Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

49. kapitola

Zvádla jsem to. Kapitola dokončena!! 😁😂... Chtěla bych jen dodat, že budou ještě dvě neutrální kapitoly a od té druhé tedy 51. kapitoly, kterou se pokusím napsat zítra, jelikož momentalně mám vysokou teplotu a cítím se naprosto mrtvá😷😳, se pomalu a opatrně začnete dozvídat, jak to vlastně celé je.. Dlouho jsem vás všechny mučila, tak vám nějaké ty odpovědi konečně dám.. 😂💜

Probudila jsem se docela brzy. Otevřela jsem oči a zjistila, že stále ležím na kožené sedačce. Posadila jsem se a zamžourala do místnosti. Nikdo tu nebyl. Podívala jsem se na své nohy. Měla jsem na nich nějakou pletenou přikrývku. Protáhla jsem se a pomalu si stoupla. Potřebovala jsem něco k pití. Vlezla jsem si za bar a nalila si trochu vody. Zatím, co jsem pila, objevil se v místnosti Matteo. Měl mokrý vlasy a byl oblečený. Díky ti bože! Všiml si mě a zamířil mým směrem.

,,Vyspinkala ses Sněhurko?“ Přehodil si ručník z ramen na hlavu a opřel se o pult.

Dopila jsem. ,,Neměla bych teď být Šípková Růženka? Obvykle se to tak říká, pokud vím.“ Odložila jsem skleničku stranou.

,,Pro mě si Sněhurka, což znamená jednou Sněhurka, vždycky Sněhurka.“ Sušil si hlavu.

,,Jasně. Ještě, že ty nevymýšlíš pohádky.“ Pousmála jsem se. ,,Ale jo vyspala. Vlastně se mi spalo naprosto skvěle, což bych ti samozřejmě vůbec neměla říkat, jelikož mi bylo úplně jasný, že se začneš takhle přiblbě tvářit.“

Matteo měl na tváři zas ten svůj úsměv. ,,To jsem rád.“ Mrkl na mě a odložil ručník stranou. Hezky voněl. On, ne ten ručník, tedy ten taky, ale Matteo víc. Tak svěže..

Polkla jsem a z tašky vylovila mobil. Včera jsem ji nechala na baru. Nikdo mi nepsal. Zajímavé.. ,,Nezvonil mi mobil nebo tak něco?“ Zeptala jsem se při zíraní do obrazovky.

,,Ale jo, zvonil.“

Prudce jsem zvedla hlavu. ,,A? Co se stalo? Hlavně neříkej, že si ho zvedl?“

Matteo se uchechtl. ,,Ne, ale poslal jsem tvýmu starostlivýmu bráchovi zprávu, že spíš u kámošky.“ Nechápavost na mě musela být vidět. ,,Děkovat můžeš později. Teď mám hlad.“ Začal se pomalu balit.

,,Moment! Hrabal ses mi v mobilu?“

,,Ne.“ Otočil se na mě. ,,Zachraňoval jsem ti zadek.“ Jemně mě poplácal po hlavě a prošel kolem mě.

Povzdechla jsem si. Tohle nemělo cenu řešit. Měl pravdu, zachránil mi zadek. Tohle by se nikomu, tam doma rozhodně nelíbilo. Popadla jsem své věci a nakonec si pomalu obula lodičky, když jsme si všimla, že mi něco chybí. Můj mušlový náramek od Chrise. Přísahala bych, že jsem si ho vzala a rozhodně ho nesundala.

,,Pohni sebou trochu.“ Zamumlal mrzutě Matteo. Postával u baru a zíval.

Zvedla jsem se a vydala se k němu. ,,Neviděl si můj mušlový náramek?“ Zastavila jsem se před ním.

Chvíli na mě bezvýrazně hleděl, než si sáhl do kapsy a vylovil ho. Zvedl si ho nad úroveň očí a asi sekundu na něj koukal, než se opět podíval na mě. ,,Myslíš tenhle?“

Rozzářily se mi očka. ,,Jo!“ Natáhla jsem se pro něj, ale Matteo uhnul a strčil si ho zpět do zadní kapsy kalhot. ,,Hej! Vrať mi ho!“

,,Ne.“

,,Matteo, co má zase tohle bejt?“ Řekla jsem velmi pomalu, protože mi docházela trpělivost.

,,Sněhurko..“ Přistoupil ke mně. ,,Nebudeš ho nosit, jasný?“