Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

38.kapitola

Už skoro týden ležím v nemocnici. Slečna Rosová a její kolega mě sem přivezli hned, jak jsem se zhroutila. Vůbec jsem si nepamatovala, jak jsem se sem dostala, jen vím, že jsem se probudila mezi holými, bílými zdmi. Hned na to jsem potkala svého lékaře, který mi pověděl, že mám těžší formu pneumonie neboli zápalu plic. Opravdu jsem chytla zápal plic. To se snad může stát jen mě... Byla jsem tedy krmena antibiotiky. Nic úžasnýho.. Pobyt v nemocnici se mi nelíbil. Navíc neustále se mnou byli moji rodiče. Máma se ode mně skoro nechtěla hnout. Myslela jsem, že mi z toho klepne. Nemohla jsem jít sama pomalu ani na záchod.

Slečna Rosová i se svým kolegou odjeli zpět na místo, kde jsme stanovali. Výlet pokračoval dál, jen beze mně. Neustále jsem uvažovala o Matteovi. I on si zažil to samé, co já. Přesto tu nebyl. Nepřijel.. Ptala jsem se na to. Dobrá! Asi jsem se o něj trochu bála. Zakašlala jsem a chytla se za hrudník. Děsně to bolelo.

,,Zlatíčko není ti nic?“ Táta se objevil ve dveřích s kelímkem kávy.

Taky bych si jí dala.. ,,Ne. Jen jsem kašlala.“ Usmála jsem se.

Táta přešel k mému lůžku a přišoupl si židli, do které se následně posadil. ,,Doktor říkal, že na tebe ty antibiotika správně zabírají.“

,,Opravdu?“ Pohlédla jsem na něj. ,,A kdy budu moct domů?“

,,Pokud se to bude vyvíjet dobře dál, tak maximálně v úterý. Hlavně se ti musí srovnat krevní oběh a chtějí si být jistý, že ti nehrozí další ztráta vědomí.“

Pokývala jsem hlavou. ,,Dobře. Kde je máma?“ Podívala jsem se ke dveřím. Od rána jsem jí neviděla, což bylo divný.

Táta upil kávy. ,,Musela zajít do práce, prý mají nějakou módní krizi.“

,,Aha..“ Když se řekla módní krizi, tak to většinou znamenalo, že se nějaký model poničil, ztratil nebo se nedostavila foto modelka a nebo někdo něco totálně zvoral.

,,Volal Kyle. Ptal se na tebe.“

,,Vážně? Jak se mu povedlo zavolat?“ Podivila jsem se.

Táta se usmál a nahnul se blíž ke mně. ,,Slečna Rosová, vaše lektorka, mu dovolila zavolat od ní.“

To mě nenapadlo. ,,Chápu.. A jak se má?“

Táta opět usrkl kávu. ,,Prý se moc nebaví, když se o tebe bojí.“ Táta se na mě pousmál. ,,Zítra se na tebe přijede podívat.“

Pravda, zítra končil výlet... Zajímalo mě, jak to tam Matteo sám zvládal. Povzdechla jsem si. Neustále jsem na něj myslela. To nebylo normální. Vylovila jsem ho z hlavy a zaměřila se znovu na otce.

,,Nemáš náhodou důležitější práci, než mě tu hlídat tati?“ Zakřenila jsem se.

Táta ke mně zvedl pohled. Chtěl něco říct, ale zazvonil mu mobil. Postavil se a zvedl ho. ,,Summers! Anoo.. Jaké jsou výpočty … Smlouva už byla stvrzena.. Ne to v žádném případě.. Samozřejmě, že existuje .. Za chvíli jsem tam.“ Ukončil svůj tří minutový hovor a otočil se na mně. ,,Nejspíš máš pravdu.“ Pohladil mě po vlasech. ,,Máme ve firmě akutní problém, budu muset odejít.“

Usmála jsem se na něho. ,,To je v poho. Nemusíte tu být pořád. Je tu spousta lékařů a sester. Nic se mi nestane.“

Chvíli mě pozoroval, poté se usmál. ,,Dobře andílku.“ Sklonil se a políbil mě na čelo. ,,Kdyby něco, tak volej. Pokusím se vrátit, jak nejrychleji to půjde.“

,,Nespěchej.“

Usmál se. ,,Tak já jdu. Ahoj.“ Sebral své sako ze židle a kávu ze stolku a spěchal ze dveří.