Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

12. Kapitola

Víkend utekl až moc rychle. Po té party jsem se velmi efektivně snažila nenarazit na Mattea. A taky se mi to dařilo. Bylo úterý po druhé hodině. Byla jsem opravdu znuděná a navíc mi bylo děsný horko. Ve škole se rozbila klimatizace, kterou tahle škola opravdu měla. Venku bylo asi tak třicet dva stupňů a ve třídách kolem třiceti. Opravdu jsem umírala a nabyla jsem sama. Mí spolužáci vypadali jako odpadlíci. Seděla jsem na vnitřním parapetu a opírala se o okno. Zavřela jsem oči při každém poryvu větru, který přišel.

,, Vypadáš, že brzy umřeš." Ozvalo se najednou. Rozevřela jsem víčka a spatřila Masona. Křenil se na mě.

,, Ehmm.. taky se tak cítím."

Z rozcuchaného drdolu se mi uvolnilo pár pramenů vlasů a přilepily se mi vzadu na krk. Někdy jsem opravdu litovala, že mam tak dlouhé a husté vlasy. Mason si sedl naproti mně a zamžoural do slunce.

,,Bože, takové počasí nesnáším."

,, To jsme dva." Zamumlala jsem.

,,Jak se ti vůbec líbilo na party?" Zeptal se najednou.

Přesunula jsem svůj pohled na něj. ,, Jak víš, že jsem tam byla?"

Nepřestával se dívat z okna. ,, Viděl jsem tě tam."

Sledovala jsem ho. ,, Ahaa.. já tě neviděla."

Podíval se na mě a usmál se. ,, Jo všiml jsem si."

,, Hmm.." Opřela jsem se pohodlněji. ,, Tohle horko je děsný."

Mason se zasmál. ,, Naprosto souhlasím." Pak se zadíval někam za mě a jeho úsměv zvadl. ,, No.. je na čase, abych zmizel."

Nechápavě jsem se na něj podívala a pak spatřila Chrise, který se k nám blížil.

,, Tak se zatím měj." Mrkl na mě, seskočil z parapetu a šel pryč. Chris se u mě objevil o pár sekund déle.

,, Ahoj." Pozdravil s úsměvem.

Bylo to divný. Ať už to byl Mason nebo Matteo všichni spolu měli špatný vztahy. Čím to asi bylo? Co si udělali? Taky mi došlo, že jsem Chrise neviděla od toho večírku. Včera se ve škole neukázal. Teď si sedl naproti mně a zkoumal mě pohledem.

,, Na co myslíš?" Jeho obvyklá otázka.

Jemně jsem se usmála. ,, Jen mě tak napadlo, že jsem tě tu včera neviděla."

,, Měl jsem jistý rodinný záležitosti." Jeho tvář byla naprosto klidná. Nelhal... možná..

Přikývla jsem a znovu se zadívala ven.

,, Chtěl jsem se ujistit, že se na mě už nezlobíš, kvůli tomu, co se stalo u Quinn."

Na příjezdové cestě jsem zahlídla muže. Půlku obličeje měl od krve. Nahnula jsem hlavu na stranu a upřeně ho sledovalo. Šel velmi pomalu přes silnici. Všimla jsem si, že kousek od něj jede auto. Zrychlil se mi pulz. To auto bylo už jen kousek od muže. Najednou se muž zastavil a zvedl hlavu. Střetli jsme se pohledem. Než do něho najelo auto uslyšela jsem hlavě slabé ,, Pomoc!" Lekla jsem se a málem spadla z parapetu. Čekala jsem mrtvolu na silnici, ale nic tam nebylo. Ten muž byl mrtví. Ne vždy jsem dokázala rozpoznat jestli je to jen duch nebo živý člověk.

,, Angie!" Nadechla jsem se. Ani jsem si nevšimla, že nedýchám. Chris seděl blízko mě a zkoumavě si mě prohlížel. ,, Si v pořádku? Bál jsem se, že máš nějaký záchvat. Vůbec si nedýchala."

Zamrkala jsem a porozhlídla se po třídě, ale nikdo se nám nevěnoval. Většina mých spolužáků byla venku a ta část co zůstala, byla tak vyřízená horkem, že ani pořádně nevnímala. Zavřela jsem oči a zastrčila si ruce do vlasů. ,, Bože! Proč tohle vidím! Proč to neskončí!" Nechtěla jsem vidět duchy. Chtěla jsem být jako ostatní, tak moc jsem si to přála. Po chvíli jsem se uklidnila a vytáhla ruce z vlasů. Rozevřela jsem víčka a podívala se na Chrise.