Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

63. kapitola

Tak a jsou tu poslední díly!!!
Moc se omlouvám, že vychází až takto pozdě v noci, ale nebyla jsem schopna je dokončit dříve.. 😢
Tak, ale nebudu dál zdržovat.. přeju příjemné čtení a pěknou noc!💜💜

Dnes jsme se měli vrátit domů. U babičky jsme strávili čtyři dlouhé dny. Za tu dobu jsem si babičku opravdu oblíbila. Naučila mě spoustu věcí. Třeba jezdit na koni a zahradničit. Ukázala mi, jak upéct ten vynikající borůvkoví koláč. Naučila mě několik not na piano, na které uměla hrát. Navíc s ní byla obrovská legrace. Za ty poslední dny jsem měla pocit pohody. Nepřipadala jsem si pod tlakem, i když jsem věděla, že se musím rozhodnout. Kyle si babičku, taky oblíbil. Nejspíš proto, že ho nechala vyzkoušet naprosto všechno, co chtěl. Například řídit traktor. Říct, že jsem si připadala hodně v nebezpečí, když jsem před ním uháněla po poli, jako o život, jelikož ho bratr naprosto neuměl ovládat, by bylo slabé slovo.

Kolem druhé hodiny jsme se s babickou rozloučili a slíbili jí, že znovu přijedeme na návštěvu. Sebou jsme dostali babiččin koláč. Alespoň, že ten .. Jeli jsme několik minut, když táta zabrzdil. Uprostřed cesty stála kolona, proto jsme museli zastavit.

,,Co se děje?“ Zeptala se máma a snažila se něco spatřit přes přední okno.

,,Nevím. Podívám se.“ Táta vystoupil a popošel kousek od auta. Venku postávalo víc takových lidí. Stali jsme jednu velkou silniční zácpu. Táta mluvil s nějakým mužem před námi. Po chvíli se vrátil.

,,Zjistil si, co se stalo?“ Máma k němu stočila zrak.

,,Ano.“ Znovu se připoutal. ,,Vypadá to, že pokáceli strom a ten přistál uprostřed cesty. Musíme počkat, než ho odstraní.“ Povzdechl si a zapřel se o sedadlo.

,,Achh.. bože..“ Zamumlala máma.

Podívala jsem se na Kyla. Už od odjezdu si z někým psal. Povzdechla jsem si a opřela se o jeho rameno. Táta s mámou začali něco probírat a já pomalu zavřela oči. Měla jsem pocit, že to bude ještě dlouhý.

***

Když jsem oči konečně otevřela, tak se začínalo stmívat. Usnula jsem. Odlepila jsem se od Kyla a mrkla se z okna. Byli jsme už jen kousek od našeho domu. U našeho domu táta zahnul na příjezdovou cestu a zastavil. Všichni jsem vystoupili.

Protáhla jsem se a zavěsila se na Kyla. ,,Hmm.. Jsme doma!“

Kyle mě pohoupal. ,,Jo. Doma.“

Táta otevřel kufr. Zrovna jsem vyložili naše věci, když se za námi ozval ženský hlas. ,,Dobrý večer.“

Všichni jsme se otočili. Před námi stála štíhlá žena s dlouhými černými vlnitými vlasy, s modrými oči a pihou na levé tváři. Měla na sobě bílou ženskou haleno, vepředu zastrkanou v úzkých světle modrých dřín, které zvýrazňovaly její úzké nohy. Na nohou měla bílé jehlové podpatky. Vypadala luxusně, ale netušila jsem kdo to je.

,,Co ty tu děláš?“ Promluvil táta a znělo to mrazivě.

Žena se usmála. ,,Přišla jsem si promluvit a také se podívat na svého syna.“ Moje oči se rozevřely prozřením. Tohle byla Kylova matka..

Kyle vedle mě byl celý ztuhlý. Vypadal, jako by viděl přízrak. Moje máma se lehce dotkla jeho ramene. ,,Půjdeme dovnitř. Nebudeme to řešit venku.“ Máma asi pochopila, že se bude muset zachovat rozumně, přece jenom byla to jeho matka, co s tím mohla udělat. ,,Zlato zavez auto do garáže. Angie, Kyle pomozte  mi s těmi zavazadly.“ Táta si povzdechl a nasedl zpět do auta. Kyle vedle mě popadl zavazadla. Také jsem nějaké vzala. ,,Pojďte.“ Máma pokývala na ženu a ta přikývla. Odemkla nám dveře a společně jsem donesli všechny zavazadla do domu. Máma odložila věci a podívala se na nás. ,,Pojďte se posadit. Promluvíme si.“