Mazlíček

-10-

*pohled třetí osoby*

"Co je s tebou Levi? Většinou nebýváš takto napjatý" řekla Rosalie. Levi spolu se Samem seděli ve speciální kóji se svými favoritkami,než budou mít Lucy a Rosalie vystoupení.

"Neřeš to" usmál se na ni a na klíně si jí o něco posunul. Sam zkoumal to neštěstí spáchané na vlasech jeho černovlasé přítelkyně.

"Trápí ho Miriam,to je to. Ježiši kriste Lucy,proč jsi nešla ke mně?! Tohle je katastrofa!" zaúpěl Sam a prohraboval se jí tmavou hřívou. Vlasy které měla ještě nedávno po pas jí teď splývaly jen do půli zad.

"Teta trvala na tom že mě ostříhá. Uděláš s tím něco?" pípne Lucy. Sam se zamračil a zkoumal její konečky.

"Ano,ale abych to napravil budu to muset zkrátit minimálně o dalších pět centimetrů. Zaprvé to udělala tupýma nůžkama a za druhý to je na hovno sestříhaný" zavrčel. Zbožňoval její vlasy,kvůli nim se mu tak zalíbila už na první pohled. "Slez,nemůžu se na to dívat" vyzval ji po chvíli. Lucy zkroušeně seskočila z jeho klína a posadila se kousek od něj. Měla sklopenou hlavu. Rosalie opatrně slezla z Leviho klína a přešla k ní. Posadila se vedle Lucy a zlehka ji objala.

"Pojď,za chvilinku máme vystoupení" řekla jí konejšivě a společně vstaly. Rosalie přistoupila ještě k Levimu a jemně ho políbila na tvář. Usmál se a stáhl si ji níž,aby ji políbil na krk. Tiše zakňučela,ale pak se opět narovnala a s růžovými tvářemi opustila spolu s Lucy kóji.

"Tos posral brácho" pronesl Levi a pohodlně se opřel na polstrovaném gaučíku. Sam prudce zvedl hlavu.

"Víš jak jsem na tohle náchylnej! Ona to ví taky a stejně se nechá ostříhat" vyštěkne. Levi zachovával ledový klid.

"Ale mohl jsi jí to taky říct nějak vybraně ne? Chudák z toho byla špatná,víš že tě má ráda". Blonďák si skryl zničeně tvář do dlaní.

" Vždyť já jí taky. Moc ji mám rád. Ale tohle....měla tak nádherné vlasy,miloval jsem je"povzdechl si. Levi se potutelně uculil.

"Já Rosalii miluji" dodal. "Jsem rád že ji Richard kvůli mně stáhl jako společnici,nesnesl bych pomyšlení že se baví s jiným mužem. Lucy přeci také stáhl,nebo ne?".

" Stáhl,ale občas jde na potřebnou. Ale smí jen to co jsem jí povolil "uznal Sam,čehož se Levi chytil.

" Tak vidíš,jistě k tobě také cítí něco víc když tě na slovo poslouchá. Měl by jsi jí to říct ".

" A Miriam ví,že s Rosalií chodíš?"zeptal se Sam. Dostal ho,dobře to věděl.

"Neví" přiznal Levi. "Ta má teď ale jiný starosti,je tam s Richardem sama".

" Půjdem tam?"zeptal se Samuel,ale Levi zavrtěl hlavou.

"Půjdeme se podívat na vystoupení. Necháme jim ještě chvilku". Zvedli se a vydali se spolu do hlavních prostor klubu.

" Myslím že zítra budou mít času dost až jí poveze do školy"drknul Sam se smíchem do černovlasého,který se jen bezmocně pousmál.

*pohled Miriam*

Nechtěla jsem se odtáhnout. Jemně se dotkl konečky prstů mých vlasů a přejel po celé jejich délce. Projel mnou elektrický výboj. Kéž by ta chvíle nikdy neskončila.

"To je parfém,nebo ta barva?" pošeptá.

"Na-nanášela jsem si parfém na krk,nevím co přesně cítíš" špitnu. Richard mi odhrne vlasy a přehodí mi je zpátky na záda. Přiblíží se a přičichne si k mému krku. Myslím,že roztaju blahem. Jsem naplněná neskutečnou touhou a třesu se vzrušením. Cítím horko jeho dechu. Dýchá trhaně,jako by něco potlačoval.  Možná si troufám už příliš. Chci se narovnat a omluvit se za svou troufalost. Ale jen se malinko nadzvednu,chytí mě za zápěstí a prudce zase stáhne.

"Dovolil jsem ti se narovnat?" zeptá se opět šeptem. Jeho šepot není chraptivý,jen sladký. Tohle gesto...bože můj. Lhala bych kdybych řekla že to se mnou nic neudělalo.

