Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

65. kapitola

Po včerejším návratu domů jsem všem ukázala své tetování a možná tomu neuvěříte, ale i mámě se zamlouvalo. Vážně bylo kouzelný. Navíc, když jím prosvěcovalo mé znamení, které samozřejmě moje rodina neviděla, ale já ho viděla a dost mě to fascinovalo, tak to bylo ještě úžasnější. K večeru se objevil Liam. Společně jsme se snažili vytvořit jistou mapu míst, které si pamatoval nebo, které rád navštěvoval nebo, na kterých třeba jen byl. Potřebovali jsme každé vodítko. Každý kousek skládanky. Cokoliv, co nám pomůže ho najít. Nakonec jsme vytvořili dost dlouhý seznam. Dalším bodem bylo sehnat členy, kteří nám s Matteem pomohou hledat. Odeslala jsem tedy zprávy Quinn a Chrisovi. Matteo měl za úkol promluvit si s Isabell. Všichni okamžitě souhlasili. Sami věděli, že Samhain se blíží a my nemáme čas. Vlastně jsme měli jen jediný den. Jeden jediný den! Vyrazili jsme tedy už ráno. Sešli jsme se u školy. Škola byla zavřená, proto tu nikdo nebyl. Navíc mi přišlo, že je to nejlepší východisko odkud se dobře dostat na všechny místa, která jsme měli projít. Tedy podle goolu...

,,Jak to provedeme?“ Zeptala se ospale Quinn. Vypadala, jako by naspala jen několik hodin.

,,Myslím, že by jsme se měli rozdělit.“ Zadívala jsem se na ně.

,,To je dobrý nápad.“ Pokýval hlavou Chris a natáhl se po mně. Než se mě však stačil dotknout, stáhl mě Matteo k sobě.

,,My dva půjdeme spolu.“ Oznámil mu naprosto klidně.

Chris vztáhl ruku zpátky a pozorně nás sledoval. Hlavně tedy mě. Netušila jsem co přesně dělat, tak jsem jen uhnula pohledem a nic neříkala.

,,Fajn.“ Přikývl Chris a schoval list papíru s vytištěnými místy do kapsy. ,,Půjdu sám. Beru si tich prvních sedm.“ S tím obešel své auto a nastoupil. Než jsme se stačili podivit, tak už se řítil pryč. Nestíhala jsem zírat. Vypadal naštvaně. Bylo mi to trochu líto.

Quinn si povzdechla a zakroutila hlavou, jako by nechápala. ,,Tak mi půjdeme teda s Isabell.“

Isabell si založila ruce. ,,Bohužel..“ Nevypadala vůbec nadšeně, ale společně s Quinn nasedla do jejího auta.

,,Vezmeme si tich dalších sedm míst. Pak se uvidíme zase tady?“ Vykoukla Quinn z okýnka.

,,Jo.“ Přikývla jsem a mávla jí. Auto se rozjelo a vyjelo na cestu. ,,Tak jsme zůstali jen my.“ Otočila jsem se na Mattea. Ještě jsem si ho ani nestačila pořádně prohlídnout.

,,Copa?“ Přistoupil ke mně blíž.

Zavrtěla jsem hlavou a usmála se. ,,Jen se dívám.“

Matteo pozvedl koutek. ,,Na co?“ Ptal se, jako by to snad nevěděl.

,,Přece na tebe ty hlupáčku.“ Plácla jsem ho po vršku hlavy a chtěla ho obejít, ale zachytil mě a přetočil zpátky čelem k sobě.
Překřížil si prsty za mými zády a držel mě v ocelovém sevření.

,,Řekla si mi hlupáku?“ Pozvedl jedno obočí.

,,Ne, řekla jsem ti hlupáčku. To je zdrobnělina.“ Zakřenila jsem se.

,,Ty si neskutečně troufalá.“

,,Jsem troufalejší, než si myslíš.“

Matteo mi sjel sepnutými dlaněmi po zádech níž. ,,Líbí se mi tvoje troufalost.“

,,Hmm… Ale nevypadá to tak.“ Pousmála jsem se a pohladila ho po zátylku. Líbilo se mi ho dotýkat. Dobře, už jsem začínala téhle lidské vlastnosti ( úchylnosti ) rozumět.

,,Nejsem zvyklej, že by mi někdo odporoval. Proto ve mně tvá osoba vyvolala zájem.“ Nahnul se ke mně.

,,Tak já v tobě vyvolala zájem. Myslela jsem si, že mě nemáš rád. Včera si mě docela zaskočil tím nečekaným obratem.“