Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

28. Kapitola

Pokračování předchozího dílu..😊
Za komentáře a hvězdičku ( hlas ) předem děkuju ♡

Víte, na jaké místo byste v noci rozhodně neměli lézt? Na hřbitov! Pak tedy, co tu sakra dělám?!! Myslela jsem, že vyskočím z auta, když jsem se to dozvěděla. Hřbitov! Proč zrovna hřbitov?!! Kdo k čertu pořádá party na hřbitově?!! Mrtví mají rádi svůj klid ne bandu děcek, co jim šlapou na hroby. Chtěla jsem domů. Tohle byla snad noční můra. Já, člověk, který se touží vyhýbat všemu nadpřirozenému jde přímo do srdce nadpřirozena v lidském světě. Povzdychla jsem si.

,,Co je Angie?" Vedle mě se objevila Hannah.

,,Nebojíš se, že ne?" Z druhé strany mě obklopila Adri. Dělají si srandu!

Znovu jsem si povzdechla. ,,Proč hřbitov? Copak to není nezákonný?" Vyslala jsem pohled ke Quinn, která šla v čele.

,,No z normálního hlediska ano, ale jelikož tenhle hřbitov nebo spíše pozemek vlastní rodina Mii. Těžko jí něco můžou říct."

Super!. Je to čím dál tím lepší. Může mě někdo okamžitě zabít?!!

Došly jsme k bráně hřbitova. A já to okamžitě pocítila. Smrt. Všude kolem. Měla jsem pocit, že moje nohy se hýbou hrozně z těžka. U vchodu nás navíc nečekal nikdo jiný než Mia. Pozdravila se z Quinn pusou na tvář.

,,No, co na to říkáte?" Podívala se tentokrát naším směrem.

Nakoukla jsem dovnitř. Celý hřbitov byl ozářený svíčkami a na stromech visely světla, o kousek dál stál kostelík a rozlehlý trávník. Řekněme, že by to vypadalo i dobře, kdyby se všude kolem neprocházeli duchové. Bylo jich tolik, že jsem měla opravdu na mále k tomu, abych odsud okamžitě neutekla.

Mia se na mě podívala pobaveným pohledem. ,,Angie. Vypadáš nějak pobledle. Je ti dobře?"

Polkla jsem a přestala sledovat tu horu duchů. Místo toho jsem se podívala na ní. ,,Jsem v pohodě." Nejsem v pohodě... ,,Ale hrozně mě zajímá proč hřbitov? Mohla to být třeba pláž, restaurace, bar .. dokonce i louku bych chápala, ale hřbitov!!?" To není normální!!!!

Mia ke mně přešla a vzala mně kolem ramen. ,,Ale.. ale Angie. Ty se vážně bojíš co?" Toužila jsem ji jednu vrazit. Neměla ani ponětí, co prožívám.

Zhluboka jsem se nadechla a setřásla její ruce z mých ramen. ,,Ty nemáš ani ponětí z čeho já mám strach." Přešla jsem k bráně. ,,Hřbitov není hřiště. To si pamatuj." Naposled jsem po ní šlehla pohledem a vydala se čelem ke hřbitovu.

Hlavu jsem měla sklopenou. Nenavazovala jsem žádný oční kontakt. Jenže, pak jsem do někoho vrazila. Díkybohu to byl jen člověk a navíc Chris.

,,Tak tady si, všude jsem tě hledal." Pronesl, když se jeho oči setkaly s těmi mými.

,,Ehmm ..Ahoj Chris." Přerušila jsem náš oční kontakt a zadívala se na jeho hruď.

,,Ehm.. Ahoj." Trochu se zasmál. ,,Je hezké, že tak moc obdivuješ můj hrudník, že jsou ti ukradený i moje oči."

Zamrkala jsem a zvedla jsem hlavu. ,,Promiň já..." Porozhlídla jsem se. Byla jsem jimi obklopena. Byla jsem jak moucha v síti. ,,Tohle místo. Neděla mi dobře."