Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

64. kapitola

Ráno jsem se probudila do krásného dne. Slunce předci svítilo, ale nebylo to nic nepříjemného. Zvedla jsem si zápěstí nad úroveň očí a sledovala žluté světlo, které z něho vycházelo. Včera jsem dostala Sebastiánovo znamení. Byla jsem tedy oficiálně přivítána do druhého světa. Stala jsem se poslem už na dobro. Měla jsem zvláštně dobrý pocit. Tušila jsem, jak nebezpečnou cestou jsem se unáhlila jít, ale byla jsem přesvědčená, že je to tak správně. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Quinn, Isabell ani Chrisovi se mé rozhodnutí nelíbilo. Mohla jsem být jenom ráda, že tam nebyl taky Matteo. No jo.. Matteo včera chyběl. Netušila jsem, kde vlastně mohl být. Povzdechla jsem si a posadila se. Zvedla jsem pohled a zaznamenala Liama. Opíral se o zeď naproti mně. Necelou minutu jsme si hleděli do očí.

,,Neměla si to dělat.“ Promluvil a překřížil si ruce na prsou.

,,Já musela Liame.“

Liam nechápavě vrtěl hlavou. ,,Ne, nemusela. O tohle jsem tě nežádal. Nechtěl jsem, abys kvůli mně dávala v sázku svůj život.“

Povzdechla jsem si. ,,To je, ale mé rozhodnutí Liame.“

,,Angie..“ Odrazil se od zdi a přistoupil ke mně blíž. ,,Nechápeš, jak moc je tahle cesta nebezpečná. Můžeš uvnitř uvíznout na vždycky, což znamená, že tvoje tělo zemře. Nemůžeš žít bez duše.“

,,Já vím..“ Sklopila jsem pohled a sevřela cíp přikrývky v dlani.

,,Nevíš. Podívej se na mě... Chceš, aby tvoje rodina vypadala, jako ta moje?“

Tušila jsem, co tím vším chce Liam říct, přesto jsem své slovo nemohla jen tak vzít zpět. ,,Nechtěla, ale nechci, aby se tak cítila ani tvoje rodila.“ Pohlédla jsem mu do tváře. ,,Tvoje rodina trpí i přesto, že existuje možnost, že žiješ.“

,,Ale to nevíš Angie!!“ Vykřikl a mě hlavou prolítl silný výboj energie. Chytila jsem se za ní a sykla. Liam byl náhle u mě. ,,Promiň.. Není ti nic. Nechtěl jsem.“

,,To je dobrý.“ Opatrně jsem se na něho podívala a jemně se pousmála. Byla to zatraceně silná rána..

Liam se posadil naproti mně a zvedl ke mně své hezké oči. ,,Nechtěl jsem, abys kvůli mně tohle všechno musela zažít.“

,,Já vím, že ne.“

,,Neodpustím si to, jestli se ti něco stane.“

,,Já vím.“

Nadechl se, jako by měl málo kyslíku. ,,Nerozmyslíš si to ještě?“

Zavrtěla jsem hlavou na znamení, že ne. ,,Nemůžu a ani nechci. Už jen kvůli tobě.“

***

,,Chci si nechat udělat tetování.“ Prohodila jsem odpoledne, ještě tentýž den. Máma se zakuckala. Táta zvedl pohled od pracovních desek a Kyle se přestal věnovat svému mobilu.

,,Co si to říkala miláčku?“ Zeptala se máma, jako by snad doufala v to, že jsem neřekla to, co jsem řekla. Složitá věta...

,,Řekla jsem, že si chci pořídit tetování.“ Opakovala jsem se.

Kyle se zakřenil. ,,To zní, jako dobrej nápad.“

,,Kyle!“ Napomenula ho máma a Kyle na mě zakroutil obočím. Uculila jsem se. Kyle už byl zase Kyle. Jeho matka nakonec odjela. Nebylo to přece jen tak, ale po hodně dlouhé dlouhé a ještě delší konverzaci s mým otcem se domluvili na jisté dohodě. Vypadalo to, že i Kylova matka měla dost rozumu na to, aby se zachovala správně.