Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

32. kapitola

Spalo se mi prazvláštně dobře, ale rozhodně jsem nečekala, že se probudím takhle. Kyla jsem měla nalepeného za zády a Finna zas na hrudníku. Vlastně to bylo docela roztomilý. Usmála jsem se. Po tom včerejšku ze mě spadl určitý tlak. Cítila jsem se mnohem jistěji, když jsem to teď netajila. Zoufale jsem potřebovala změnit polohu. Bolelo mě za krkem, ale nemohla jsem se ani hnout. Byla jsem tu uvězněná. Z téhle lidské pasti mě zachránil až hlas mého mobilu, který ležel na nočním stolku a vyzváněl, jako o život. Kyle se zavrtěl, odšoupl se ode mně a přetáhl si přikrývku přes hlavu. Finn také rozlepil svá modrá očka a rozespale se posadil. Stále mě fascinovalo to, že Finn poslední dobou spal. Spal, jako by to stále byla jeho biologická potřeba. Před tím to tak nebylo. Netušila jsem, co za tím je. Zvedla jsem se natáhla se po mobilu. Popadla jsem ho a vyzvánění vypla. Mobil jsem odhodila na přikrývku a narovnala hlavu.

,,Ohh..!" Chytla jsem se za krk na pravé straně. Děsně to bolelo. Přeležela jsem si ho. ,,Kyle stávej!" Lehce jsem se ho dotkla přes přikrývku.

Něco ospale zamumlal a dál se věnoval spánku. Zavrtěla jsem hlavou a stáhla ze sebe přikrývku. Vylovila jsem ve skříni nějaké oblečení a zavřela se společně s ním do koupelny. Dneska se měla řešit ta včerejší událost s Jessem. Netušila jsem, jak to bude probíhat nebo jak to vlastně celé dopadne, ale rozhodně jsem se na to netěšila. Stále jsem si říkala, jací jsou asi Jessovi rodiče. Nechápejte mě blbě, ale když je Jess takový, jaký je, tak je těžké si vytvořit nějaký hezký obrázek na jeho rodiče. Tím samozřejmě nechci říct, že pokud se nějaké dítě chová, jako naprostý psychouš, že za to můžou rodiče. To rozhodně ne. Tedy ne vždycky.. Mrkla jsem na sebe do zrcadla. Do toho strašně filmově ozářeného zrcadla, které poukazovalo na každý můj nedostatek. Když jsem se tak dívala na svůj obraz, napadlo mě, že vlastně vypadám zdravěji. Nejspíš to bylo tím, že jsem se docela dobře vyspala. Ne, že bych zapomněla, že mi za zády spí Kyle. Zavrtěla jsem hlavou a zapnula kohoutek. Nabrala jsem si hrst vody a opláchla si pořádně obličej...

Trvalo deset minut, než jsem se vyhrabala z koupelny. Když jsem otevřela dveře, zjistila jsem, že Kyle se stále nehnul z místa. Došla jsem k němu a stáhla mu deku z hlavy. Zakňučel a svalil se na záda.

,,Kyle stávej! Víš, že dneska nemůžeme přijít pozdě. Navíc s námi jedou rodiče."

,,Ještě pár minut.."

Povzdechla jsem si. ,,Nemáš pár minut, pokud chceš mít ještě čas na snídani."

Opět zamručel, jako by mu bylo pět. Pak se přece jenom odhodlal a posadil se. Ospale zívnul a protáhnul se. ,,Kolik je hodin?"

Sebrala jsem mobil z postele. Ležel stále na stejném místě, kam jsem ho hodila. ,,Čtvrt na devět."

Kyle se mrzutě zavrtěl a poté pomalu vylezl z postele. ,,Tak já hold jdu." Prošel kolem mě až ke dveřím, kde se na mě otočil. ,,Vyspala ses dobře?"

Usmála jsem se. ,, Ušlo to."

Kyle se ospale zakřenil. ,,Bojíš se říct, že ses vyspala úžasně nebo dokonce božsky? Protože já vím, že se ti v mojí náruči spalo dokonale. Komu taky ne?" Mrkl na mě a já se zasmála.

,,Pohni a padej už!" Kyle mi ukázal zoubky a prošel dveřmi. Ty se za ním pomalu zavřeli.

Otočila jsem se a pohladila Finna po vlasech. Stál za mnou a snažil se ustlat postel. Každé ráno jsme ji spolu upravovali. Stal se z toho náš rituál. Obešla jsem postel z druhé strany a urovnala peřinu a polštáře na své místo.

,,Proč tu Kyle spal?" Zeptal se Finn zatím co malými ručičkami čechral polštář.

,,Nechtěl mě nechat samotnou."