Mazlíček

-4-

Bratr se dlouho nevrací. Popíjím malinové mojito a povídám si u toho s Teddym. Co chvilinku odběhne,aby obsloužil někoho kdo se objevil u baru,ale po většinu času se věnuje mě. On nejenom že je milý. On je taky k smrti ukecaný. Baví mě.

"Levi se courá zlato,vždyť Rosalie má další vystoupení až za půl hodiny. Chceš ještě nalít?" zeptá se mě,když už srkám jen zbytky ze dna skleničky.

"Já nevím" zasměju se nervózně. Teddy našpulí rty. Pak se ale otočí a chvilku něco dělá vzadu na lince. Pak přede mne položí veliký kulovitý pohár,ve kterém je zářivě růžová ledová tříšť. Hrdlo skleničky je obaleno cukrovými třpytkami a jinými zdobítky,dovnitř mi pak zapíchl široké růžové brčko a dlouhou lžičku.

"Ani tříšť s příchutí žvýkačky,jo?" uculí se zákeřně. Teď mě dostal,já miluju sladkosti! A ještě víc miluju zmrzlinu a ledovou tříšť.Se smíchem si přišoupnu nádobu blíž k sobě a vyndám brčko,mám v plánu to jíst lžičkou.

"Máš mě" pronesu poraženě a ochutnám tu růžovou dobrotu. Můj bože. Nejedla jsem lepší! Teddy se na mě dívá jak jím a nepřestává se usmívat.

"Nejez to tak rychle,zlato. Nebo tě budou bolet zuby"řekne po chvíli. Přikývnu a trošku zpomalím,se zuby problémy sice nemám ale zmrzlý mozek je dost nepříjemný.

" Teddy"oslovím jej a on se na mě otočí. "Mám ho růžový?"zeptám se a vypláznu jazyk. Zavrtí hlavou,čímž mě jakž takž uklidní a já dál pokračuju s tříští. Levou rukou si chytím nádobku,aby se mi neposouvala.

" Oh,krásná tetování "vydechne Teddy a prohlíží si mou ruku. " Já mám tři,ale na ruku bych si netroufl. Bolelo to?". Zavrtím hlavou.

"Ani ne,ale tady to bylo docela na pochcání" řeknu a názorně poklepu kloubem o desku baru. "Kde máš ještě?" zeptám se ho. Zatím vidím jen dvě vytetovaná křídla na každé boční straně krku,která jsou spojena zepředu na krku. Teddy si trochu stáhne výstřih trička,abych viděla jeho hruď. Pod klíční kostí má malinké tetování holubičky,je to roztomilé a k jeho osobnosti to tak pěkně sedí.

"To třetí mám na břiše,tak snad někdy příště" mrkne na mě. Rozhlédnu se kolem. A v tu chvíli uvidím Leviho jak jde k nám.

"Tak,vyřízeno. Můžeme jít" zazubí se na mě a vrátí na pult prázdnou skleničku od whisky. "Ještě jednu prosím. Co to máš?"zeptá se a zkoumá mou ledovou tříšt snědenou zatím jen z části. Teddy k němu přisune lžičku,aby to zkusil a Levimu to tak zachutná,že si v zápětí objedná to samé a nechá si to prolít vodkou,aby to mělo „grády", jak řekl.

