Mazlíček

-65-

Zdá se mi sen. Sedím v pracovně na zemi, u jeho nohou. Hraju si s plyšáky a on mě hladí po celé délce vlasů a šeptá mi sladká slova. Najednou si mě ale vyzvedne na klín a začne mě líbat na krku. Líbí se mi to. Tohle je ten nejkrásnější sen za poslední dobu. Probudí mě zavření dveře z přízemí. Nejspíš Basil nebo Ron. Pod závěsy už prosvítají sluneční paprsky,ono je ráno? Kluci měli přijet kolem jedné v noci. Může to snad být...? A pak zaslechnu odkašlání. Známé odkašlání. Vyletím z postele jako namydlený blesk, za sebou slyším jen Juliino zděšené mrmlání. Prudce otevřu dveře a doběhnu ke schodišti. V hale stojí Richard!! Má rozepnutých prvních pět knoflíčků na košili, na tváři dvoudenní strniště a v ruce nese plato se čtyřmi kelímky s kávou ze Starbucks. Zírám na něj a nevěřím vlastním očím. Je tady, opravdu je tady! Odloží plato na botník a pak teprve si mě všimne. Pod očima má temné kruhy a když se usměje, ďolíčky ve tvářích má hlubší než obvykle.

"Ahojky maličká" řekne tiše. Seběhnu po schodech dolů a vyskočím mu do náruče.

"Jsi zpátky, jsi zpátky, jsi zpátky!" opakuji, brečím a zároveň se směju. Tisknu ho k sobě jakobych se chtěla stát jeho součástí a to nejlepší na tom je že on mě na sebe tiskne dvakrát tak silněji. "Tolik jsi mi chyběl daddy, tak strašně moc".

"Miluji tě zlatíčko" šeptá mi do ucha a já se tetelím blahem. Jestli je tohle sen tak kurevsky úžasnej. Jednou rukou mě drží pod zadkem, ale je to naprosto zbytečné, držím se ho jako klíště. Volnou rukou mě něžně vezme za bradu a navede si mé rty k těm svým. Líbá mě tak láskyplně a jemně, tohle mi opravdu chybělo. Zajedu mu prsty do vlasů a hladím ho. Je učesaný a voní, že by byl někde v hotelu? Nemohl být dva dny v autě, určitě by pak nevypadal takto upraveně. Slzy mi přestaly téct a zbylo jen neskutečné štěstí. A je mi úplně jedno kde byl. Láska mého života je zpátky, víc vědět nepotřebuji. Když se po chvíli odtáhne, tváře má rozpálené a popadá dech.

"Baby pomalu,jsi tak nenasytná" uculí se a volnou rukou mě plácne přes zadek.To se ti lehce řekne! Teď bych tě nejradši připoutala JÁ k posteli a líbala tě do skonání světa. Opatrně mě postaví na zem a políbí mě do vlasů.

"No prosím, sám pán Maxwell". Po schodech schází Julia. Richard obdivně zdvihne obočí.

"Má teorie byla správná, jsi tady. Rád tě vidím" usměje se na ni.

"Že ti to není blbý jí takhle stresovat. Ale to sral pes, hlavně že jsi zpátky" uzná nakonec a obejme ho na přivítanou. Najednou se otevřou hlavní dveře a vejde Marlowe, nejspíš byla pro něco u nich v domku.

"Slyšela jsem auto, je tu něk-", zarazí se uprostřed věty a zůstane stát ve dveřích s nevěřícným výrazem.

"Dobré ráno" přivítá ji Richard a otočí se k ní. Ona udělá dva rychlé kroky a obejme ho.

"Pane bože" pláče Marlowe, obličej zabořený v jeho košili. "Tohle mi už nikdy nedělejte Richarde, nebo to nepřežiju". On jí šeptá konejšivá slova a hladí jí po zádech. Julia mě vezme kolem pasu a přitáhne si mě k sobě.

"Tak ho máš doma" řekne mi s úsměvem. "Hlavně si to pořádně vynahraďte".

"To si piš" ujistím ji. "Děkuji ti že jsi tu byla se mnou". Obejme mě.

"Máš jasný, kdykoliv tu jsem pro tebe, to přeci víš". Vím. A také vím že mám tu nejúžasnější kamarádku na život a na smrt. Richard má Leviho a Sama, já mám ji. Slunce mého života. Když se ti dva pustí, Marlowe si špičkami prstů otírá oči.

"Musím zavolat Levimu, všichni Vás hledají pane Richarde" řekne.

"Zavolám mu sám. Jen mi dejte můj telefon, musel jsem ho vytratit někde tady. Zjistil jsem že ho nemám až na půli cesty". Marlowe mu přinese mobil a pak spěchá zadním vchodem do jejich domku vzburcovat Basila s Ronem. Richard vytočí brášku a přiloží si telefon k uchu. Zazvoní to třikrát, než to zvedne.