Mazlíček

-2-

Zírám na něj a nemůžu uvěřit co právě řekl. Když se však nadechuji k odpovědi,okamžitě mi skočí do řeči.

"Už jsi se rozhodla že se mnou pojedeš,teď není cesty zpět" zašklebí se na mě a mizí v kuchyni dřív,než ho stihnu něčím přetáhnout. Je nemožnej! Jen by mě zajímalo,proč se chce s Richardem sejít v klubu. A v jakém vůbec? Ale teď je hlavní otázkou,co já si do prdele vezmu na sebe?! Vezmu si telefon a vyběhnu do patra kde zmizím ve svém pokoji. Otevřu si Messenger a okamžitě píšu Julii. Ona je totiž v téhle situaci jediná,která mi může pomoci.

▪
Vy: Jul?
      Už máš doběháno?🙊

Honey😘🖤: jj,před chvilkou jsem dorazila

Vy: potřebuju pomoci!😱🙊 Bráška se mnou chce jít do klubu a já nevím co na sebe

Honey😘🖤: tak to jsi tu správně 😁
               Co jsi si chtěla vzít?

Vy: přemýšlela jsem o legínách a třeba tomu černému crop topu

Honey😘🖤:......
          To nemyslíš vážně,že ne?

Vy: 🙊🙈

Honey😘🖤: tak teď ti něco řeknu. Koukej si vzít ty černý děrovaný rifle a ten černý top

   A bude ti to tak seknout že budeš mít nahned na každým prstu deset kluků!💪🖤

Vy: dobře,jak myslíš 🖤

▪

Začínám docela litovat že jsem se jí ptala. Už když se oblékám do toho co mi řekla vím,že se v tom maximálně necítím.. Vzhlížím se v zrcadle,které mám po celé ploše skříně se zašupovacími dveřmi. Nevypadá to lacině? Nechci vypadat jako lehká holka. Nevypadám jako prostitutka? Já si totiž myslím že jo! Sakra. Raději bych si vzala legíny,tyhle skinny s dírami se mi fakt nelíbí. Měla jsem je na sobě jednou,od té doby leží na dně mé skříně. Jak já nenávidím kalhoty! Najednou ale někdo zaklepe. Jak někdo,samozřejmě že Levi. Ani nečeká než ho vyzvu a okamžitě vejde.

"Hele,jely by jsme tak-no do prdele"unikne mu když si mě prohlídne. Ještě jsem se ani nestihla převlíknout.

" Je to hodně špatný,viď? Já vím"povzdechnu si a zkoumám v zrcadle jak v tom vypadám zezadu. Dělá mi to pěkný zadek,to se musí nechat. Ale v legínách je to lepší.

"Zbláznila ses? Je to boží. Si vedle tebe budu připadat ošklivej" řekne,odtáhne mě od zrcadla a otočí si mě kolem dokola. Uvádí mě do rozpaků,opravdu se mu to líbí?

"D-děkuji Levi" zašeptám.

"Za tohle se neděkuje" poučí mě a o krok couvne aby se na mě podíval z jiného úhlu.
"Jsi krásná po mámě" usměje se smutně. U slova máma se mu trošku zlomí hlas,ale podaří se mu to dobře zamaskovat. Kdybych nebyla jeho sestra,dost možná bych si toho zlomu ani nevšimla. Jenže jsem,proto mi to neuniklo.

"Takže říkáš,že je to takhle v pořádku?" zeptám se ho,abych navázala jiné téma. Přikývne a usměje se.

"Ani nepřemýšlej že půjdeš v něčem jiném" pohrozí mi na oko přísně a já se divadelně ukloním.

"Tvé přání je mi rozkazem!".

▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪▪

Kolem půl osmé jsem sešla dolů už oblečená. Chtěla jsem si ještě rychle dát to sushi než by jsme jely. Levi seděl v obýváku a na stolku už jsem měla vše připravené. Nachystal mi mističku se sojovkou a kousky sushi vyskládal na talíř,abych je nejedla z krabičky.

