Mazlíček

-15-

"Máš všechno?" zeptá se Levi. Sedí se mnou v pokoji a pomáhá mi balit. Je z toho celý špatný.

"Nejspíš jo" zamyslím se při pohledu na dva kufry a cestovku. Dole mě čeká ještě taška s botama. Oblečení mám,hygienu mám a vše ostatní potřebné snad taky.

"Tohle si brát nebudeš?" zeptá se bráška a vezme z postele plyšáka bílého králíčka v růžovém baletním oblečku. Koupil mi ji on když byly s maminkou tenkrát na výletě v Rusku. Vezmu si od něj králíčka a opatrně ho uložím do cestovky.

"Bude mi tu smutno" povzdechne si. "Opravdu si to nerozmyslíš?". Přisednu si k němu a obejmu ho.

" Opravdu ne,bráško. Chci být s ním "ujišťuji ho. Levi mě pohladí po vlasech.

" Mamka by mě zabila,kdyby viděla že tě ještě před osmnáctkama šoupnu bydlet ke klukovi"povzdechne si. Když maminka byla v nemocnici,řekla Levimu aby se o mne postaral tak,jak by to udělala ona. Bylo mu tenkrát jen 14,mně 9.Den na to skončilo její trápení. Od té doby Levi dělá co může abych měla cokoli chci a byla spokojená. Než byl plnoletý,bydlela tu s námi babička. Po jeho osmnáctinách se odstěhovala zpátky do svého domu.

"Myslím,že ona vždycky chtěla aby jsme byli šťastní" namítla jsem. Levi přikývl,musel uznat že mám pravdu.

"To jo. Stavěla naše štěstí nad to svoje".

" A to jsi od té doby dělal ty. Furt se staráš jenom o mě,ale co tvůj život? Doufám,že teď začneš pořádně žít "drknu do něj. Bráška pokrčí raneny.

" Kdo ví?"usměje se. Z okna uvidím přijíždět černé BMW.

"Už je tady" řeknu a vstanu. Levi vstane se mnou a pomůže mi dolů snést kufry. Když dolů nesu cestovku,stojí už Richard v chodbě. Nechápu proč stále nosí oblek,musím se ho na to pak zeptat. Nosí ho i doma? To ostatně za chvilku zjistím.

"Ale ale" podiví se když sejdu dolů. "Dej mi tu tašku,maličká. Dám to do kufru". Podám mu ji a on i s bráchou vyjde ven. Otevře kufr a začnou tam skládat má zavazadla. Levi se pak ještě vrátí pro tašku s botami.

" To jsi nečekal že dostaneš panenku Barbie s celým šatníkem a tunou bot,co?"dobírá si Richarda. Ten jen zavrtí hlavou.

"Víš přeci že se mi to líbí když se dívka krásně obléká". Pak se oba vrátí dovnitř a nastane čas dalšího loučení. Levi mě sevře v bratrském objetí a drtí mě.

" Buď hodná a poslouchej,ať se vidíme co nejčastěji "radí mi ještě,což tak úplně nepochopím. Prosím,připsat na seznam věcí na které se zeptat Richarda. Když mě pustí,ještě si s Richardem klepnou pěstmi.

" Dávej mi na ní pozor,brácho. Je to to jediný co mám "nakáže mu Levi. Richard se usměje.

" Neboj se. Babe,už pojedeme"řekne mi a já ho následuji ven. Otevře mi dveře a pomůže mi nastoupit. Připoutám se a on ještě chvíli venku mluví s bráškou. Levi je rozrušený a až po chvíli mi to dojde. On brečí.
Chci vystoupit,skočit mu kolem krku a šeptat mu že jsem tady,ať nebrečí. Ale kdybych to udělala,už bych nebyla tak pevně rozhodnutá jet s Richardem.
Přistoupí k němu a brášku obejme. Alespoň on to udělá. Pak už mluví jen chvíli, rozloučí se a Richard se posadí za volant.

"Promiň že jsi to musela vidět" pronese soucitně. "Dost ho to sebralo,musel jsem ho trochu uklidnit". Vyjedeme na silnici,zapadá slunce a barví oblohu do zlaté a růžové. Nebe je plné červánků.

" Daddy,proč nosíš stále oblek?"zeptám se ho po chvíli. Usměje se.

"Cítím se v tom dobře,drahá".