Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

14. Kapitola

Dnešní ráno bylo zatím nejlepší, které jsem v tomto domě zažila. Byla jsem prospaná do růžova, což jsem zažila už ani nepamatuju. Než mi zazvonil budík, byla jsem už plně probuzená. Dala jsem si ranní sprchu, oblékla se a spěchala dolu. Máma pobíhala po bytě a něco patrně hledala.

,, Děje se něco?" Zeptala jsem se se zájmem, když se zrovna nakláněla pod pohovku.

Vztyčila se a kraťoučce se na mě podívala, pak se znovu věnovala práci. ,, Dobré ráno miláčku. Ne nic se neděje, jen hledám svou náušnici." Vlezla si na všechny čtyři a začala prohledávat koberec. ,, Někde jsem ji tu včera ztratila."

Porozhlídla jsem se. ,, A jak vypadá?"

,, Je to bílá perla."

Bílá perla v bílém koberci.. no to bude zajímavé, ale jen co mě to napadlo uviděla jsem jí. Byla velmi efektivně skrytá ve stinném místě vedle vchodu do kuchyně.

Došla jsem k ní a zvedla ji. ,, Je to tohle?"

Máma se na mě upřela své zelené oči a pak se rozzářila. ,, Anoo.. to je ona." Došla ke mě a náušnici si ode mě převzala. ,, Děkuju miláčku." Usmála se na mě a náušnice si nandala.

,, Dobrý ránko." Kyle zíval a zpomaleně se vlekl ze schodů.

,, Dobré ráno Kyle." Usmála se na něho máma a mezitím si skládala papíry do desek. Dobalila desky a popadla svou kabelku. ,, Musím do práce." Znovu se na nás usmála. ,, Mám dnes důležitou schůzku." Pospíchala ke dveřím, kde si obouvala své černé lodičky na vysokém podpatku.

,, Táta už je v práci?" Vyptával se Kyle opřený o zábradlí.

Máma se narovnala a pohlédla vzhůru do patra. ,, Ne. Vrátil se domů až v pět ráno. Byl k smrti vyřízený. Takže momentálně spí."

,, Měl by si taky někdy vzít volno." Kyle nesouhlasně kroutil hlavou.

Souhlasila jsem s ním. Pamatovala jsem si časy, kdy táta pracoval celé dny i noci a přesto, když jsem po něm něco chtěla nikdy neodmítl, i když třeba nespal dva dny vkuse.

,, Říkám to tvému otci neustále, ale jak vidíš k ničemu to není. Navíc řídit tak velkou firmu není snadné a váš otec není z cukru. Má ty nejpevnější nervy, jaké chlap může mít." Otevřela dveře. ,, A teď už opravdu musím jít. Mějte se hezky ve škole. Oba vás miluju." Odešla a za ní cvakli dveře.

,, No tak to vidíš." Kyle prošel kolem mě do kuchyně. ,, Dáš si něco k snídani?"

,, Ne. Už pomalu půjdu."

Kyle vystrčil hlavu z kuchyně. ,, Už?! Není nějak brzy?"

Obula jsem se a pohlédla na něj. ,, Ne Kyle není. Ty máš auto, takže ti to zabere méně času, ale já jdu po svých a navíc, chci být ve třídě co nejrychleji." Popadla jsem svou tašku.

,, Já tě do školy svezu pokud přede mnou nebudeš pořád utíkat." Zakřenil se na mě.

Úsměv jsem mu oplatila. ,, Ne díky. Tak se měj." S tím jsem otevřela a odešla.

Cesta dneska byla podivná. Potkala jsem totiž ne jen jednoho, ale dokonce tři duchy. Nejdříve to byl muž středního věku, který si vedle mě stoupl na semaforu a snažil se upoutat mojí pozornost. Když jsem zrovna stoupala do kopce, potkala jsem dívku, mohlo jí být patnáct. Seděla na zemi celá zakrvácená s kolečkovými brusli a plakala. Na jejím náhrobku stálo "tragická nehoda", tudíž ji nejspíš srazilo auto nebo jiný dopravní prostředek. Měla jsem štěstí, že dívka se tak zabývala sama sebou, že si ani nevšimla, že jí vidím. A na poslední zatáčce ke škole jsem potkala Petra pana. Dobře nebyl to Petr pan, ale rozhodně tak vypadal. Blond vlasy, modré oči, hezký obličej, hubený a se zeleným kostýmkem. Když zjistil, že ho vidím, začal mě pronásledovat až ke škole. Povedlo se mi ho setřást u hlavního vchodu, kde mě ztratil, když jsem se vmísila mezi hromadu svých spolužáků. Když jsem konečně dorazila do třídy byla jsem bez energie. Plácla jsem sebou na rozehřátou lavici a sledovala příchody svých spolužáků. Pozorovala jsem dveře dokud do nich nevešel Chris. Za ním jsem poznala Quinn. Byli teď často spolu. Uvažovala jsem, že by to o tom chození mohla nakonec být pravda. A jak řekl Charles ,, Dokonalí lidé jsou vždycky spolu." Quinn se jako obvykle rozloučila s Chrisem tím, že ho políbila na tvář. Chris se otočil, jako by vycítil můj pohled. Díval se na mě a já na něj. Možná jsem měla dělat, že jsem nic neviděla, ale nějak jsem na to neměla energii. Vykročil ke mě ještě pořád s pohledem do mých očí. Opravdu vypadaly nereálně, neskutečně a nádherně. Chris se dostal až ke mně. Odšoupl židli a sedl si. Dneska měl na sobě tmavě modré úzké džíny. Bílé kotníkové tenisky a světle šedé triko. Na ruce měl zvláštní náramek. Byl s černých korálků a uprostřed byla stříbrná hlava, řekla bych gladiátora. Vypadal mužsky i když měl korálky.