Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

45.kapitola

Tak vám přináším nový díl 😁💜.. Dnes jsem byla docela zaneprázdněná, proto jsem stihla momentálně napsat jen tuhlu část, ale jdu s úsilým pokračovat ve psaní, takže zítra by se mohlo objevit další pokračování!!😆😅

Poté, co mě Chris odvezl domů a poté, co jsme nějakou hodinu trávili spolu v autě bez jediného slova, jsem teď opravdu ráda byla v bezpečí svého domova. Svalila jsem se do postele. Zavřela jsem oči a spatřila Chrisovu tvář. Ani jsem netušila, co si vlastně myslí. Byla jsem dost ztracená.

***

Následující den jsem, jako obvykle šla do školy. Všechno bylo stejné, krom tedy našeho vztahu s Chrisem. Neustále jsem to neměla v hlavě srovnaný a proto jsem netušila, jak s Chrisem vlastně jednat. Tak trochu jsem se mu vyhýbala a nějak jsem poznala, že to nejspíš Chrisovi došlo. Nechával mi prostor a netlačil na mě.

***

Ke konci týdne jsem toho měla plné zuby. Byla jsem na sebe naštvaná za to, že se ke Chrisovi chovám takhle, když vlastně za nic nemůže. Tedy alespoň myslím.. Rozhodla jsem se proto něco podniknout. Rozhodla jsem se přivolat k sobě svého kouzelného ducha. Neměla jsem ani minimální jistotu, že se objeví, ale plně jsem v to doufala. Potřebovala jsem ho. Musela jsem se od něho dozvědět odpověď..

***

Ze školy jsem se domů dostala docela rychle. Zalezla jsem si do svého pokoje a věnovala se svým úkolům. Po dvaceti minutách jsem měla hotovo. Povzdechla jsem si a svalila se na postel.

,, Proč tolik vzdycháš Angie?“ Nade mnou se o objevila Finnova hlava.

,,Finne! Kam ty si zase zmizel?“ Zvedla jsem se do sedu a otočila se hlavou k němu.

,,Noo..“ Poškrábal se ve vlasech. ,,Já…nikam..“

,,Finne, někde si byl. Vlastně neustále někam mizíš. Musí být místo, kam věčně chodíš.“

Finn si malinkými ručkami narovnal brýle a sklopil řasy. ,,Někdy chodím ke svému hrobu. Máma tam často sedí a mluví. Rád ji poslouchám.“

Vydechla jsem přebytečný vzduch a natáhla se po Finnovi. Pohladila jsem ho po vlasech. ,,Jsi hodný kluk Finne.“

Zvedl ke mně pohled. ,,Opravdu? Maminka mi často říkala, že jsem zlobivý kluk.“

Zkroutila jsem koutek vzhůru. ,,Všichni jsou někdy zlobivý, ale maminky to nemyslí do slova. Jen to často používají, když provedeme nějakou lumpárnu a oni o nás mají strach.“

Finn se usmál. ,,Chápu.“ Pak se na mě podíval. ,,Angie?“

,,Ano, Finne?“

,,Tys potkala mojí maminku, že jo? Byla si u nás doma.“ Vypadlo z něho s očima upřenýma mým směrem.

Povzdechla jsem si. ,,Ano Finne, potkala jsem tvou maminku a byla jsem i u vás doma.“

Přikývl. ,,A jak se ti líbí?“ Objížděl prstem kolem koleček na mé přikrývce.

Usmála jsem se. ,,Tvoje maminka je skvělá. Je moc hezká a milá.“ Zamyslela jsem se. ,,Tvoje mladší sestra Megan je andílek. Je roztomilá a neustále se usmívá. Je rozkošná.“ Všimla jsem si Finnova výrazu, když jsem řekla, že si myslím, že je Megan rozkošná. Zasmála jsem se a rychle ho k sobě natiskla. ,,Samozřejmě, že nikdo není rozkošnější než můj malý Finn.“ Finn se začal hihňat a mračení ho rázem omrzelo.