Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

17. kapitola

Myslím, že jsem prožila to nejdivnější ráno v mém životě. Něco bylo špatně. V posteli bylo až moc těsno a záda mi ohřívalo něco těžkého a svalnatého. V první moment jsem se neodvážila ani hnout. Zhluboka jsem si povzdechla a pak konečně vzala v potaz, že ta zátěž co se mi lepí na záda je Kyle, kterého jsem si do postele sama uložila. Vyšel ze mě další povzdech.

,, Si vzhůru?" Zamumlal mi Kyle do vlasů.

Přikývla jsem. ,, Jo.." Nadechl se a přetočil se na záda. Zopakovala jsem ho. Jen tak jsme se dívali do stropu.

,, Děsně mě bolí hlava." Promluvil znovu Kyle.

Usmála jsem se. ,, Hmm.. a to má být dneska extra slunečno."

Vydal nešťastný zvuk. ,, Sakra!"

,, Neměl si pít, tvoje chyba."

Tiše se zasmál. ,, Myslím, že ti budu muset dát za pravdu."

,, Ještě, aby ne." Otočila jsem hlavu jeho směrem a prohlídla si ho. ,, Jak se cítíš?" Kyle upínal svůj pohled stále do stropu.

Zastrčil si ruku pod hlavu a povzdechl si. ,, Jako člověk s kocovinou. Navíc to ranní slunce je děsný." Druhou rukou si zakryl oči. Po chvíli ruku sundal a přesunul se na bok, hlavou ke mně. ,, Jak ses vyspala ty?"

,, Hmm.. abych pravdu řekla.. byl to zážitek."

Zasmál se.

,, Nesměj se!" Píchla jsem mu prst do holé hrudi. ,, Prostě to pro mě bylo nový. Jsem zvyklá mít postel jen pro sebe a to nezmiňuju, jak děsně se roztahuješ."

Nevěřícně a zároveň pobaveně se na mě podíval. ,, A já se snažil, aby si nespadla z postele. Víš ty zase o tom, jak moc se ve spánku kroutíš a naříkáš."

To mě zarazilo. ,, Naříkám?"

Kylovo pobavení zmizelo. Zasekl své oči do těch mých a nespouštěl mě z dohledu. ,, Jo. Vypadá to, jako bys uvnitř sebe trpěla. Voláš tiše o pomoc." Snášela jsem tíhu jeho pohledu asi minutu, poté jsem se odvrátila a znovu se zadívala do stropu.

,, Promiň. To jsem nevěděla."

,, Počkej .. počkej. Koukni na mě." Po chvíli váhání jsem se mu znovu podívala do tváře. ,, Nemáš se za co omlouvat. To spíš já bych se ti měl omlouvat, že jsem ti způsobil problémy."

,, Tak fajn." Posadila jsem se. ,, Myslím, že je na čase stávat." Kyle vydal nesouhlasný tón a znovu si zakryl oči.

Adri vedle mě zívla a protáhla se. Zadívala jsem se jejím směrem. Posadila se. V té velké posteli z těmi krátkými zlatavě hnědými vlasy vypadala, tak nevinně, což se o ní říct v normálu nedá.

,, Kolik je hodin?" Zeptala se ospale a znovu zívla.

Natáhla jsem se přes Kyla a sebrala svůj mobil z nočního stolku. Displej značil osm dvacet pět. ,, Půl devátý."

Adri vzdychla sebrala polštář a hodila ho po Hannah, která byla zakuklená ve své peřině, jako by venku byla bůhvíjaká zima. Polštář jí trefil do tváře. ,, Stávej milovnice."

Hannah polštář po slepu hodila zpět po Adri. ,, Co je. Dej mi pokoj Adriano. Chci spát." Schovala se pod přikrývku.

Adri nevěřícně zavrtila hlavou. ,, Fajn. Tak já jdu do koupelny první."

To už ze sebe Hannah strhla přikrývku. ,, Na to zapomeň. Trvá ti to vždycky hrozně dlouho." Kyle za mnou se zasmál. V ten moment, jako by holky znovu postřehly, že tu nejsme sami. Otočily hlavu naším směrem.