Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

35. kapitola

Ráno.. ráno.. kdo z lidí má rád ráno?!! A kdo má rád zvuk budíku?! Já ne! Vyhrabala jsem hlavu z pod peřiny a rozespale zamáčkla budík. Odolala jsem mobil rozflákat o zeď. Byl by to,ale parádní pocit. Nemyslíte.. Naposledy jsem se protáhla a odhodila jsem peřinu. Porozhlídla jsem se po pokoji. Finn nikde.. Pozvedla jsem ramena a přešla k šatní skříni. Dneska jsem to hodlala udělat obráceně. Nejdřív oblečení, poté hygiena. Natáhla jsem na sebe bílé tílko s véčkovým výstřihem a slabými ramínky, k tomu modré plátěné šortky do pasu s plátěným páskem, který jsem si uvázala do mašličky. Bylo teplo. Předpokládala jsem, že pojedeme někam výš, když máme stanovat. Přesunula jsem se do koupelny, kde jsem vykonala svou obvyklou činnost. S líčením jsem to nepřeháněla. Linky, tělová rtěnka, trochu prosvítit tváře a řasenka. Vlasy jsem přes noc měla ve dvou copech, proto se mi momentálně točily. Učesala jsem si je a stříkla do nich nějaký vonný olej s citrónovou vůní. Fakt to hezky vonělo! Když jsem se vrátila do pokoje, seděl Finn na posteli a zkoumal mou karimatku.

 ,,Ahoj. Kampak si zmizel?" Pocuchala jsem mu vlasy.

 ,,Byl jsem se podívat u nás doma. Někdy tam chodím, abych viděl maminku."

 ,,Proč ses vůbec ubytoval u nás Finne?" Byla to otázka, která mě zajímala už od první chvíle, co jsem ho zde viděla.

Finn pustil mou karimatku a sepnul si ruce. ,,Protože jsem se cítil smutně, když mě maminka neviděla." 

Povzdechla jsem si a pohladila ho po vlasech. ,,Dobře. Chápu Finne." Sebrala jsem tašky z podlahy. ,,Ale musím už jít. Až přijedu zpátky, tak spolu něco podnikneme ano?" 

Finn se usmál. ,,Dobře." Obejmul mě a já vylezla z pokoje. 

Seběhla jsme dolu a proběhla rovnou do kuchyně. Tam už pobíhala máma a něco kuchtila. 

,,Dobrý ráno." Pozdravila jsem.

 ,,Dobrý miláčku. Těšíš se?"Usmála se.

 ,,No. Já ani nevím." 

Máma mě chvilku pozorovala, než si odkašlala. ,,No.. udělala jsem ti kávu. Máš jí na stole." 

Ne! Moje máma mi nemá, co jiného říct?! Žádné: ale zlato neměla bys tam jezdit. Nebo: nezapomeň, že ti budu každý den volat. Nebo: máš sebou všechny prášky? Nikdo nechce, aby si jim tam předvedla pravý hysterický záchvat." Nic! Vážně nic?! Tak to je opravdu bomba! Zaraženě jsem se posadila a popadla hrnek plný horké kávy. Achh.. ta úžasná chuť. 

,,Bré ráno." Kyle se objevil ve dveřích. Vypadal jako rozespalí medvídek. Posadil se vedle mě. ,,Mě se chce spát." Položil si hlavu na moje rameno. 

,,Neměl si ponocovat zlato." Pokárala ho máma.

,,Hmm.. Můžu dostat cafe mamčo?" Zakřenil se. 

Máma nevěřícně zakroutila hlavou. ,,Prej mamčo." Postavila před něj cafe a projela mu vlasy. I mě to přišlo vtipný. Zasmála jsem se. 

,,Tady je nějaký veselo." Táta nakoukl do dveří a usmál se. 

,,To víš. Jsme šťastná rodinka." Křenil se Kyle. 

,,Přesně tak. Moc šťastná." Máma vlepila tátovi pusu a spěchala zpět k lince. 

,,Tak fajn." Sedl si k nám a máma mu donesla snídani.

Po půl hodině jsem stála před dveřmi ve svých plátěných bílých Converskách a loučila se s rodiči. Máma si přece jen nakonec neodpustila tu spoustu starostlivosti, ale lepší tohle než to, co mohlo být. S Kylem jsme naházeli věci do kufru auta a vyjeli směrem k Adri.