Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

58. kapitola

A je to tu!! Velké rozuzlení, na které jste všichni čekali snad věčnost..😂😂💜.. Užijte si ho!!

Naše hluboké zírání přerušil Tony, který vešel do salonu a hluboce se poklonil. ,,Velice se omlouvám pane, ale mladý pán nešel zastavit.“

Nico ho ignoroval a mluvil si to své. ,,Přivedl jsem si Angie. Tony říkal, že se tě mám zeptat, jestli tu smí být..“ Nico se podíval na svého bratra a opět se omotal kolem mé paže. Ztuhlé paže..

Sebastián stále koukal mým směrem. Jeho tmavé oči se mi zarývaly až do mozku. Najednou toho nechal a postavil se. Šel k nám velmi opatrně, skoro jako by se bál, že se vylekám a zdrhnu. Když byl dostatečně blízko, tak se zastavil. Ani jsem se nehnula. Neodvážila jsem se.

,,Tony!“ Promluvil konečně a jeho hlas zněl skoro hřejivě.

,,Ano pane?“ Tony na něj pohlédl.

Sebastian pohladil svého bratra po vlasech a upnul svůj zrak na Tonyho. ,,Vezmi Nica do jeho ložnice.“

,,Jak si přejete pane.“ Tony přešel k malému Nicovi, který se mě stále nehodlal pustit.

,,Ale já ještě nechci! Chci si hrát s Angie!“ Vztekal se Nico.

,,Nico!..“ Sebastián nezvedl hlas ani o tón, přesto to znělo výhružně. Nico mě pomalu pustil a zůstal stát se sklopenou hlavou.

Tony si povzdechl a zvedl chlapce ze země. Nico se ho chytil kolem krku a bradu si opřel o jeho rameno. I ve svém stálém šoku, jsem musela uznat, jak sladce to vypadalo.. Tony lehce sklonil hlavu a znovu ji narovnal. ,,Pokud dovolíte, tak mladého pána vezmu do jeho pokoje.“

Sebastian přikývl. ,,Jen jdi.“ Tony se naposledy omluvil a odešel s malým Nicem v náruči. Zůstala jsem tu sama. Sama se všemi těmihle lidmi, které jsem znala, ale zároveň, o nich nevěděla vůbec nic. ,,Nemusíš se bát Angelo.“ Kdo tu má strach!? Já strach neměla.. Nebo, že by trochu i jo? Sebastian se na mě usmál a kousek ode mně odstoupil. ,,Posaď se Angelo.“

,,Ne, díky. Já postojím.“ Hlavně hodně blízko těmhle dveřím..

Sebastian se usmál ještě o něco víc. ,,Jak si přeješ.“ Porozhlídla jsem se po ostatních. Nikdo z nich nevypadal nějak nadšeně. Vlastně vypadali, jako dost nesourodá parta. Neměla jsem dobrý pocit.

,,Nejspíš bych měla jít.“ Zamumlala jsem a chystala se odejít.

Matteův hlas mě však přiměl znovu pohlédnout do místnosti. ,,Myslím, že je čas vytáhnout karty Sebastiáne.“ Matteo postával opřený o zeď u jediného okna v místnosti.

,,Možná máš pravdu Matteo.“ Posadil se Sebastián na jednu z pohovek. ,,Řekněme, že takhle situace je vskutku výjimečná. Jste tu všichni. Nejspíš je opravdu ten nejlepší čas.“

,,Možná by bylo nejlepší neříkat nic..“ Zamumlala tiše Quinn sedící na opěradle druhé kožené sedačky. Nalila do sebe celý zbylý obsah sklenky na ex a vyhnula se mému pohledu. Bavili se tu, jako bych tu nebyla..

Sebastián se na mě náhle podíval. ,,Možná by jsme se měli zeptat přímo Angely na to, co si přeje.“ Všichni na mě upřeli své oči, ale já popravdě ani nevěděla, o co tu jde.

,,Já..“ Obejmula jsem si hrudník, jako by mi byla zima. ,,..netuším o čem to tu mluvíte a ani nevím, co po mě chcete.“

,,Otázka je, jestli chceš poznat pravdu? Skutečnou pravdu o tom, kdo opravdu si.“ Sebastián mě nespouštěl z očí. Najednou mi něco došlo. Tenkrát v plážovém domku mi Matteo řekl, že to není jeho práce mi to říct. Chtěl tím říct, že ten kdo mi mohl odpovědět byl právě Sebastián? Co byl zač a co ostatní.. ,,Jaká je tvá odpověď Angelo? Ano, či ne?“