Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

57. kapitola

Probudila jsem se. Cítila jsem se.. no vyspaná. Opravdu vyspaná. Posadila jsem se a protáhla se. Rozhlídla jsem se po prostorné ložnici a pohledem spočinula na prázdném místě vedle sebe. Matteo byl pryč. Ne, že by mi to vadilo. Po ránu mě nikdo opravdu vidět nemusel. Vylezla jsem z postele a prošla do koupelny. Byla jsem ráda, že je jedna i v tomhle pokoji. Vlezla jsem si do ní a zadívala se do sebe do zrcadla, který viselo nad umyvadlem. Na hlavě jsem měla vrabčí hnízdo. Proč se vlasy cuchají? S povzdechem jsem si vzala hřeben do ruky a rozčesala je, při čemž jsem si vytrhala pár kusů vlasů. Opláchla jsem si obličej a šmajzla Scottovi ústní vodu. Poté jsem se vydala dolů. Něco tu hezky vonělo. Kdy přesně jsem začala opět pociťovat apetit k jídlu? Sešla jsem po schodech. Moc dobře jsem si uvědomovala, že mám na sobě jen Scottovo tričko, ale moje oblečení bohužel viselo tady. Po špičkách jsem se přiblížila hlouběji do místnosti. Zaslechla jsem Matteův hlas. Vykoukla jsem zpod rohu zdi a postřehla, že telefonu. Ležérně se opíral o linku a zíral do nicoty. Do telefonu odpovídal jednohlasně a zněl docela mrzutě. Když dotelefonoval, tak se na mobil naštvaně podíval. Pak mobil chytil do jedné dlaně a napřáhl se. Čekala jsem, že mobil poletí vzduchem, ale Matteo si to rozmyslel a nakonec si jen povzdech a položil mobil na linku. Poté do něj ještě pinknul, takže se doplazil až na kraj a jen tak tak se udržel na místě před  pádem. Matteo se samolibě pousmál. Zacukaly mi koutky, ale úsměv jsem zkousla a vyšla zpoza rohu. Matteo mě postřehl a dlouze si mě prohlídl. Ošila jsem se. Proč? První věc byla ta, že jsem tu stála jenom v tričku, což nebyl zas takový problém, jelikož to tričko pro mě bylo, jako šaty. Větší promlém byl ten, že jsem si začala uvědomovat, že jsem celou noc spala s ním v jedné posteli. Přitisknutá k němu!! V jeho náručí! Achh!!! Odvrátila jsem zrak a zuřivě si pocuchala vlasy na jedné straně. Nečesala jsem je zbytečně?! Znovu jsem k němu stočila pohled. Stále na mě zíral. Copak jsem byla nějaký svatý obrázek?

Napřáhla jsem se a ukázala na něj prstem. ,,Musíš na mě takhle zírat!?“

Matteo natočil hlavu ke straně. ,,Vadí ti to?“

,,Jo!“ Dala jsem svému obličeji ten správný výraz.

Matteo se uchechtl a odvrátil se. ,,Dáš si čaj, café?“

,,Café.“ Prohlásila jsem a přešla k židli, na kterou jsme se posadila. Matteo se pustil do přípravy. Musela jsem, ale přiznat jednu věc. Vážně se mi líbilo, jak kolem mě skákal. Pousmála jsem se.

,,Jak ses vyspala?“

Odkašlala jsem si, protože jsem opět pomyslela na včerejší noc. ,,Fajn.“

Matteo zalil kávu a položil jí přede mně. ,,Jenom fajn?“

Že mu jazyk neupadne!! ,,Dobře.. tak skvěle. Stačí?“

Klukovsky se zakřenil. ,,Jo.“ Ten úsměv mu tak moc slušel. Škoda, že to dělal jen málokdy. Dosladila jsem si kávu a ucucla. Miluju čerstvou kávu po ránu… Matteo přede mně postavil talíř s míchanými vajíčky. ,,Měla bys něco sníst.“

,,Ty se mě snad snažíš vypasit?“ Usmála jsem se a nabodla jsem vajíčka na vidličku. Strčila jsem si je do pusy. ,,Hmm.. je to dobrý.“ Mrkla jsem jeho směrem.

,,Děláš, jak kdybych tě chtěl otrávit..“

,,A nechceš?“

Uchechtl se. ,,Radši jez a nemluv.“

Po jídle jsem se převlékla zpět do svých věcí a s Matteem jsme se vydali zpět k domovu. Cesta se dost podobala té předtím. V autě byl jednoduše klid..