláčku už si hotová?“ Máma se na mě od stolu usmála.

,,Ano mami. Jsem ready..“ Pozvedla jsem pěst do vzduchu v hraném gestu nadšení.

,,Já teda ne..“ Zaprotestoval Kyle a zívnul.

,,Kyle a co jsem ti říkala, o tom hraní po večerech?“ Máma zatřásla hlavou a znovu se vrátila pozorností ke mně. ,,Táta už nakládá do auta. Běž mu tam přidat i svoje zavazadlo.“

,,Rozkaz.“ Pomalu jsem se ploužila k otci. Ten plnil kufr spoustou tašek.

Zamrkala jsem. ,,Ahoj tati.“

Táta mě zaznamenal. ,,Ahoj andílku.“ Políbil mě do vlasů a dál se věnoval náloži.

,,Kdo si sebou bere tolik tašek?“

Táta se zasmál. ,,Tvoje máma přece.“

,,Ehmm.. to se tam chce rovnou i nastěhovat?“ Pousmála jsem se.
Táta zavrtěl hlavou a převzal si ode mě tašku. Ještě před tím jsem si z ní vylovila jednu knihu a hodila ji na zadní sedadlo. ,,Ne, ale veze si sebou i svou práci. Chce u tvé babičky pochytit nějaké nápady.“

,,Ahaa..“ Poškrabala jsem se ve vlasech. To nedávalo smysl. Nejedeme tam proto, aby si i rodiče trochu odpočinuli? Nevypadá to tak..

,,Tati..“

,,Ano miláčku.“

,,Jaká je babička?“ Zachytila jsem jeho zrak.

Táta zavřel kufr a opřel se o auto bokem. ,,Tvoje babička Beth je moc milá. Má ráda děti a zvířata. Taky má ráda rozumný lidi a zároveň snílky. Nesnáší pesimistický jedince. Je opravdu moc fajn, i když ne vždy ji rozumíš.“ Pousmál se. ,,Někdy je trochu zvláštní, ale je to skvělá žena.“