Mazlíček

-59-

Když se Marlowe po chvíli vrátí, je jako vyměněná. Prakticky si mě nevšímá, připraví mi na talíř zeleninu, tři toasty a pak se věnuje přípravě oběda. Trochu mě to mrzí.

"Venku je krásně, nechtěla bys jít do bazénu?" zeptá se mě Basil když vstane od snídaně a podá Marlowe přes linku špinavé nádobí. Richard bude mít minimálně do jedné hodiny klienta, takže budu mít dost času. Souhlasím a seskočím z barovky. Jídlu jsem moc nedala, ale mám tak stažený žaludek že bych se nejspíš pozvracela. Marlowe si všimne nakousnutého toastu a zbylých dvou kterých jsem se ani nedotkla.

"Zlatíčko, proč jsi to nesnědla?" zeptá se. Sklopím oči, nechce se mi odpovídat. Cítím se vůči ní strašně provinile, nechtěla jsem ji ničím pohoršit. Když jsem ticho, obejde linku. "Pojď sem" vyzve mě konejšivě a já se nechám přitáhnout. Tiskne si mě na hruď a dlaní mi na zádech dělá malé kroužky, nedokážu popsat jak je to příjemné.

"Je to v pořádku. Dobře? Jen mě to na první pohled překvapilo". Trochu se uklidním. Políbí mě do vlasů a já odcházím nahoru se převléknout do plavek.

*******************
Pohled třetí osoby

Richard se otáčel v pracovní židli dokola, dělal to tak už od dětství vždy když měl dlouhou chvíli. Při zaklepání se prudce otočil do původní pozice a vyzval je ke vstupu.

"Blbečku" zasmál se když dovnitř vešel Ron namísto očekávaného klienta. "Lekl jsem se že Wallroy přišel dřív".

"Ten tak. To by jsi mě pobavil". Svalil se do křesla pro návštěvy a pohodlně se opřel. "Jsi se zase točil, co? Měl bych ti to promazat, jde to slyšet až na chodbu".

"Chtěl jsem tě o to poprosit" přiznal Richard. "Dáš si něco?".

"Ne, já dneska přece ještě řídím. Ale nepohrdl bych kdyby jsi tam měl něco dobrýho, vím že si schováváš dobroty. Dělal jsi to už jako malej" řekl Ron. Znaly se od dětství. Jeho otec byl dobrým přítelem starého pana Maxwella, hráli si spolu od tří let a pak spolu se Samem a Levim chodili i do školy. Byli nerozluční. Richard vstal z křesla, došel ke skříňce s alkoholem a otevřel druhá dvířka.

"Znáš mě až moc dlouho" ušklíbl se když před Rona položil sáček solených pistácií. Ten ho vzal, otevřel a začal si je postupně louskat.

"Co ti Wallroy vlastně chce? Nebyl tu minimálně rok" zeptal se jen tak mezi řečí. Richard vyhlédl z okna.

"Jde o nějaké zboží, vím to. Určitě bude žádat o spolupráci. Upřímně nevím zda to přijmout, nebo se o tom s ním vůbec bavit. Uvidím s čím přijde" povzdechl si a zaostřil k bazénu. "Miriam šla do vody?" zeptal se při pohledu na jeho maličkou jak v rukávkách plave čubičku kolem kraje.

"Jo, je tam fest horko. Ten bazén je jako kafe" přitakal rok a odsunul sáček přes stůl. "A odnes to než ti to všechno sežeru". Richard se ač nerad odtrhl od okna a odnesl pistácie zpátky do skříňky.

"Máš něco na práci nebo tě můžu o něco poprosit?". Ron smetl vyloupané skořápky do koše a překvapeně se na něj podíval.

"Mám posekat trávu na předním dvoře, ale to počká. Uděluj a rozkazuj". Richard se pousmál.

"Zajeď do města a sežeň takový ten ostrůvek do bazénu".

