Mazlíček

-32-

Při snídani vejde do jídelny Basil. Vypadá nevyspale,pod očima má temné kruhy.

"Co se děje?" zeptá se ho Richard. "Přivezl jste Rona?"

"Jak se to vezme" povzdechne si. "Když jsem přijel k jeho rodičům a probudil je,byly strašně překvapení. Prý od nich odešel už před několika hodinami. Jezdil jsem po městě jako blázen,hledal jsem ho,všude jsem se ptal. Nakonec mi dva bezdomovci řekli,že na nádraží jakýsi mladík měl astmatický záchvat a odvezla ho sanitka. A Ron má přeci astma. Tak jsem jel do nejbližší nemocnice,kde leží na JIPce. Řekli mi že pospíchal na autobus a zadýchal se. Neměl u sebe inhalátor a tak se složil,zavolali mu sanitku. Teď je jen na pozorování,dnes po poledni ho pustí domů. S Vaším dovolením pro něj dojedu". Richard odloží příbor kterým jedl vajíčka a kývne.

" Samozřejmě,že se ptáte. Hlavně že je v pořádku ". Basil s úsměvem odejde. Zatímco Richard už má dojedeno,já nemůžu uklidnit svůj rozbouřený žaludek. Je to nervozitou z plánovaného výletu do hračkářství. Tímhle jen více krmí to dítě uvnitř mě,které den ode dne roste.

" Jestli už nebudeš,můžeme vyrazit"řekne mi Richard a vstane. "Před polednem čekám klienta". Přikývnu a následuji ho do chodby,kde potkáme Marlowe.

" Budeme obědvat dříve,kolem 11" řekne jí.

"Zajisté pane Richarde. Příjemnou cestu"usměje se. Obejmu ji na rozloučenou a ona si mně k sobě přitulí. Je pro mne tou ženou,kterou v životě potřebuji.

***************
Před vstupem do hračkářství mě Richard odepne z vodítka.

" Budeš si vybírat sama,babe"usměje se a následuje polibek na čelo. Stojíme před jednou z největších hračkáren ve městě,srdce mi buší jako splašené. Budu mít své vlastní hračky,vážně budu! Vběhnu dovnitř a pozdravím personál. Richard za mnou se smíchem dochází a u vchodu vezme košík. V prvních několika regálech jsou společenské hry,což se také hodí. Vyberu Monopoly,Člověče nezlob se,ruletu a sadu hracích karet. To kdyby byla někdy nějaká návštěva. Pobíhám sem a tam,nemůžu uklidnit své rozrušení. Tolik hraček,jsem v ráji! Dostanu se až do kreativního koutku,kde si vyberu sadu kvalitních trojhranných pastelek,několik druhů omalovánek,blok čistých čtvrtek, roztomilý fialový penál pokrytý třpytkami a křídy.

"Maličká" zavolá mě Richard,aby upozornil na Play Doh sadu modelíny. Je tam 15 základních barev a několik tvořítek a pomůcek,super. Sada putuje do košíku.

"Hotovo daddy" usměju se na Richarda. Ten jen mírně zdvihne obočí.

"Babe,rozhodně si vezmi ještě něco. Koukej,támhle jsou samostatné hračky. Ať si máš s čím hrát. Objednal jsem dvě veliké výstavní skříně,Basil je teď doma sestavuje,tak ať je do nich co dát" řekne. Pane bože,copak ho jde nemilovat? Odhopsám do oddělení samostatných hraček. Je tu spousta malých dětí se svými rodiči,přijdu si malinko hloupě. Ale co,jak můžou vědět že jsou ty hračky pro mě? Úplně na kraji jsou panenky Barbie. Když jsem byla malá,měla jsem jednu jedinou. Měla krásné dlouhé blond vlasy a říkala jsem ji Janett. Ráda bych našla nějakou jí podobnou. Vezmu si jednu kudrnatou brunetku a jednoho černovlasého Kena v obleku. Ale ani jediná z panenek není podobná mé Janett. A že jich je tu požehnaně,stejně jako doplňků pro ně. Až ji konečně uvidím. Je až v nejvyšší poličce,má dlouhé vlasy a je v béžové sukni a bílém tričku. Má k sobě ještě jedny bílé šatičky a černou kabelku.

