Tajemství osudu I - Já nejsem blázen! ( PROBÍHÁ KOREKCE TEXTU )✔

24. Kapitola

,,Dáš si taky sendvič Angie?"

Odtrhla jsem se od devátého papíru, co jsem právě plnila a mrkla se směrem odkud zvuk přicházel. ,, Cože to?" Máma, která něco prováděla u linky se otočila čelem ke mně.

,, Ptám se tě už po čtvrtý, jestli si dáš sendvič?" Založila si ruce na prsou a hodila na mě rodičovský pohled, který říkal: já jsem tu rodič a byla bych ráda, kdybys mi odpověděla na otázku.

Polkla jsem. ,, Ehmm .. ani ne."

Další sekundu jsem neztrácela, vrátila jsem se zpět ke svým papírům. Doslovně jsem se v nich topila.

,, Angie? Angie! Angelo!"

,, Hmm..?" Neměla jsem čas. Chystala jsem se odpovědět na poslední otázku, když mi byl papír zabaven.

,, Angelo já s tebou mluvím!"

Zvedla jsem ruce k tváři a jemně je stiskla s pěst. ,, Jo.. ale mami já teď.." Sledovala jsem ten list papíru, jako lev sleduje antilopu na lovu.

,, Bože Angelo! Dívej se na mě, když s tebou mluvím." S námahou jsem zvedla pohled a zadívala se jí do oči, které měli stejnou barvu, jo ty mé. ,, Nezdá se ti to takhle lepší?"

Ne ani trochu ,, Jasně." Máma si povzdechla.

,, Co se tu děje?" Táta vrazil do kuchyně ve svých sportovních věcem. Byl zrovna běhat to proto to oblečení.

,, Tvoje dcera mě naprosto ignoruje, když s ní mluvím."

Táta se napil a pozvedl na mě jedno obočí. V jeho podaní to vydalo děsně vtipně.

Skousla jsem si rty. ,, Ne ne, tak to není. Neignorovala jsem tě. Jenom jsem se soustředila na práci, kterou momentálně svíráš ve svých rukou a já bych jí potřebovala zpět."

Máma se šokovaně podívala na tátu. ,, Vidíš to?!"

Táta odložil pití a zasmál se. ,, Ale no tak Kate. Copak neznáš děti? Když se do něčeho pustí, tak vůbec nevnímají okolí." Táta mě pohladil po vlasech. ,, Navíc tuhle část povahy nejspíš zdědila po mě. Za to se na ní nemůžeš zlobit." Mrkl na mě a já se zakřenila. Táta byl skvělej spojenec.

Máma si znovu povzdechla. ,, Vy jste se proti mně spikli."

Táta se usmál. ,, Vůbec ne, lásko." Pohladil mámu po tváři. ,, Angie to určitě nedělá schválně. Pokud tě neposlouchala znamená to, že je takhle práce důležitá, není to tam zlatíčko?"

Vážně jsem přikývla a znovu zabloudila pohledem k papíru.

,, No dobrá." Máma mi papír vrátila. Rychle jsem si ho vzala, než svá slova vzala zpět.

,, Tak já jdu do sprchy." Táta se vydal pryč z kuchyně a máma se vrátila ke své práci u linky.

Doplnila jsem odpověd na poslední otázku a přešla jsem k dalšímu papíru.

,, Kyle už odjel?" Ozvala se znovu máma.

Nehodlala jsem znovu přijít o své papíry, proto jsem odpověděla. ,, Nemyslím si. Neslyšela jsem nikoho vycházet z jeho pokoje.

,, Hmm to je divné.." U Kyla nebylo nic divnýho. ,, Nepůjdeš se za ním podívat? Měl by se nasnídat než půjde do školy."

Zvedla jsem oči od papíru a zakoulela jimi. Bože! Kyle nebyl žádný malý děcko. V kuchyni se objevil Finn. Nahlížel mi do papírů a zkoumal o co jde. Něco mě napadlo. ,, Finne mohl bys pro mě něco udělat?"