Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

27. Kapitola

Mám pro vás další 2 kapitoly.. Napsala jsem ji zase moc dlouhou😂, proto jsem se rozhodla jí rozdělit na dvě části. Proto vás po téhle čeká ještě jedna ( pokračování ) 😊..
Za komentáře a za hvězdičku ( hlas) předem děkuji ♡

Když se člověk na minutu zastaví, zjistí, jak jde čas ve skutečností rychle. Uběhl další náročný týden plný zvratů a nesmyslných rozhovorů. Školou se stále šířila aféra o mě a Matteovi. Někdo měl evidentně zájem nenápadně Mattea popíchnou. A povedlo se. Celý týden byl, jak na jehlách. Stačilo blbé slovo nebo pohled a mohli jste se připravit na to nejhorší. Vlastně jsem ho ještě nikdy neviděla nabroušenějšího. Tomuhle všemu neprospívala ani naše lektorka. Po úspěšné první fázy úkolu, který jsme splnili na podruhé a podotýkám, že na výbornou, se rozhodla přitvrdit. Pondělí nás na dvě hodiny posadila do prázdné učebny a nechala nás napsat esej na téma ,, Proč jsem, taková/ý jaká/ý jsem?". Myslím, že tohle byla ta nejobtížnější esej, jakou jsem kdy psala. Tak moc jsem snad nikdy neškrtala. Matteo na tom nebyl o nic líp. Když jsem ho sledovala, jak zuřivě píše. Obávala jsem se o ten nebohý slabý papír.

V úterý teror pokračoval. Lektorka se rozhodla prověřit nás nečekaně z několika předmětů. Nečekaně opakuji! Vytáhla nás na školní dvůr o polední přestávce. Tudíž byl dvůr přeplněný žáky, kteří se neradi pekli vevnitř a trávili tak přestávku venku na vzduchu. Ale zpět k tématu. Vytáhla nás tedy před zraky všech. To bylo ještě v pohodě. Když jsme se, ale přesunuli k neuvěřitelně dlouhému stolu, který tu rozhodně ráno nestál, moc jsem nevěděla o co jde. Když pak lektorka odkryta plachtu, zjistili jsme, co pod ní ukrývá. Koláče. Spoustu bílých koláčů se šlehačkou na vrchu. To mně zmátlo ještě víc. Pochopila jsem to až ve chvíli, kdy Matteo odpověděl hned na první otázku blbě. Lektorka jeden z těch pěkně vypadajících koláčů zvedla a hodila ho po mě. Jen jsem tam zaražené stála. Byla jsem neschopna strávit fakt, že po mě lektor hodil koláčem. Přímo do obličeje ještě k tomu. Ani já ani Matteo jsme nechápali, o co jí jde. Později mi došlo, že pokud jeden z nás špatně odpoví, ten druhý to schytá. A domněnka se ukázala být pravdou. Hned na to přišla řada na mě. Byla to čistě mechanická otázka. Přesně ta otázka na, kterou jsem nebyla schopná odpovědět. To bylo prvně co Matteo dostal koláčem. Byl z toho dost paf. Kolem se to hemžilo studentama. Smích nešel přeslechnout. Napadlo mě, že pokud dokáže někdo Matteův respekt, který k němu tyhle lidé chovali srazit k zemi, byla to rozhodně tahle žena. Byla jsem tak moc pokrytá šlehačkou, že by zanikla i má přirozená vůně. Lektorka nám prozradila, že každý musí odpovědět správně na dvacet otázek, jinak se nehneme. Bylo to vzteku, protože já se svou částí nakonec přece jen probourala, ale Matteo byl jak pták v kleci. Skoro nic nevěděl. A já dostávala stále a stále do kola. Byla jsem vytočená a když na poslední otázku, na tak blbou otázku, odpověděl tak strašně blbě, že jsem dostala dokonce dvěma kolačema vybuchla jsem. Matteo si to samozřejmě nenechal líbit. Takže jsme se nakonec poštěkali mezi sebou a nic to nevyřešilo. Matteo stále musel odpovědět na poslední otázku, když se mu to konečně povedlo, mohla jsem se už také považovat za rovnocenný koláč. Mohla jsem si na ten stůl lehnout vedle nich a předstírat, že jsem k jídlu. Protože jsme z vrchní časti opravdu byla ze sladkého sněhu. I když pokud budu počítat i své lidské tělo byla jsem také k snědku. Pokud teda někomu přijde kanibalismus normální. Sprcha byla požehnání. Myslím, že s tím jsme se s Mattem shodli.

Přišel další den a další výzva. Měla jsem takovou obavu, co nás zase čeká, že jsem uvažovala o hrané nemoci. Nakonec jsem se překonala a vytáhla zadek z postele. Po setkání s lektorkou jsem si říkala, proč jsem ho v té posteli nenechala. Slečna Roseová (lektorka) se nám do paměti snažila narvat různé důležité literární autory. Měli jsme dvou hodinovou výuku a poté samostudium na další dvě hodiny. Měla jsem menší obavy, že to neskončí jen tím samostudiem, proto jsem se opravdu učila s obrovským nasazením, zatím co Matteo na to kašlal. Prospal všechen čas, co jsme měli. Když se po uplynuté době znovu objevila slečna Roseová a vzala nás na školní hřiště věděla jsem, že se má slova stanou skutečností. Stále jme se rozhlížela po nějaké zbrani, kterou by na nás mohla zaútočit. Když už jsem si chtěla vydechnout, tak jsem jí objevila. Hadice s vodou. Myslela jsem, že už jí fakt hráblo. Nakonec to probíhalo, tak že jsme skákali na místě skákacího panáka a kdo neodpověděl ten dostal ledovou sprchu. Bylo fakt horko, takže to nakonec bylo docela příjemný. Já měla štěstí. Uspěla jsem jen s dvěma dávkami vody. Mohla jsem si jít sednou po své úspěšnosti. Matteo mezitím dostával jednu sprchu za druhou. Viděla jsem, jak moc se to v něm bouří. Byl tak mokrej chudák. Když si lektorka uvědomila, že to vážně nemá cenu, nechala toho. Matteo dostal nějakou práci navíc a byli jsme propuštěni domů. Já byla v pohodě, uschla jsem za tu dobu, co Mattea splachovala sprcha. Bohužel Matteo v poho nebyl, dalo by se z něj ždímat. Musel se převléknout do věcí na tělocvik, aby mohl vůbec domů.