Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

10. kapitola

Další týden utekl jako voda. Asi to bylo tím, že se škola připravovala na zkouškové období. Učitelé měli neustále na spěch, a tak se tolik nevěnovali nám. Také se po škole rozkřikla fáma o tom, že školní hvězda Quinn Cassová pořádá party měsíce. Přesně tak MĚSÍCE ne ROKU!! Taky se divíte jako já?!  Byla jsem neskutečně ráda, když jsem se dočkala víkendu. Představovala jsem si něco jako dlouhý den v posteli, možná nějaká ta kniha, klid a trocha té parádní hudby. Ne omyl!! Místo toho jsem se dozvěděla, že přijede Olivie na návštěvu a probere se mnou psychologický rozhovor. Ve zkratce se přijede přesvědčit, že beru prášky a nemám své bujné představy.

Zrovna jsem scházela schody, když jsem si všimla, že jsou všichni přítomní a doma. Byla soboto! To přece nebylo zdravé sedět doma.

Říkáš ty! Zaznělo mi v hlavě.

Sešla jsem poslední schod. Kyle s tátou hráli auta. Celkem u toho řvali, ale bylo vidět, že se baví. Máma mezi tím byla v kuchyni, to jsem poznala podle ozývajících se kastrolů.

Kyle mě spatřil jako první. ,,Ahoj. Vyspala ses?"

Líp než obvykle. ,,Šlo to." Odpověděla jsem mu a dřepla si do koženého křesla.

,,Doufám, že jsme tě nevzbudili andílku." Díval se na mě táta po očku.

,,Ne."

,,Budu muset Finnovi vysvětlit, že moje postel není trampolína."

,,Angie miláčku. Nemáš hlad? Brzy přijede Olivie, neměla by si být hladová." Máma se zjevila v obýváku.

,,Olivie jistě! Nemůžu se dočkat." Odolala jsem pocitu protočit panenky. ,,Ne jsem v pohodě."

Máma si povzdechla. ,,Dobrá udělám vám něco ke svačině." Odešla znovu do kuchyně.

Znovu jsem si povzdechla.

,,Víš tati, že se Angie přidala do kroužku na doučování?" Vyvalila jsem na Kylea oči. To snad nemyslel vážně.

,,Opravdu?" Táta zněl překvapeně.

,,Jo a dokonce má i pár kámošů."

,,Kyle!" Hodila jsem po něm polštář.

Zasmál se. ,,A teď jsem si asi způsobil sakramensky velkej malér." Kryl se polštářem, jako bych ho měla každou chvíli praštit.

,,Tak to je skvělé Angie. Nevěděl jsem, že se začleňuješ tak dobře. Přiznám se, že jsem měl spíše obavy, ale vidím, že zbytečné." Táta se na mě usmíval.

,,Kyle si to pobral špatně. Není všechno tak, jak to vypadá." Pronesla jsem klidně.

Táta k tomu něco chtěl říct, ale ozval se zvonek. Máma spěchala otevřít. Sesunula jsem se v křesle ještě níž, když jsem zaslechla Oliviin hlas.

,,Zdravím paní Summersová. Jak se máte?"

,,Dobrý den. Skvěle, děkuji za optání. Pojďte dál."

Neotáčela jsem se. Ale sledovala jsem, jak se táta s Kylem zvedají. Táta vykročil Oliviin směrem. Kyle zůstal stát a jen se díval.