" Wow,díky "vydechnu užasle a posadím se vedle něj. " Ale zapomněl jsi-". Utne mě,když mi podá hůlky. Zasměju se a pustím se do jídla,mám docela hlad. Když už několik kousků sním,vezmu hůlkami jeden obalený v sezamových semínkách a smočím ho v sojové omáčce. Brácha totiž z neznámého důvodu sushi zabalené řasou nejí.

"Udělej ááá" vyzvu ho,když mu nastavím sousto těsně před pusu. Uculí se a otevře ji.

"Dík,ale já bych si vzal sám" zašklebí se stále ještě s plnou pusou. "Budeš ještě jíst? Měly bychom už pomalu vyrazit. Zítra máš školu,déle jak do jedenácti tě tam nenechám". Přikývnu a jdu uklidit talíř zpátky do ledničky,přičemž po cestě si ještě dva kousky vezmu. Bože,miluju sushi. Když se vrátím,Levi se už v chodbě obouvá. Sám se mezitím převlékl do černých obtaživých kalhot a bílého trička,korunu tomu nasadil černou koženou bundou. Posedlost koženými produkty bude pravděpodobně dědičná.

" Mám dilema"řeknu mu při pohledu na můj botník. "Podpatky nebo normální boty?". Dívá se na mě,vidím na něm že už by nejraději šel.

" Vezmi si ty černo-bílý Nike. A teď už pojď "vyzve mě a z věšáku si vezme klíče od auta. V rychlosti se obuju a vyběhnu ven,aby za mnou mohl zamknout. S povzdechem zhasne v chodbě,zamkne vchodové dveře a dojde k autu. Polovinu cesty jedeme mlčky,než Levi náhle ticho prolomí.

" Teď mě poslouchej Miriam,dobře?". Přikývnu a nervózně vyčkávám o čem bude mluvit. Je najednou tak strašně vážný,docela mě děsí.

"Tam kam jedeme mě znají,velice dobře mě tam znají. Není to zrovna vhodné nebo bezpečné místo,proto je důležité abys mě poslechla. Dost možná na tebe někdo bude mluvit nebo se tě na něco zeptá. Budeš odpovídat jen těm které schválím,ano? Tvé odpovědi budou stručné,žádné zbytečné informace.Je to pro tvé dobro,opravdu musíš udělat to co ti říkám" řekne a zastaví na červenou. Jsem překvapená,kde se v něm náhle vzala ta panovačnost? Jo,vždycky byl rázný a přísný,možná i panovačný,ale nikdy ne na mě. I přesto jsem se rozhodla poslechnout.

"Dobře" řekl,když jsem přikývla. Levi nebyl z těch starších bráchů co by své mladší sestry nenáviděli,ubližovali jim nebo dělali naschvály. Rozmazloval mne jako princeznu,snažil se mi nahradit mamku i tátu zároveň.  Vždy mne ochraňoval a bránil,jako kdybych byla z porcelánu.  Po obličeji mu přejížděli stíny ze světel pouličních lamp,venku se začalo stmívat a jediný zdroj světla v autě byly osvětlené budíky tachometru a červeně podsvícená palubka a rámy dveří.

"Bráško?" zeptám se ho po chvilce,protože hrobové ticho v autě mi doslova zabíjí nervy.

"Hmm?".

" Proč jedeme za ním do klubu? Chci říct,to ti ho nemohl třeba dovézt,nebo že by jsi si zajel k němu?"vyslovím otázku která mne napadla už ve chvíli kdy mi řekl že to co mám na sobě je do klubu nevhodné. Levi se zasměje,ale zní to spíš zoufale než pobaveně.

"Je v práci,tudíž opravdu k němu domů jet nemůžu a ani on k nám". Ehh...to mluví Čínsky,nebo jsem mu rozuměla to co si myslím?

" Jestli je v práci...tak proč jedeme tam kam jedeme? Kde dělá?"povzdechnu si,protože mě štve že mi neodpovídá jasně. Volnou rukou si projede černé vlasy dokonale zpevněné gelem tak,aby byly vyčesané z čela nahoru. Když si je nenageluje,má je na patku, což se mu nelíbí.

"Kde dělá?" opáčí se smíchem Levi. Když projede zatáčkou,srovná vozidlo tím že si nechá volant protočit se zašustěním pod rukou a když je auto v rovině opět jej chytí.

"Vede jeden takový klub"