" Pojď,vezmeš si to s sebou Miriam,budeme muset jít. Richard nás už čeká. Zatím Teddy"rozloučí se bratr s barmanem,vezme mou i jeho nádobku a vydá se pryč. Jdu krůček za ním,on přede mnou pročišťuje cestu jako sněžný pluh odhrnuje sníh. Míjíme plošinu se zrzkou opřenou o tyč i tu na které je Rosalie. Přivázala si obě stuhy k sobě a nyní sedí na jejich spojení uzlem a decentně se houpe. U její plošiny už nikdo není a ona má tak čas pro sebe,jak mi následně oznamuje Levi. Jdeme dál a když míjíme dívku v kleci,sleduji ji celou dobu. Má černou rtěnku a tmavé kouřové líčení,vypadá jako někdo kdo právě utekl ze smutečního obřadu a nechal se zamknout do téhle klece. I když jsem vnímala tu bolest za jejím ledovým výrazem,tak i přesto mě fascinovala s jakou elegancí a svůdností se pohybovala. Dokázala smutek přeměnit v neskutečnou krásu. Kousek od její plošiny byla dlouhá zrcadlová chodba osvětlená jen fialovým světlem které se táhlo po středu zrcadlových stěn a na stropě. Levi mne vedl tou zrcadlovou chodbou až na její konec a já se celou cestu dívala na svůj odraz v zrcadlech. Ve fialovém světle mé vlasy světélkovaly! Nemohla jsem se na sebe přestat dívat. Když jsme došli na konec chodby,cesty se tu rozdělovaly. Před námi byly černé dveře,stejně jako dveře v chodbě na pravo. Ale chodba v levo měla dveře krvavě červené,v horním rohu byly potaženy černou krajkou. Ty dveře se mi moc líbily,ale Levi mi podal moji ledovou tříšť aby mohl otevřít.A bohužel vešel do černých dveří hned před námi. Dostaly jsme se do malé místnosti,která pro jistotu nebyla osvětlená vůbec a byla tam tma jako v pytli. Ale vedly odtamtud další dveře,které byly pootevřené a svítilo se tam. Tenký proužek světla který pronikal mezerou dopadal jen tak,abych viděla že to kde jsme je asi nějaká šatna nebo tak. Kousek od nás bylo kožené křeslo a nad ním věšák,takže pravděpodobně mám pravdu. Levi opatrně položí svoji nádobku na skříňku vedle křesla a sundá si koženku,kterou pověsí na věšák spolu s něčí Puma bundou. Pak si mě k sobě přitáhne.

"Tak,Miri. Teď opravdu potřebuji,aby jsi mě poslouchala a dělala přesně to,o co jsem tě žádal. Dobře?" pošeptá mi. Cítím jeho horký dech prosycený whisky na krku. Voní to....chutně.

"Ano bráško" šeptnu nazpět,celá nedočkavá. Z místnosti vedle se ozývá hovor dvou nebo tří mužů. Jeden z nich,který za celou dobu co je poslouchám promluvil sotva dvakrát má strašně krásný hlas.Už chci jít dovnitř. Chci poznat toho,který vybudoval něco tak krásného a elegantního. Jsem okouzlena klubem i vším ostatním a chci poznat toho,jež to všechno umožnil. Potřebuju ho poznat! Levi mě pohladí po vlasech a vezme opět svou i moji tříšť.

"Hodná holka" řekne,než kopne do dveří a ty se prudce otevřou. Zůstane stát,takže jsem skrytá za ním a nevidím do místnosti ani nikdo odtamtud nemůže vidět mě.

"Levi" uslyším ten krásný hlas. Podle všeho je velmi rád že ho vidí. "Už jsem si začal dělat starosti,většinou chodíš stále ve stejný čas". Bráška se po mě malinko otočí a očima mi naznačí,abych se nebála. Pak se opět odvrátí do místnosti na ostatní.

" Promiň Richie,něco mě zdrželo. Ale přivedl jsem to s sebou". Načež bez varování ustoupí a na mě tak spočine několik pohledů. A mezi nimi je on.
Kluk s jasně modrýma očima,černými vlasy elegantně vyčesanými v padnoucím černém obleku. Sedí přímo naproti dveřím na opačném konci středně velké místnosti. Po každé straně jsou dvě křesla,ale on sedí v čele a dívá se přímo na mě. Dech se mi prudce zrychlí,nejsem schopna udělat krok. Jen tam stojím a dívám se na něj stejně jako on na mě, jako kdyby někdo zmáčkl tlačítko pauza na dálkovém ovládání a všechno se zastavilo. Teda,až na mé srdce které jako by chtělo vyletět z mé hrudi a vyrazit na rychlý a zběsilý výlet kolem světa