Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

20. kapitola

Nakonec jsme obešly nejmíň patnáct obchodů s oblečením. Byla jsem ráda, když Hannah zaplatila svůj poslední kus látky a mohly jsme si konečně dát pauzu.

,, Jsem vyčerpaná." Adri složila hlavu na stůl.

 Cítila jsem se dost podobně. Seděly jsme v malé kavárně a popíjely Eistee. Zkontrolovala jsem svůj mobil. Pořád jsem musela myslet na Chrise.

 ,, Děje se něco?" Hannah mě zkoumala pohledem.

Povzdechla jsem si a podepřela si rukou bradu. ,, Co by jste dělaly, kdyby vás fakt oblíbenej kluk chtěl pozvat na rande, ale vy nemáte ani ponětí, co to vlastně znamená?"

Hannah přestala uždibovat svůj dort a Adri zvedla hlavu ze stolu. Navzájem se prohlídly a pak zalítly pohledem zpátky ke mně. ,, Tebe někdo pozval na rande!" Vykřikly to vzájemně a dost nahlas, jelikož se na nás otočilo i pár stolů kolem.

 ,, Pardon.." Adri se omluvně podívala kolem. ,, Takže?"

,, Takže.." Opakovala jsem po ní.

Hannah se ke mně nahnula blíž ,, Kdo tě pozval!? No tak povídej?" Zvažovala jsem jestli jim to říct nebo ne. Nebylo to přece nic, co bych musela tajit.

Povzdechla jsem si. ,, Chris.. Chris mě pozval." Holky na mě teď zíraly, jako by viděly ducha, což by celkem sedělo, jelikož se jich tu procházelo spousty, ale tím to nebylo, to by přece jen vypadalo jinak.

 ,, Tebe.. tebe pozval Chris..?!" Promluvila konečně Hannah. ,, Jako ten Chris .. jako ten nejvíc nejhezčí kluk, s těma nejvíc magickýma očima na světě.. tenhle Chris?!" Vypadalo to, že nemůže uvěřit tomu co slyší.

Znovu jsem si povzdechla. ,, Ano tenhle Chris. Chris Wood mě pozval na rande."

Adri stále neschopná slova se konečně vzpamatovala. ,, A kdy se to stalo?"

 ,, Noo.." Upila jsem svého pití. ,, dneska... To byl důvod mého zdržení."

 Hannah mě stále nevěřícně sledovala. ,, To je šílený."

 ,, A co Quinn?" Zeptala se Adri.

Zadívala jsem se do desky stolu. Nad tím jsem neuvažovala. Všechno co jsem do teď měla hlavě bylo jen tohle, ale zmíňka o Quinn mě probudila a já se najednou cítila docela špatně.

 ,, Co by!" Hannah si založila ruce na prsou a zapřela se do židle. ,, Nechodí spolu. Přece se to povídalo, ale už vyšlo najevo, že to byly je žvásty. Takže Angie si může dělat co chce. Navíc.." Usmála se. ,, Byla by škoda, jen tak tu příležitost zahodit."

Adri přikývla. ,, Hmm.. pravda. Tak co? Půjdeš s ním?"

 Podívala jsem se na Adri a nadechla se. ,, Nevím..." A myslela jsem to upřímně.

Adri si povzdechla. ,, Dělej jak myslíš, ale nejdřív se zamysli, co ti tenhle kluk nabízí. Je možný, že když ho odmítneš nikdy nepoznáš, jaký to mohlo být." Přátelsky mě popleskala po ruce.

Usmála jsem se na ně. ,, Díky."

 ,, V pohodě.." Obě vypadaly, že mají sebevědomí na rozdávání.

Povídaly jsme si asi hodinu než jsme zaplatily a vyrazily. Holky si ještě zaběhly na WC a tak jsem čekala venku. Sledovala jsem okolí. Párkrát jsem dokonce  musela ignorovat i nějakého toho ducha, co mě žádal o pomoc. Zrovna jsem sledovala holčičku. Nemohlo jí být víc než šest. Seděla před eskalátorem s růžovým králíčkem v ruce a dívala se na lidi sjíždějící dolu. Kdykoli někdo z nich sestoupil z posledního schodu, prošel skrz ji. Přesto tam jen seděla a objímala plyšáka.