Mazlíček

-26-

Skočím mu kolem krku a on mě k sobě pevně přitiskne.

"Miriam...Miriam...." šeptá stále dokola mé jméno a drží mě pevněji a pevněji. Jsem minimálně půl metru nad zemí.Hlavu mám položenou na jeho rameni,takže vidím za jeho zády Richarda jak se na mě usmívá. Uculím se na něj,po tvářích mi stékají slzy štěstí. Po chvíli mě postaví na zem.

"Úplně jsem zapomněl jak jsi malinká"
usměje se Levi. "Jsi...nádherná sestřičko". Až teď mi to dojde,v ouškách a obojku mě vidí prvně. Trochu se začervenám a sklopím oči.

" Děkuji bráško". Rosalie přejde k němu a políbí ho na tvář,musí si u toho stoupnout na špičky. Levi zůstane zaraženě stát.

"Uh...co to..." mumlá nechápavě,ale Ros mu položí ukazováček na rty.

"Pšššš,už jsem jí to dávno řekla". Levi se na ni překvapeně podívá.

" Kdy jsi to stihla?"nechápe. "Chtěl jsem být u toho až se to dozví". Rosalie prostě pokrčí rameny.

" Vím,ale já měla tak úžasnou příležitost. Měl jsi pravdu,je báječná. Ale bál jsi se zbytečně,vypadala potěšeně když se to dozvěděla ". Levi se podívá na mě a já kývnutím její slova potvrdím.

" Přeji vám to Levi"usměju se. Richard je obejde a přitulí si mě k sobě.

"A já se přidávám. Ať to dlouho vydrží" řekne. Bráška je z toho docela na měkko,vidím mu to na očích.

"Takhle jsem si tuhle chvíli nepředstavoval" směje se a z koutku oka si hřbetem ruky setře slzu. Nathalie vstane z ušáku a jde obejmout Rosalii.

"Přeji ti to" řekne a strčí jí pramen vlasů za ucho. V chodbě se objeví Betty a zaraženě si nás prohlíží.

"Co je to tu za schůze?" zeptá se když vejde. Když ale uvidí Leviho,očividně jí to docvakne.

"Jo takhle,tak to pak jo. Holky čí je to mojito?".

" Moje"usměje se Rosalie a přitulí se k bráškovi. Betty pokývá hlavou.

"Já se napiju,jo? Nebo leknu"ušklíbne se a vezme si skleničku.

" Klidně se napij ode mě,mám tu tříšť "řeknu jí. Betty odloží mojito.

" To teda rozhodně udělám"směje se a vezme si ze stolku mou kulovitou nádobku. Napije se a pak uznale zamlaská. "Mňamka".

" Pojďte,půjdeme si sednout dozadu. Nathy,jdeš taky?"zeptá se Richard,ale ona zavrtí hlavou.

"Zůstanu tu s Betty". Zrzka krátce přikývne.

" Jo,vás tady budem pomlouvat"culí se. Richard se zasměje a vezme mě kolem pasu,načež nás vede do té jejich místnosti ve které se scházejí. Posadí se do svého křesla a stáhne si mě na klín,na který s polekaným vyjeknutím dosednu.

"Daddyyy" zapištím. Richard se zasměje a pohladí mě po vlasech.

"Neboj se zlatíčko" pošeptá mi a něžným polibkem na tvář se mě snaží uklidnit . Levi se posadí do křesla vlevo a Rosalie si mu opatrně sedne na klín.

"Nemáš hlad Rosie?" zeptá se jí.

"Docela mám ,master". Je to poprvé co jí slyším jej takto oslovit. Nikdy jsem si ho nedokázala představit jako dominanta,proto mi to oslovení k němu moc nesedí.

" Ty nemáš hlad,maličká?"zmáčkne mi Richard stehno až se celá otřesu. Bože,tak moc provokuje.

"Docela ano" uznám tiše,aby v mém hlase zbytečně nepoznal touhu kterou zažehnul.

"Ty moje malá. Nestíhá večeři když jedeme sem" vysvětlí bráškovi a pak se otočí na Rona. "Dojeď děvčatům do KFC pro jídlo. Copak by jste rády?".

" Já si dám křidýlka. Se sýrovým dipem prosím "řeknu. Jak se mi teď naskytla možnost domácí stravy tak mi začíná chybět fastfood,i když Marlowe vaří výtečně. Nezlobila bych se už ani za nugetky,proto si myslím že je bude chtít Levi. Jeho volba mě ale překvapí.

" My si dáme kyblík,ne darling?"usměje se bráška a políbí Rosalii na tvář. Tváře jí zrůžoví a přikývne.

******
Asi o hodinu později dovnitř rychle vejde Teddy a očima okamžitě zakotví na Richardovi.

"Richie,mám tam nepokoje. Musíme to rozehnat" řekne. Vyjeknu,když si všimnu že má ruce i předek košile od krve.

"Neboj,ta není moje" snaží se to vysvětlit. Richard se zamračí.

"Co se tam děje?".

" Týpek mi seděl na baru a pak se tam náhle objevil další a on se po něm vrhnul,rvou se jako zvířata ".

" Snažil ses je od sebe dostat?"zeptá se Levi a Teddy protočí očima.

"Jak myslíš že se na mě vzala ta krev? Z toho jednoho to chčije jak z cedníku!". Richard mě jemně klepne do zad,tohle gesto už znám. Seskočím na zem a i Rosalie vstane. Levi s Richardem a Ronem vyrazí s Teddym první,my dvě dobíháme za nimi. Už v zrcadlové chodbě slyším křik,nadávky a rámus způsobený rvačkou. U vchodu stojí Betty s Nathalií.

" Richie konečně. Udělej něco,nebo ho zabije!"křikne Betty,aby překřičela hluk kolem. Richard se na nás podívá.

"Betty,Rosalie,držte maličkou. Nerad bych aby se mi tam připletla" pronese ledově a spolu s bráškou a ostatními se rychle vydá ke dvěma mužům kteří se ve víru boje váleli po zemi. Holky mě chytí každá za jednu ruku když chci běžet za ním.

"Nikam,Miriam. Neslyšela jsi co říkal? Máme zůstat tady" řekne mi Betty. Nathalie se ke mně nakloní.

"Buď poslušná,dodržuj pravidla"pošeptá mi. Do očí se mi nahrnou slzy,tentokrát ale nejsou šťastné. Vytrhnu se jim a prudce Nathalii obejmu,obličej natisknu na její hrudník.

" Bojím se,oni mu ublíží "kňourám. Nechci to vidět,nemůžu. Nathalie mě k sobě přitulí a konejšivě mě hladí po vlasech.

" Neboj,nic se mu nestane. Tohle nedělá poprvé,uvidíš že vše bude v pořádku "šeptá mi. Chci jí věřit,tak moc chci. Ale strach o něj je silnější.
Slyším jak jim bráška něco říká,ale žádná odezva z jejich strany. Pak promluví Richard. V tu chvíli hluk ustane a kolem se rozhostí hrobové ticho. Slyším jen něčí sýpavý dech a šum,jak si všichni mezi sebou šeptají. Jak mi později došlo,bylo to tím že většina z návštěvníků i těch stálých nikdy neviděla Richarda osobně. Většinou nevycházel. Mám chuť se otočit,ale Nathalie mě na sebe pevně tiskne. Dál už neslyším nic moc,protože k nim mluví klidným chladným hlasem. Najednou mě Nat pustí a já se otočím. Jen to ale udělám,vpadnu do náruče Richardovi který mě se smíchem políbí na čelo.