Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

61. kapitola

Ode dneška jsme měli čtrnácti denní prázdniny. Proto se máma rozhodla, že hned zítra pojedeme k babičce. Ano stále jsem neměla chuť tam jet, ale opravdu by to nemělo cenu, kdybych protestovala. Ráno jsem si uklidila v pokoji. Nebývám bordelář, ale poslední dobou jsem byla vyčerpaná dokonce i na úklid. Když jsem měla hotovo, tak jsem se rozhodla, že zavolám Matteovi.

Zvedl až asi na desáté vyzvánění. ,,Hmmm…“ Ozval se ospale.

Mrkla jsem na hodiny. Bylo půl druhý. To ještě vyspával... ,,Matteo to jsem já.“

,,Co chceš?“ Příjemnost sama..

,,Chci si s tebou promluvit. Uvidíme se za hodinu v kavárně kousek od vašeho obchodu. Budu tě čekat. Měj se.“ Típla jsem mu to a spokojeně se na mobil zašklebila. ,,I já umím být rozkazovačná..“

Pomalu jsem se šla upravit. Hodila jsem na sebe úzké tmavě modré džíny do pasu a krátký modrý krajkový top. Vlasy jsem si natočila. Líbily se mi vlny. Obvykle jsem se namalovala a pomalu vyrazila dolu. Tam jsem přistihla mámu s tátou v objetí, jak se k sobě tisknou a snaží se jeden druhého v cucnout. Už jsem chápala, proč my děti nemusíme vidět, když se naši rodiče líbají...

Zakryla jsem si oči a odkašlala si. ,,Jdu ven.“ Oznámila jsem jim a proběhla kolem nic ke dveřím.

Táta s mámou se od sebe odtrhli. ,,Dobře, ale nezapomeň, že zítra jedeme k babičce, takže nanejdýl v šest doma.“ Nařizovala mi máma během nandávaní tenisek.

,,Ano mami. Odcházím. Sbohem.“ A byla jsem venku.. Uf svoboda!!

***

Do kavárny jsem dorazila o dvacet minut později. Posadila jsem se k volnému stolu a objednala si samozřejmě dávku kofeinu a croissant. Zkontrolovala jsem hodiny. Matteo měl ještě deset minut. Po chvíli mi přinesli mou stravu a já upila kávy. Byla skvělá… Po dobu, co jsem tam seděla a čekala na Mattea, jsem uždibovala croissant a četla si různé články po internetu. Po nějakým čase jsem zjistila, že Matteo už má zpoždění celých patnáct minut. Moje hlava si dokonce vytvořila různé představy, o tom proč to tak asi je. Najednou se otevřely dveře a Matteo jimi prošel dovnitř. Zastavil se a pohledem mě hledal mezi ostatními hosty. Když mě konečně spatřil, tak se vydal ke mně. Zastavil se u mého stolu a sekundově na mě zíral, než si povzdechl a sedl si naproti.

Ke stolu, jako na povel přiběhla číšnice. ,,Co vám mohu nabídnout?“ Její zamilovaný úsměv by prokoukl i naprostý idiot.
Matteo si odhrnul z čela vlasy. ,,Silný café, jedno jaký.“

Zamilované děvče se k němu jemně nahnula a tím vystavila na obdiv nic neříkajícímu výstřihu. ,,To je vše?“ Zamrkala.

Matteo k ní lehce pozvedl oči. ,,Jo.“

,,Dobrá.“ Zapsala si objednávku.

,,Já bych prosila ještě jeden croissant.“ Zapojila jsem se taky.

Servírce úsměv jemně zakolísal. Byla to docela sranda. ,,Ano, hned to bude.“ Připsala mé přání a odešla.

Podívala jsem se na Mattea. ,,Ahoj. Si tu pozdě.“

Vydal otrávený zvuk. ,,Ach.. dej pokoj. Buď ráda, že jsem vůbec přišel.“

Usmála jsem se. ,,Ano Matteo, jsem ti vděčná, že si přišel. Šikovnej kluk.“

Povytáhl koutek. ,,Seš hrozná.“

Zakřenila jsem se. ,,Měl si špatnou noc?“

,,Nic neobvyklýho. Jen pár otravných duší.“