Mazlíček

-54-

"Mám strach daddy" špitnu rozechvěle zatímco se na něj dívám. Jsme na cestě ke Quentinovi u kterého se má závod konat,podle všeho je to správce závodního okruhu v sousedním městě. Richard se věnuje vozovce, proto se na mě podívá jen po očku.

"Neboj se zlatíčko. Daddymu se nic nestane" řekne a položí mi ruku na stehno. Z obvykle vzrušujícího gesta je nyní konejšivé.

"Ale co když ano? Nebo bráškovi?". Střídavě žmoulám lem sukně a kroutím vodícím kroužkem v obojku, jsem skutečně nesvá. Richard přeřadí a když ruku vrací, dá mi ji na koleno. Nejspíš mi chce něco dalšího říct aby mě uklidnil, ale přeruší ho telefon. Zvoní už po šesté za poslední hodinu, informace o závodu se díky Levimu šíří mezi jejich přáteli rychlostí světla a Richarda to dost vytáčí. S tichým zavrčením vyndá mobil z kapsy a podá mi ho, abych hovor přijala. Udělám to a dám hlasitý odposlech.

"Richie? Slyšíš mě?". Ten hlas odněkud znám. Je to Betty.

"Čistě a jasně" odvětí prostě Richard a zapne blinkr, načež se plynule zařadí do odbočovacího pruhu.

"Už to zvedl" oznamuje Betty někomu, očividně tam není sama. "Voláme ti už asi po třetí, vždycky jsi byl nedostupný".

"To bude tím zvýšeným zájmem drahá, volají mi lidi které jsem celé měsíce ba i roky neviděl. Levi to roztroubil kde se dalo". Z druhé strany je slyšet hromadný smích .

"Levi není ten kdo to prokec. To Teddy. Obvolal tvý kámoše, svý kámoše, kámoše kámošů a tak dále. A v neposlední řadě to řekl i nám, samozřejmě" ozve se ta druhá osoba ze které se vyklube Lucy. Podle hluku soudím že jsou také v autě. Richard s pobaveným úsměvem zavrtí hlavou.

"Kde jste teď?".

"U Sama v autě na cestě ke Quentinovi, tohle si nenecháme ujít. Je tu i moje nutriční poradkyně" oznamuje Betty. Nevěřím tomu co právě řekla.

"Julio?" zeptám se, abych si byla jistá.

"Ahoj Miri!". Je to ona. V tom autě je opravdu Julia. Musím se smát, tohle je tak šíleně boží.

"Já jsem tu taky, jen pro info!" ozve se poměrně dotčeně Sam, který podle všeho také řídí.

"Dobře, ahoj Same" pozdraví ho se smíchem Richard.

"Nazdar brácho! Jsem na vás zvědavej, minule ti to Levi skoro natřel". Neunikne mi jeho pochybovačný úšklebek, je vážně roztomilý když si tak věří.

"Ale já dnes nemám Boru" uculí se. Na druhé straně je chvíli ticho, ale stejně jako bych slyšela jak to Samovi v hlavě šrotuje.

"Počkej počkej, chceš mi říct že sis vzal to bílý žihadlo? Toho odlehčenýho Mustanga po tátovi?". Richard přikývne. Nejspíš mu nedošlo že tohle Sam vidět nemůže, ale Sam ani na odpověď nečeká.

"Brácho, koukni se do zpětnýho". Mírně zvedne oči ke zpětnému zrcátku.

"Nazdárek" pronese. Podívám se do zrcátka na boku. O jedno auto dál za námi je Samův černý Volkswagen.

"Hele Richie, mluvil jsi s Natt? Bude tam?" zeptá se Betty. Richard těká očima z vozovky do zpětného.

"Nemluvil. Ona tam není s vámi? Vidím za Samem obrys, kdo to sedí za řidičem?".

"To já".Chvilku mi trvá než ten lehce nakřáplý hlas dokážu přiřadit k platinovým vlasům,je to Becky. Už přes týden marodila s velmi ošklivým nachlazením kvůli nočnímu koupání v bazénu . Kašlala tak, že nemohla téměř mluvit. I teď bylo v jejím hlase slyšet chraptění.