Mazlíček

-23-

Dnes jsem u Richarda už týden. Ten čas letí tak,že to ani nevnímám. Od mé odměny v autě se nestalo nic,což mě mrzí,ale chápu to. V klubu jsme za tu dobu byly jen jednou ale ani tam se mi nepovedlo vidět brášku. Několik posledních dní pršelo,takže jsme zůstávali doma a musím říct že to bylo úžasné. Sbližovali jsme se,povídali si a trávili spoli čas u pohádek a filmů. Den ode dne ho miluji víc.

Sedím na gauči v obývacím pokoji a koukám se na V hlavě. Richard už od oběda byl u sebe v pracovně a něco řešil. Do místnosti vejde Marlowe,jsou tři hodiny,nese mi svačinu.

"On čeká klienta?" zeptám se jí,když mi pokládá na klín talíř se sušenkami a na stůl postaví hrneček studeného kakaa,teplé mi nechutná.

"Myslím že ano,Ron pro někoho jel. Nebojíš se tu sama?" usměje se a cvrnkne mě do levého kočičího ouška. Na daddyho přání je nosím neustále,stejně tak obojek. Sundat i nandat mi je smí však pouze on.

"Možná trošku" uculím se nervózně a trošku se přikrčím,její kontakt mi připomíná moji babičku. Pohladí mě po vlasech.

"Já skočím do kuchyně zapnout myčku a hned za tebou přijdu,ano zlatíčko?". Přikývnu a ona odejde. V tu chvíli se ale otevřou hlavní dveře,proto se otočím. Do chodby vejde Ron a drží deštník pod kterým se krčí muž v černých džínách a světle modré košili.

" Počkejte prosím tady,přivedu hospodyni aby Vám přinesla nějaký ručník"řekne mu Ron,v rychlosti u rohu sundá zablácené boty a obuje si domácí,ve kterých spěchá do kuchyně. Když se na něj víc zaměřím,vypadá tak na 30,hlavu má zřejmě oholenou,nebo je možná plešatý od přírody. Dívá se směrem kudy Ron odběhl,ale náhle sjede pohledem na mě. Přikrčím se za opěradlo,ale je to nejspíš marné protože mi čouhají ouška.

"Ale? Copak to tady je za kočičku?". Zní pobaveně. Opatrně vykouknu,nemá cenu se schovávat.

" To je má kitten Miriam"ozve se od schodů a po chvíli dolů seběhne Richard. Košili má dnes bílou a sako černé.

"Ano?" zeptá se a se zájmem si mě prohlíží. Richard se na mě podívá.

"Maličká" zavolá mě k sobě a luskne prsty. Je snad krásnější přivolání? Vstanu z gauče a jdu k němu. Richard mě vezme kolem pasu a přitáhne si mě k sobě blíž.

"Tohle je můj přítel Dorian" představí ho a já mu věnuji roztomilou úklonu. Je to lepší než lidem podávat ruce. Má hnědé oči,jako čokoláda.

"Těší mě" řekne . "Teď když zase máš maličkou,mohl bych někdy přijet i s tou mojí. Mohly by si spolu hrát". Richard se usměje.

" Výborný nápad. Miriam není na přítomnost jiných kitten zvyklá,ale věřím že si budou rozumět. Co by jsi řekl na příští víkend?". Dorian souhlasí,ale v tu chvíli do chodby z hlavní jídelny vejde Marlowe.

"Proboha,no Vy vypadáte Doriane" lamentuje. "Mohu Vás hodit do sušičky rovnou celého". Muž se zasměje.

" Také Vás rád vidím ".

" Pojď,půjdeme nahoru ke mně. Tohle mokré se dá vysušit a já ti půjčím nějakou košili"řekne mu Richard a Dorian se vydá s Marlowe do schodů.

"Běž se dívat na pohádku,maličká" pohladí mě po tváři."Až Dorian odjede,hned jsem u tebe". Políbí mě na čelo.

