Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

36. kapitola

Vzbudila jsem se hodně brzy. Nebyla jsem si jistá, jestli jsme udělala dobře, když jsem si do stanu pustila Quinn. Příšerně se roztahovala. Myslím, že jsem dostala i pár kopanců. Unaveně jsem rozlepila oči a zadívala se do stopu. Z venku dovnitř profukoval ranní chládek. Povzdechla jsem si a posadila se. Zadívala jsem se na Quinn. Ležela na zádech zvláštně rozvalená ve spacáku. Nechápala jsem, jak takhle mohla spát. Ale očividně si to ani neuvědomovala. Zavrtěla jsem hlavou, abych se trochu probrala. Do ruky jsem popadla kosmetickou tašku a nějaké oblečení. Pomalu a tiše jsme se vyhrabala ven a znovu za sebou zavřela stan na zip. Zadívala jsem se z kopce. Jak jsem už zmiňovala byli jsme dost vysoko, takže byl z tohohle místa krásně vidět východ slunce. Bohužel slunce už vyšlo, takže žádný východ na mě načekal. Podrbala jsem se ve vlasech a vydala se okolo ostatních stanů do dřevěného domu. Cestou jsem minula Kylův stan. Vlastně krom našeho jsem netušila, kdo v jakém stanu sídlí. I když některá barva vám hned prozradila, jaké pohlaví stan ubytovává. Například tento pestře růžový, okolo kterého jsem právě prošla. Vyšla jsem pět schodů, které vedly k domu a obešla ho z druhé strany, kde se nacházel vchod. Zívla jsem a otevřela do umývárny. Byla jsem přesvědčená, že jsem jediná vzhůru, proto jsem se tolik lekla, když na mě vybafla Matteova tvář. 

Nadskočila jsem a chytla se za srdce. ,,Bože! Lekla jsem se.." Pomalu jsem vydechla a podívala se na něj. 

Hned na to jsem toho nechala. Byl totiž polonahý. Měl na sobě jen přilehlé černé tepláky a hnědé tenisky. Po tričku ani památky. Zakryla jsem si oči a otočila se k němu zády. Tohle pro mě byly po ránu až moc velký šoky. 

,,Taky ti přeju dobrý ráno. Co to přesně děláš?" Promluvil.

 ,,Proč tu sakra chodíš takhle?! Copak nemáš tričko?!" Stále jsme se neotáčela.

 ,,Samozřejmě, že mám tričko." Přiblížil se. Cítila jsem ho. ,,Byl jsem před chvíli ve sprše. Bylo mi horko." 

,,Dobře, ale teď už je ti určitě fajn, takže.." Zamávala jsem rukou ve vzduchu. ,,Si ho můžeš obléct." 

Matteo se jemně zasmál. ,,Zdá se mi to nebo začneš být nervózní, když mě vidíš bez trička?" 

,,Co prosím!" Udělala jsem tu chybu, že jsem se na něho otočila. 

Achh bože! Stál tam s tím dech beroucím tělem a já nedokázala nic jinýho než na něho fascinovaně zírat. Matteo si odkašlal. Zatřásla jsem hlavou a podívala se mu do očí. Jen tam ani níž nebo třeba ještě o něco níž. Matteo se koketně usmál a přistoupil blíž. Až moc blízko, proto jsem ustoupila o krok dozadu. On však znovu udělal krok ke mně. Takhle to pokračovalo, dokud jsem nenarazila zády do střeny. Zapřel se rukami kolem mé hlavy a natočil hlavu ke straně. Měl pravdu. Musel být ve sprše. Z konečků mu ještě stále kapalo několik kapek vody. Jeho oči se do mě zarývaly. Nedokázala jsem se dívat na nic jiného. 

,,Si docela vzácná Sněhurko." 

Vzácná?.. ,,Proč?" 

Odlepil ruku od dlaždiček a lehce mi přejel po malé jizvě, kterou jsem měla na krku. Nebyla po většinu času vidět, ale z takhle blízka si jí člověk všiml. Projelo mnou zachvění. Matteo si toho všiml a pousmál se. 

,,Protože tvoje nevinnost je pravá." Stále se díval na můj krk a občasně po jizvě zavadil prsty. 

,,Moje nevinnost je pravá? To nechápu." 

Pomalu odtrhnul pohled od jizvy a podíval se mi do opět do očí. ,,Víš většina holek není nevinná, i když nevinná je." Nechápavě jsem na něho hleděla. Co je tohle za blbost?! ,,Hádám, že tomu nerozumíš." Usmál se. ,,Ani jsem nečekal, že to pochopíš Sněhurko."