"Chci támhletu daddy" špitnu a ukážu na ni. Nedosáhnu na ni,ani kdybych chtěla. Richard s úsměvem odloží košík a než stihnu protestovat,zvedne mě do vzduchu. Vezmu krabici s mou vyvolenou a on mě opět postaví na zem. Je nádherná,tak strašně moc.
Vedle regálu s panenkami je něco jako veliký pult kde jsou jednotlivě zabalené kusy oblečení pro Barbie. Vyberu si několik šatů,nějaká trička,sukně,kalhoty a jednu sadu o 30 párech botiček. Nikdy jsem neměla možnost mít tak rozmanité hračky,je čas toho využít. Richard za mnou jen s úsměvem chodí,jde vidět že je spokojený. V sekci samostatných hraček si vezmu ještě balení s několika pejsky,velikou česací hlavu s blond vlasy,krabici lega,dřevěné dětské kostičky na stavění a několik různě velkých míčků. O kus dál je několik velikých košů s plyšovými zvířátky. Já zbožňuji plyšáky,moje králičí baletka je tak sama. V košíku už není vůbec místo,takže si plyšáky vezmu sama.Vyberu si velikou plyšovou pandu,tři menší medvídky,jednoho sedícího jednorožce a malého bílého koně. Teď jsem maximálně spokojená.

"Můžeme jít" usměju se s náručí plnou plyšáků. Richard se začne smát,ale míří k pokladně. Obsluhující paní očima přejede po celém našem nákupu a pak se taky rozesměje.

"Tady to vypadá na velikou akci" poznamemá a Richard se jen naivně uculí. Přikoupí k tomu ještě čtyři veliké tašky s logem obchodu,do kterých hračky uložíme. Vše dáme do kufru auta,jen pandu si nechám u sebe a po celou dobu cesty se k ní tulím.

"Je to jako maskot tvého klubu,daddy" řeknu a políbím čumák plyšového zlatíčka.

"Už jsi jí vymyslela jméno maličká?" zeptá se mě a já chvilku přemýšlím.

"Albert" řeknu nakonec. Richard uznale pokývá hlavou.

"Dobře. Ty si doma hezky v pokojíčku srovnáš hračky a daddy bude pracovat".

" Ano daddy". Když zaparkujeme,před domem stojí Marlowe. Když vystoupím,začne se smát.

"Proboha zlato,vždyť ty za tou pandou skoro nejdeš vidět" řekne a přitáhne si mě k sobě.

"To je Albert" představím nový přírůstek. Marlowe pandu pohladí po mohutné hlavičce.

"Dobrý den pane Alberte" usměje se. "Richarde,u sebe už máte klienta,přijel dříve. Pojď zlatíčko,rovnou si dáš polévku". Richard vztekle zabouchne dveře od auta.

" To je typické. Kdykoliv má domluvenou schůzku,přijede o hodinu dřív! Marlowe,doneste mi jídlo potom nahoru"požádá a pospíchá do domu. Marlowe jde se mnou do kuchyně,poslední dobou tam jím častěji než v jídelně. Na stoličce už sedí Basil a jí polévku. Posadím Alberta vedle, posadím se na stoličku vpravo od Basila a dám mu malinkou pusu na tvář.

"To za ty skříně" usměju se,když se na mě nechápavě podívá. Marlowe přede mě postaví talíř a dá mi lžíci.

"Doufám že jsou dost veliké,přivezla čtyři tašky " směje se. Basil vykulí oči.

"Ty skříně jsou dvoumetrový! Doufám že ti k nim Richard koupil i schůdky" řekne. Zavrtím hlavou a pustím se do jídla zrovna když Basil dojí.

"Pojedu pro Rona,zatím se tu mějte" řekne a má se k odchodu.

"Jeď opatrně" zavolá za ním Marlowe,na což jí odpoví souhlasným zamručením. Sklidí jeho talíř a dá jej do myčky.

"Co plánuješ po jídle?" zeptá se,když si na linku začne připravovat ingredience. Mouka,cukr,vejce,že by šla něco péct?

"Půjdu si uklidit hračky a možná si budu chvilku hrát" řeknu a odsunu od sebe prázdný talíř. Dnes je jen polévka,to je vždycky když je veliká večeře. Marlowe mi podá malinký košík.

"Co kdyby jsi zašla do sadu nasbírat nějaké jahody? Budu dělat jahodový koláč" usměje se a já si košík vezmu.

"A můžu tam nějaké jahody spapat?" zeptám se ještě. Marlowe nakloní hlavu na stranu.

"Kdo řekl,že si nemůžeš vzít i něco jiného než jahody?". To mi úplně stačí k tomu abych vyletěla z kuchyně jako přesně řízená střela s cílem sad.