Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

30. Kapitola

Za komentáře a hvězdičku ( hlas ) předem děkuji♡♡

Zírala jsem do zdi. Už jsem do ní vlastně zírala asi hodinu a půl. Přesně hodina a půl, co jsem od Masona dostala zprávu, kde se psala jeho adresa. Slíbila jsem mu, že dneska přijdu a budu ho doučovat. Povzdechla jsem si a přikryla si obličej. Přála jsem si zmizet. Frustrovaně jsem se zavrtěla a odkryla jsem se.

,,Tak dost. To stačí!“ Vstala jsem a přešla před velké zrcadlo v mém pokoji. Zadívala jsem se na sebe. Vypadala jsem hrozně. Nadechla jsem se a zadívala se sama sobě do očí. ,,To stačí! Už se nebudeš dál schovávat v posteli! Nebudeš se utápět v žalu! Vylezeš ven a budeš zase čelit čelem světu! Nejsi žádná chudinka! Tak se sakra přestaň litovat a hoď se do klidu!“ Silou jsem se pleskla přes tváře až se mi tam udělaly červené fleky mé ruky.

Mluvila jsem sama na sebe, a ještě do zrcadla. Joo.. nejspíš to zní fakt šáhle, ale mě to pomáhalo se s chopit. Potřebovala jsem cítit zase pevnou půdu pod nohama. Po tomhle jsem si připadala jistější.

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Fajn.“

Vzala jsem do ruky telefon a odepsala Masonovi, že za hodinu a půl jsem u něj. Hned mi odepsal slovy, že se těší. Na to jsem se usmála. Zase si dělal srandu. Přešla jsem do koupelny a dala se pořádně do kupy. Osprchovala jsem se. Vyčistila si zuby. Vykartáčovala vlasy a vyčesala si je do vysokého neupraveného drdolu s pár prameny kolem obličeje. Nalíčila jsem se jako obvykle a nanesla si na pusu lesk. Z šatníku jsem na sebe hodila šortky a tričko s krátkým rukávem. Do větší tašky jsem si strčila sešit a učebnici chemie, klíče, mobil, lesk a peněženku. Nasála jsem do plic trochu vzduchu a vyrazila ze dveří. Šla jsem rovnou do kuchyně. Čekala mě tam celá moje rodinka. Táta si četl noviny. Kyle si hrál s mobilem a máma obývala plotnu. Cítila jsem vajíčka se slaninou.

Kyle zvedl hlavu a střetl se s mým pohledem. ,,Brý ráno. Jak se naše mrně vyspinkalo?" Mrně! Hodila jsem na něj varovný pohled. Zakřenil se.

,,Zlatíčko už se cítíš lépe?‘‘ Máma se odtrhla od plotny a prohlídla si mě od z hora až dolu.

Polkla jsem a přešla ke kávovaru. ,,Jo.. už je to mnohem lepší."

,,To vážně ráda slyším."

,,Jo.." Sledovala jsem, jak se skleněná nádoba pod kávovarem plní tmavou tekutinou.

,,Někam se chystáš?‘‘ Kyle upil ze svého hrnku a poukázal na mou tašku.

Opřela jsem se zády o linku a přikývla. ,,Jo. Jdu pomoct s doučováním.‘‘

,,Komu?‘‘ Táta zvedl pohled od novin a zadíval se na mě svými tmavými oči.

,,Ehmm..‘‘ Kávovar do syčel. Otočila jsem se k otci zády a vytáhla si hrníček. ,,Ke kamarádům..‘‘ Ke kamarádovi... To by se mu asi moc nelíbilo. Navíc fakt, že jeho rodiče nejsou doma tomu moc nepomáhal.

,, K těm tvým kamarádkám?‘‘ Máma převzala žezlo ve zpovídání.

,,No anoo. Jdu pomoc svému klubu.‘‘ Svému klubu? Fakt jsem to řekla! Musím si okamžitě dát café.... Což jsem taky udělala a spálila si jazyk. ,,Sakra!‘‘ Vrhla jsem se ke kohoutku a doslovně strčila jazyk pod kohoutek.

Kyle se smál. Táta se taky pochechtával. Jen máma vyšilovala, jako obvykle. Po půl minutě jsem se odtrhla od umyvadla a otřela si pusu. Na což jsem si setřela celý lesk samozřejmě. Já šikovná. Povzdechla jsem si.

,,Zlatíčko si vážně v pohodě? Připadáš mi roztěkaná.“ Táta se usmíval, ale jen slabě.

Taky jsem se usmála a přelila si café do termosky. ,,Jsem v pohodě. A teď už musím jít.“