Mazlíček

-70-

Když si na předním sedadle natahuji tanga, neodolám tomu abych pak na chvíli nezůstala jen tiše sedět a prohlížet si interiér Světlušky. Už od pohledu by bylo zřejmé že to auto patří Richardovi. Hromádka černých vizitek se stříbrně vyvedeným Richardovým jménem a telefonním číslem spojená kancelářskou sponkou v přihrádce spolu se třemi karamelovými bonbóny, řetízkové vodítko obtočené kolem ruční brzdy, speciální měkký potah na opěrkách hlavy, dva prázdné kelímky od kávy ve dveřích řidiče, vůně citronů a santalového dřeva z vonného pytlíčku pověšeném na zpětném zrcátku, kufřík na zadním sedadle...kufřík na zadním sedadle? Ježiš, on ho tu nechal. Asi bych měla raději jít a říct mu to, co když ho bude potřebovat? Přinést mu ho nemohu, nerada sahám na jeho pracovní věci bez svolení. Co když je v tom něco křehkého? Ale co když ho potřebuje a potěšilo by ho kdybych ho přinesla? Křehké to nebude, hodil to tam jak mrtvolu do kontejneru. Váhám, ale nakonec se natáhnu pro kufřík a beru ho s sebou. Zamknu auto a zamířím ke dveřím toho krásného domu. Překvapuje mě že mě ještě nevítá Maxine, čekala jsem že mě bude už vyhlížet nebo postávat na příjezdové cestě a vyčkávat našeho příjezdu. Alespoň já bych ji tedy vyhlížela. V záhonku u dveří si všimnu pohozené plastové kačenky, možná tu přeci jen byla. Ale že by zapomněla hračku venku? Než vejdu, vzpomenu si co Richard říkal o klíčkách. Mám mu je donést jako poslušná holčička. Bez dalšího váhání tedy otřu spojovací kroužek o tílko a pak jej sevřu mezi zuby. S klíčky v puse a kufříkem za zády pak vejdu do domu. Hlavní chodba je vymalována jemnou modrou barvou, Marlowe by vyletěla z kůže, nesnáší barevné stěny. Na schodišti se válí několik plyšáků, ale Maxine stále nikde. Ostatně, ani v chodbě nikdo není, ale slyším hlasy od zadního vchodu. Projdu tedy kolem schodiště ven. Na terase stojí skupinka čtyř mužů, z nichž poznávám jen Dorianovu plešku a záda v obleku patřící Richardovi. Možná je dobře že je ke mně otočený, protože na něj můžu nerušeně zírat zatímco jdu pomalinku k němu. I zezadu je sexy. Pevná záda v padnoucím saku, silné štíhlé nohy v obepínavých kalhotech.... Ahh bože Daddy. Po pár krocích si mě všimne Dorian a nakloní se trochu na stranu.

"Ale ale, copak nám to přišlo za rozkošný dáreček?" zeptá se se smíchem a všichni se na mě podívají. Když se Richard otočí, nestačí skrýt své překvapení dost rychle, všimnu si toho. Přijdu až úplně před něj a upnu k němu nevinná očka,tady je má výška výhodou. Tenhle pohled zná, proto mi neunikne jak se přerývavě nadechne i když se snaží nedat to na sobě znát. Přistaví mi dlaň pod ústa a já mu tam klíčky položím.

"Tohle jsi nechal v autě Daddy" pronesu co nejvíce roztomile a vyndám zpoza zad ruku s kufříkem.

"Děkuji zlatíčko , málem bych na to zapomněl" usměje se, kufřík si vezme a pohladí mě po hlavě. "Šikovná holčička. Teď si běž hrát".

"Maxine je nahoře u sebe, pokud nebyla na schodech" usměje se na mě Dorian. " Jsou to první dveře hned naproti schodům". Kývnu a vrátím se do domu. Vyběhnu po schodech nahoru a zaklepu na dveře o kterých mluvil Dorian. Ale poznala bych je i tak, protože jsou růžové a třpytivé. Líbí se mi.

"Ano Daddy?" ozve se z pokoje. Zadržím smích a otevřu dveře.

"Tohle není Daddy" řeknu jí. Sedí na zemi a rozčesává česací pannu, ale jak mě spatří tak vyskočí a vrhne se na mě. Obejmeme se.

"Takovou dobu jsem čekala na schodech a zrovna když si zajdu hrát tak přijedete! To je jak naschvál" rozčiluje se naoko Maxine když se odtáhnu. Má na sobě bílé tričko se srdíčky, jeanové kraťásky a vysoké bílé nadkolenky s růžovými proužky. Spodní část vlasů má rozpuštěnou a z vrchní části má udělaný malý drdůlek,vypadá neskutečně roztomile.