"Ano daddy" usměju se dětsky a vrátím se do obývacího pokoje.

*pohled třetí osoby*

"Musím uznat že je opravdu půvabná" přiznal se Dorian starému příteli když si v jeho pracovně svlékal mokrou košili a podával ji Marlowe. Ta se ušklíbla,když jí vodou nasáklou látku podal.

"To by se dalo ždímat" povzdechla si a šla to odnést do prádelny. Richard seděl na svém pracovním stole a pozoroval ho.

"Ano. Zamiloval jsem si jí na první pohled". Dorian si natáhl půjčenou světle žlutou košili a zapínal si knoflíčky až ke krku.

" Přeji ti to"řekl mu a myslel to upřímně. "Jde vidět že jsi opravdu spokojený,ten pohled jakým se díváš na ní jsem už několik let neviděl". Richard se potěšeně usmál,Dorianovi lichotky ho uváděly do rozpaků.

" A co ty a Maxine? Vše v pořádku?"zeptal se na jeho little,aby odvedl řeč od sebe a Miriam. Dorian dopnul poslední knoflík a posadil se do křesla pro návštěvy.

"Nestěžuji si. Za necelý týden už to budou dva roky co jsme spolu,letí to že? ". Richard slezl ze stolu a posadil se do svého křesla na druhé straně stolu.

" Opravdu,už tak dlouho? Přijmi prosím mé gratulace. Máš pro ni již dárek?"zeptal se. Dorian vytáhl telefon a začal na něm něco hledat.

"Ano,nechal jsem jí udělat speciální plug " načež natočil displej na Richarda. Na obrázku byl skleněný plug na němž byl dlouhý bílý chlupatý ocásek s růžovou mašlí u koncovky. Byla to úžasná práce.

"Nádherný" pochválil Richard jeho výběr. "K tomuto jsme se my ještě nedostali,nechci na ni být moc hrrr". Dorian opět schoval telefon do kapsy na kalhotech a spokojeně se opřel.

" Dočkáš se,jen tomu dej čas. Jak jsi k ní vůbec přišel?". Richard se sklonil pod stůl a ze skříňky položil na stůl láhev s whisky a dvě skleničky.

"Pamatuješ si Leviho?" zeptal se ho mezitím co naléval. Dorian protočil očima.

"Jak by ne,patřil k tvým nejlepším přátelům a stejně tak k mým. Už jsem ho takového půl roku neviděl,naposledy u tebe v klubu" zamyslel se a vzal si skleničku,kterou k němu Richard přisunul. "Co je s ním?".

" Miriam je jeho mladší sestra". Dorian s vytřeštěnýma očima skleničku opět postavil na stůl,aby mu nevypadla a sledoval ho s nevěřícným výrazem.

"Kecáš,fakt jo? Vždyť mu není vůbec podobná".

" To opravdu není "uznal Richard a malinko se napil,whisky nikdy nepřišel na chuť. " Ale je to tak. Levi ji jen nerad ke mně pustil,krom ní už nikoho nemá. Jsme ale v kontaktu". Dorian do sebe obrátil obsah skleničky,alkohol mu narozdíl od jeho hostitele problém nedělal.

"Příští víkend přijedeme tedy i s Maxine,ty dvě se jistě spřátelí. Možná by ji mohla i něco přiučit?". Ale Richard zamítavě zavrtěl hlavou.

" Ne,to není třeba. Chci,aby na to přišla sama. Žádal jsem ji,aby byla přirozená".

"Toho ale nedosáhneš,když budete spát odděleně" usadil jej Dorian. "Měl by jsi s tím něco udělat,protože ta důvěra nevznikne,když bude v posteli sama." Richard se nad tím zamyslel,měl pravdu. Chtěl jí to nabídnout už několikrát,nejraději by ulehal s ní,ale chtěl si udržet jistou autoritu.

"No jo,já budu muset" povzdechl si Dorian a vstal. "Maxine je doma sama,Bůh ví co ta potvora provede".