Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

47. kapitola

Tak jsem konečně dneska byla schopna dokončit tuhle kapitolu!! 😤 Měla být už dřív, ale vůbec jsem to nestíhala..😭 ALE!! Už je na světě, tak doufám, že si ji užijete!!😄💜

Cestou z domu jsem upalovala, jako o závod. Skoro jsem si ani nestihla pořádně učesat vlasy a nalíčit se. Nebyla jsem si ani jistá, jestli mám obě ponožky stejné nebo každou jinou. Jediný, na čem mi momentálně záleželo byl čas. Doběhla jsem na autobus jen, tak tak. Vlastně mi zavřel před nosem, ale začala jsem do něj bušit, což se řidiči moc nelíbilo. S nadávkou mi dveře otevřel a já spokojená se svým výkonem, jsem se šla usadit. Abych vám celou tuhle situaci vyjasnila. Včera jsme to s Finnem přepískli a sledovali telku až do pěti do rána, jenže v osm jsem měla být v práci. A hádejte co.. Zaspala jsem! Bylo asi dvacet minut po osmé a já teprve nastoupila do autobusu. Dnešek nebyl jen tak obyčejný. Byla poslední víkendová sobota a na place se objevovaly výtisky za polovinu ceny. Navíc Isabell pekla sušenky. Divili byste se kolik lidí ta vůně přivolá. Prodávaly se tedy, jak knihy tak sušenky, z čehož peníze za sladkosti putovali na charitu. Isabellina matka to brala, jako dobrou věc, jak pomoci ostatním. I když upéct tolik sušenek.. no to jsem Isabell rozhodně nezáviděla. Autobus jel ještě několik minut. Nedočkavě jsem podupávala nohou a stále vyhlížela ven. Když byl autobus konečně na místě, tak jsem se hnala ke schodům takovým tryskem, že jsem se z nich málem skutálela dolu. Ale na poslední chvíli jsem chytla balanc a jen zavrávorala. Měla jsem pocit, že řidič si o mě opravdu musel myslet, že jsem nějaký pošuk, který to nemá v hlavě moc v pohodě. Vlastně já to v hlavě opravdu neměla v pohodě… Vystoupila jsem a uháněla ke knihkupectví. Už o pár metrů před ním jsem cítila vůni vanilky. Sušenky.. Přidala jsem a do dveří doslovně vpadla. Isabell stála u pokladny a prodávala, jako o život. Stála tu dlouhá fronta lidí. Isabell se usmívala, ale vypadala vyřízeně. Po minutě si mě všimla a vyslala ke mně prosící pohled. Neváhala jsem a spěchala ji na pomoc. Vyměnila jsem si s ní roly. Začala jsem obsluhovat kasu, zatímco Isabell spěchala zpět do kuchyně. Doufala jsem, že se jí nespálily sušenky, jinak by byl se mnou amen! Věc, kterou jsem totiž o Isabell  věděla byla totiž ta, že přežije snad všechno, ale pokud jí někdo sáhne na její sladké dobroty nebo je poničí, zneuctí... anoo zákusek se dá zneuctít, podle Isabell .. , tak to se z té nevinné blond holky stával satan. Jeden pohled vás dokázal přimrazit na místě a vy jste se neodvážili ani pípnout. Že by tu přece jen byly nějaké geny po bratrovi.... No rozhodně byli sourozenci, o tom pochyb nebyl.
Obsluhovala jsem zákazníky ještě několik dalších hodin. Mezi tím jsem s Isabell měly jen jednu krátkou přestávku, kdy jsme spolu probraly nějaké pracovní záležitosti a naplnily další plastové sáčky s králičím vzorem sušenkami. Bylo asi kolem půl čtvrté. Chaos kolem se konečně uklidnil a my odpočívaly po náročném dni.

,,Omlouvám se, že jsem přišla pozdě. Úplně jsem vytuhla a zaspala.“ Povzdychla jsem si a vyhoupla se na pult.

,,V poho. Žádná katastrofa se díkybohu nestala.“ Isabell se rozložila na své židli a zavřela oči.

Zatím co odpočívala, vzala jsem si jeden pytlík sušenek a peníze za něj uložila do kasy. Vylovila jsem jednu sůšu z obalu a zakousla se do ní. Bože.. Pokud měly chutnat sušenky nějak mimořádně, tak to rozhodně bylo takhle.

,,Bože, to je dobrota!! Myslím, že chlap, co si tě vezme bude mít zatracený štěstí.“ Zamumlala jsem s plnou pusou.

Isabell se zasmála. ,,Noo.. to si nejsem úplně jistá.“

Pomalu jsem přežvykovala sladké těsto a přitom jí sledovala. ,,Věř mi. Bude.“

Znovu se zasmála a popadla ze stolu časopis. ,,Dneska jsme toho prodaly hromadu. Máma bude mít radost.“