"Nedovolil" špitnu. "Omlouvám se". Vdechuje vůni mé kůže s přivřenýma očima.

" Tak je hodná"usměje se. "Můžeš se posadit". Narovnám se a jako v transu se vratím do svého křesla kde se s třesoucíma rukama snažím napít tříště. Málem skleničku upustím,tak moc se mi klepou ruce.

" Copak?"zeptá se. Ten úsměv vypadá skoro spokojeně.

"Nic" řeknu a lovím jazykem brčko po sklenici protože se mi točí dokola a já se k němu nemůžu dostat. Dívá se na mě a lehce si u toho kouše spodní ret. Je u toho opravdu roztomilý.

Kluci se dlouho nevraceli a já za to byla jedině ráda. Mohla jsem tak v klidu přemýšlet. Copak to jde zamilovat se na první pohled? Stalo se to ještě před tím než jsem ho uviděla,zamilovala jsem se už jen do vyprávění o něm. Ale když jsme se setkaly,všechny emoce ve mně explodovaly. Dívat se na něj bylo jako dívat se na ztělesnění mých tužeb a snů. Není pochyb o tom že je dominantní,sama jsem to okusila. Ale copak by mohl mít rád někoho jako jsem já? Jsem skoro o pět let mladší. Proč by ale jinak chtěl abych dnes přišla a proč trval na mém odvozu? Proč chtěl,abych přistoupila blíž aby si ke mně mohl přivonět. Z myšlenek mě náhle probral jeho hlas.

"Miriam" oslovil mne. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí.

"Ano?". Richard se nadechl,jakoby se k něčemu připravoval.

" Pojď si sednout"vyzval mě. Dívala jsem se na něj a nevěděla co má na mysli. Možná chtěl abych si sedla blíž,proto jsem si přesedla na vedlejší křeslo.

"Ne" zavrtěl hlavou. "Sem".
Poklepával si u toho na stehno a mě to až po chvíli došlo. On chce aby jsi si mu sedla na klín! Chci něco namítnout ale netuším jak zareaguje. Proto pomalinku přejdu k němu a posadím se mu na klín. Stále se však dotýkám nohama země.

" Celou váhou "napomene mě.

" Jsem těžká "namítnu. Tlumeně zavrčí,chytne mě pevně za holá stehna a vyzvedne si mě tak,abych měla nohy ve vzduchu a nemohla se zapírat. Sedět mu na klíně je něco neskutečného. Cítím teplo jeho těla v slušivém černém obleku a jeho trhavý dech. Srdce mi bije jako splašené,být takhle blízko něho mi nedělá dobře. Schválně nasaji vzduch kolem. Voní slabě po citronu a kávě. Voní to dokonale.

" Není to takhle lepší,co?"zeptá se s úsměvem. Jestli se nečervenám teď,tak už nikdy.

"Možná" uculím se a sklopím oči. Je něco jiného dívat se na něj z křesla a něco jiného být jen pár centimetrů od něj. Pravou ruku má na opěrce,tu levou mi něžně položí na nohu. Ani za nic na světě nechápu proč to udělal. Ale projede mnou další vlna energie.

"Možná určitě,že?" zašeptá. Sundá ruku z mé nohy a ukazováčkem mi jemně zvedne bradu výš,aby na mě viděl.

"Jsi nádherná,Miriam" řekne tiše. Dech má tak přerývavý a trhavý,jako by nemohl pořádně dýchat. Zatímco já mám co dělat abych si udržela dech v normálu a neklepala se. Chci mu poděkovat za složený kompliment ale on jen zavrtí hlavou.

"Nemáš vůbec za co". Jak...jak věděl co chci říct?! I když,není to poprvé co mi odpověděl ještě než jsem cokoliv řekla. Zasměje se.

" Vyznám se v lidech,víš? Vidím jim do hlavy,vím co udělají ještě dřív než to vůbec udělají. Odhadnu ti povahu člověka během několika minut jen od pohledu,nemusí ani promluvit. Jen stačí sledovat co dělá". Jestli tohle umí...proboha,on si snad všiml? Poznal to?! Ježiši marja,co teď?!
Chci zase sklopit hlavu,ale on mi to nedovolí. Opět mi zvedne bradu a tentokrát tam prsty nechá,asi abych se mu opět nesnažila uhnout pohledem.

"V tvém případě to bylo jiné" přiznal. "Až dnes mi došlo,co doopravdy chceš. Co chci i já ". Pak už na nic nečeká a prudce přitiskne své rty na moje. Okolní svět pro mě přestane existovat