Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

15. kapitola

Ráno jsem musela stávat brzy. U školy byl sraz přesně v sedm padesát. Rychle jsem na sebe hodila modré trhané šortky do pasu a bílé tričko s krátkým rukávem do půl hrudníku, k tomu sandále s pleteným pásečkem zdobeným kamínky. Vlasy jsem si stáhla do rozcuchaného vysokého drdolu s několika pramínky, které mi volně padaly kolem tváře. Rychle jsem nabrala zavazadla a šla dolů. Domovní dveře byli otevřené, takže všichni už byli venku. Proběhla jsem ven dveřmi a razila si cestu ke Kyleovi. Stál u svého auta a mluvil s rodiči, zatím co nakládal své tašky do auta, kterých bylo víc než těch mých. Já měla jednu on měl tři. Došla jsem k němu.

Zakřenil se. ,, Připravená?"

,, Jako nikdy předtím." Vůbec jsem nesdílela jeho nadšení. Kyle si ode mně vzal tašku a strčil jí do kufru vedle svých věcí.

,, Tak to by bylo." Zaklapl kufr a vyrazil na svou stranu. ,, Tak jedem."

Máma ještě Kyle přepadla s objetím a pusou na tvář. Vypadalo to, že tím chce ohrozit i mě, ale pak si vzpomněla, že to není dobrý nápad.

Táta mě pohladil po hlavě a usmál se na mě. ,, Tak si to užijte." Přikývla jsem a nasedla na svou stranu. Rodiče nám zamávali a Kyle vyjel.

Kyle celou cestu mluvil o svých plánech. Byl stejně posednutý, jako Hannah s Adri. Zastavil. Vystoupili jsme a vytáhli naše zavazadla. Pak se semnou Kyle rozloučil. Jel totiž jiným autobusem. Viděla jsem, jak ho jeho parta uvítala. Povzdechla jsem si a otočila se ke směru svého autobusu. Bohužel jsem do někoho vrazila a skončila na bolavém zadku na zemi.

,, Auuu.." Třela jsem si zadnici. Zvedla jsem pohled, abych zjistila na koho můžu začít řvát, ale spatřila jsem pár zlatých očí, Matteových očí, takže jsem pod ním jen seděla na zadku a blbě na něho koukala.

Upínal na mě zkoumavý pohled. ,, Co děláš na zemi Sněhurko?"

Vážně!! ,, No nejspíš do mě někdo vrazil!" Vyštěkla jsem na něj.

Jen se pousmál. ,, Nejspíš ses moc dobře nedívala na cestu.."

Skoro jsem měla chuť mu teď podkopnout nohy, abych tu na zemi neseděla sama. Přesto jsem si jen povzdechla a chystala se zvednout, když ke mě natáhl ruku. Zadívala jsem se na ní. Nevěřila jsem mu.

Když jsem ho pořád nechytala pozvedl na mě jedno obočí. ,, Neboj. Nejsem nakažlivej."

Na to jsem se usmála. Chytla jsem se ho a on mě vytáhl na nohy. Sklonil se pro mojí tašku a podal mi jí.

,, Díky." Vzala jsem si ji od něho.

,, Měla bys rychle nastoupit, než odjedou bez tebe." Obešel mě.

,, A co ty?! Ty snad nenastupuješ?!" Zavolala jsem za ním.

Otočil na mě hlavu s úsměvem. ,, O mě se bát nemusíš. Já nejsem smolař jako ty."

,, Co si..!!" Pomalu jsem vyfoukla přebývající vzduch. Otočila jsem se a vydala se k autobusu.

,, Slečna Summersová, že?" Zeptala se sekretářka ředitele.

,, Ano." Usmála se.

,, Zavazadla dolu a pak se usaďte uvnitř prosím. Za pět minut vyjíždíme."

Přikývla jsem a udělala co po mě chtěla. Strčila jsem svou tašku do spodní časti autobusu k ostatním taškám a vystoupala do autobusu. Autobus byl skoro plný. Všichni se na mě zadívali, když jsem vešla. Porozhlídla jsem se. Spatřila jsem Chrise. Byl v zadní části a vedle něho seděla Quinn. Když si mě všiml usmál se a mávl mi. Taky jsem se usmála, ale to mávání jsem vynechala. Byla tu i Hannah, Adri, Charles a Kim. Seděli hezky pospolu a něčemu se smáli.