"Myslíš takový to luxus velký lehátko jak to má i stříšku, díry na kelímky nebo misky a tak podobně?"zeptal se Ron a Richard přikývl." Ty bláho, něco podobného jsem viděl nedávno ve Světě bazénů. Sjedu tam a okouknu to, pak dám vědět ". Načež vstal, klepl si s Richardem pěstí a odešel splnit svůj úkol.

***************
*pohled Miriam*

Doplavu tou mojí cukatůrou, protože styl který předvádím se opravdu jen těžko dá nazvat plaváním, k míčku uprostřed bazénu a s ním v ruce se vracím zpátky ke kraji. Basil sedí na dece vedle bazénu, dnes má nejspíš volno a tak odpočívá. Podám mu míček a on mi ho zase hodí do vody.

"Nechceš se zkusit třeba potápět pro puk? To je podle mě větší zábava než aport, nemyslíš?" zasměje se, ale já zavrtím hlavou.

"Nemůžu přijít do kontaktu s chlorem, zezelenaly by mi vlasy". Zůstane na mě nevěřícně zírat.

"Opravdu? To mi řekni co ti to Samuel na ty vlásky patlá když by s tebe po prvním ponoru byl Grinch?".

"V té barvě musí být peroxid aby mě to odbarvilo" řeknu a doplavu opět ke kraji."Chtěla bych chvilku ven, prosím". Vstane z deky, skloní se a za ruce mě vytáhne z bazénu. Má sílu, to se musí nechat. Chci si pro něco dojít, ale zastaví mě.

"Neběhej bosa, ještě na něco šlápneš a Richard mě rozkousne vejpůl. Sedni si na deku a řekni mi co chceš, já ti to přinesu". Udělám tedy co mi řekne a požádám ho, aby mi z herny donesl nějaké hračky. Musím mu přesně popsat kde co je, ale i přes to odchází s nejistým výrazem. Jsem zvědavá s čím přijde, hehe. Při čekání zabloudím pohledem do okna Richardovi pracovny. Stojí tam a dívá se na mě, aww. Jak dlouho mě pozoruje? Usměju se a zamávám. Jakmile mávne zpátky, pošlu mu vzdušný polibek. Také chce odpovědět posláním pusinky, ale jakmile přiloží dlaň ke rtům tak se prudce otočí a ruku si stáhne ke hrudi. Nejspíš někdo vešel, protože se okamžitě odvrací a odchází od okna. Škoda. Z domu vyjde Marlowe i s Basilem. Při pohledu na jeho plnou náruč hraček zjišťuji, že jsem asi měla lépe specifikovat co vlastně chci. Rozloží to přede mě a Marlowe mi podá sklenici s vodou a ledem. Oprava, není to voda, je to tonic. Podezíravě se na ni podívám.

"To je nějaká bouda?" zjišťuju zatímco nevěřícně točím brčkem po skleničce kostku ledu.

"Proč myslíš?" zeptá se pobaveně.

"Já si jen nejsem jistá zda to můžu pít. Nevím zda Vás neposlal Richard jako zkoušku," poklepu si na podlitiny na hrudi, "tohle zatím stačí, děkuji pěkně". Rozesměje se. Tak ráda slyším tenhle zvuk.

"Je to jen limonáda s příchutí tonicu, buď klidná zlatíčko" pohladí mě po vlasech. Zvednu krabici s Člověče nezlob se.

"Zahrajete si se mnou?" pronesu záludně, Basil zaúpí.

"Kdybych věděl že tam je tahle prokletá krabice tak ji snad po cestě někde vytrousím" nadává, zatímco si Marlowe sedá naproti mě. Vida, po minulém hraní kdy jsem ho vyklepla ve třech hrách za sebou začal tuhle deskovku očividně nenávidět. Nakonec se však rezignovaně posadí mezi nás.

"Fajn. Ale chci modrý figurky!".