Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

9. kapitola

Uběhl týden od té události s kouzelným duchem. Nemohla jsem si pomoc a neustále sledovala Chrise. Přece nedávalo naprosto žádný smysl, že byl s tajemným naprosto identický. Přesto Chris neudělal nic, co by ho označovalo za nadpřirozeného. Choval se naprosto normálně. Měla jsem pocit, že jediný blázen jsem tu opravdu já.

V pátek jsem se nějak zpozdila se sprchou, a tak jsem dobíhala do školy na poslední chvíli. Běžela jsem tak usilovně, že jsem si nevšimla ani ředitele Grifa dokud na mě nezavolal.

,,Angelo zdravím."

Zastavila jsem se a vrátila se zpět čelem k řediteli. ,,Ehmm.. Dobrý den pane řediteli."

Ředitel se usmíval. ,,Říkal jsem si, že když vás po nějaké té době vidím, zeptám se jak se vám daří?"

,,Ujde to. Snažím se." Přiznala jsem.

Přikývl. ,,To vidím."

Ředitel se rozpovídal o mimoškolních akcí, co škola pořádá. Já mezi tím sledovala Masona, co se nenápadně blížil ke škole.

,,Doufám, že se také přidáte." Dopověděl pan Grif.

Neměla jsem nejmenší ponětí o čem mluví, přesto jsem přikývla.

Mason už byl skoro za ředitelem, když mu z ruky vyklouzl skateboard.

Ředitel Grif se otočil a spočinul na Masonovi pohledem.
,, Masone.."

Mason se podrbal ve vlasech. ,,Ehmm pane řediteli.. dobrý den."

Pan ředitel si založil ruce na prsou. ,,Není tohle pozdní příchod, že ne?"

,,Ehmm..." Mason zabloudil pohledem ke mně.

Jen jsem se usmála. Byl v pěkný bryndě a mě něco napadlo.

,,Tak to není pane řediteli." Pronesla jsem naprosto vyrovnaně.

Oba se na mě podívali. ,,Opravdu Angelo a jak to tedy je?"

,,Víte nedávno jsem se přidala do klubu na doučování, kam chodí i Mason. Měla jsem se tu s ním sejít, ale nějak jsem to nestíhala, jak jste viděl sám. Mason tu na mě jen čekal." Podívala jsem se na Masona. ,,Není to jeho vina."

Ředitel mě chvíli zkoumal pohledem, pak si povzdechl. ,,Dobrá tedy. Pro tentokrát, ale ať se to příště neopakuje, a to ani u vás Angelo."

,,Ano pane řediteli."

Ještě jednou si nás prohlídl a odešel. Mason vydechl úlevou a podíval se na mě. Taky jsem se na něj podívala.

,,To bylo po druhý hrdino." Usmála jsem se a obešla ho. ,,Zase mi dlužíš."

Srovnal se mnou krok. ,,Neprosil jsem se tě o pomoc."

,,Opravdu? Neříkej, že bys byl radši právě teď v ředitelně a řešil svůj podmínečný vyhazov ze školy."

Mason si povzdechl. ,,Dobře vyhrálas. Co chceš?"

Zastavila jsem se před třídou. ,,Hmm.. nic hroznýho, jen přijď dneska na to vyučování."

Mason zavrtěl hlavou. ,,Ne. Udělám všechno, ale tohle ne."

Pozvedla jsem ramena. ,,Nic jinýho nechci. Navíc.." Otočila jsem na něj hlavu ve dveřích. ,, Jedno vyučování tě nezabije hrdino."

S tím jsem vešla dovnitř a nechala ho stát na místě. Došourala jsem se na místo, kde už posedával Chris. Měl v ruce mobil a usilovně do něj mačkal. Sedla jsem si. Ani nevypadal, že si všiml mé přítomnosti. Nechtěla jsem ho rušit, a tak jsem si v klidu vybalila své učebnice na stůl. Když jsem byla konečně hotová, zjistila jsem, že se na mě Chris dívá.