Mazlíček

-78-

A je to tady. Dva měsíce prázdnin utekly jako voda a je tu první školní den. Hurá. Doufám že je znát ta ironie, protože pokud ne, dělám něco špatně. Obstarávám si hygienu zatímco mi Richard vybírá oblečení na dnešek.

"A co toto?". Vykouknu do chodby. Má z herny vystrčené ruce jako mnohokrát předtím a v nich má šedý crop top se siluetou slona.

"Mhhhm" zamručím v odpověď s kartáčkem v puse. Vystrčí ze dveří i hlavu.

"Ale vyjádři se, nebo vyberu kompletně sám a z toho pak nebude cesty zpět" pohrozí mi. Vyndám kartáček z úst a vyplivnu přebytečnou pěnu do umyvadla.

"Vezmu si cokoli, kromě harnessu" zavolám na něj. Richard se na oko smutně ušklíbne a zmizí zpět do herny.

"Musí mi furt kazit radost"prská ještě,musím se tomu smát. Vím dobře že by mi to neudělal. Osuším si obličej a vyrazím za ním. Nakonec mi vybere černou sukni s bílým proužkem a body s výstřihem až do poloviny hrudi, odkud až nahoru vede krajka takže to dělá moc pěkný celek. Nakonec mi ještě podá nadkolenky s proužkem který ladí k tomu na sukni. Obléknu se a vrátím do koupelny, abych se nalíčila. Richard mi mezitím chystá školní kabelku. Chodí z herny do pracovny, odtud do ložnice a zase zpátky. Producíruje se jen v černých kalhotech od pyžama, od pasu nahoru nahý. Přistihnu se že k němu uteču pohledem pokaždé když vyjde do chodby.

"Kapesníky, desinfekce, vlhčené ubrousky, hřeben..." mumlá si když s kabelou v ruce vyjde z herny a zastaví uprostřed chodby. Přemýšlí na co zapomněl.
"Zápisník!" vyhrkne najednou a zajde do pracovny.

"Bez desinfekce se klidně obejdu" zavolám za ním, zatímco si nanáším řasenku. "A bez ubrousků ostatně taky".

"Nad tím ani neuvažuj" ozve se. "Obojí potřebuješ, ve školách je neskutečné množství bakterií. Na psaní chceš propisku, plnící pero nebo tužku?".

"Propisku. Kdo má v dnešní době plnící pero?" zasměju se a přetřu si oční víčka třpytkami. Poté nad linky ke kraji oka dám po jednom kamínku. Jak třpytky tak kamínky mám od Nathalie, inspiruji se jejím líčením. Richard vyleze z pracovny a ukáže mi krabičku se třemi lahvičkami.

"Mám černý, modrý i červený inkoust" řekne prostě. To se jen tak nevidí. Sjede mě očima.

"Vypadáš fantasticky zlatíčko" pochválí mě. Cítím že se červenám. A kdo by ne, vždyť je to tak pozorné.

"Děkuji". Vyjdu z koupelny a když jde Richard odnést krabičku na původní místo, zkontroluji čas. Mám ještě cca deset minut než bude čas vyjet. Do školy mě veze Basil, protože Richard očekává Doriana. Byl téměř nepříčetný když zjistil že jejich schůzka připadá zrovna na první školní den, ale nebyla jiná možnost. Dorian s Maxine totiž večer odlétají na dovolenou do Miami,mohli se sejít pouze dnes dopoledne. Když se vrátí, zastaví kousek ode mě a opět mě pozoruje.

"Co je?" zasměju se,jsem akorát nervózní když se dívá takhle upřeně.

"Nemůžu si pomoct" řekne. "Ale musím s tím přestat, nebo se neovládnu a ty pak neodjedeš včas". Hehe, začínám chápat kam tím míří.

"Rychlovku naprosto v klidu stíháme daddy" namítnu tiše, aby nás náhodou nikdo neslyšel, ale Richard rázně zavrtí hlavou.

"Ne ne ne, tohle ne. To musí počkat, je to první den, nesmíš se zpozdit". O co jde? Už tak budu mít dost velkou rezervu. Hmmm. "Oh, ale na něco jsem zapomněl. Pojď se mnou". A vyrazí do pracovny. Následuji ho. Stojí u sejfu a zadává kombinaci, proto odvrátím hlavu. Nemám tohle ráda, i když platí kartou a zadává pin nebo vybírá hotovost tak odvracím hlavu, to se prostě nedělá. Otočím se na něj až když uslyším cvaknutí že se dvířka otevřela. Vyndá z něj podlouhlou černou krabičku s bílou zlatě puntíkovanou mašlí. Už ta sama o sobě je nádherná. Podá mi ji a požádá, abych ji otevřela.